Sånger från andra våningen
Sanger fra andre etasje
Sange fra anden sal
Piesne z druhého poschodia
Songs from the Second Floor
Režie:
Roy AnderssonScénář:
Roy AnderssonHudba:
Benny AnderssonHrají:
Rolando Núñez, Bengt C.W. Carlsson, Lars Nordh, Klas-Gösta Olsson, Gun Fors, Lars Finberg, Fredrik SjögrenObsahy(1)
Být člověkem není lehké. Každodenní chaos lidské existence má v podání švédského režiséra Roye Anderssona podobu jízlivé grotesky složené z absurdních anekdot. Třetí celovečerní film Roye Anderssona před diváky otevírá jízlivě absurdní výhled na útrapy lidských bytostí, které zůstaly lapené v každodennosti současného světa. Režisérova vize západní kapitalistické společnosti je vzdálená obvyklým obrazům kariérní hektičnosti, reklamní vymydlenosti a multimediálních ataků. V souladu s mnohokráte zaznívající mantrou ?Milován buď ten, kdo se usadí? ukazuje svět ve stavu odevzdaného spočinutí ve všeobjímajícím chaosu samospádem kupředu spějící civilizace. V městě stiženém fatálním dopravním kolapsem rozvíjí řetězec volně provázaných anekdot vystihujících prostřednictvím bizarních figur obyčejných lidí apatickou absurditu soudobé lidské existence. Roy Andersson započal svou tvůrčí dráhu již na přelomu 60 a 70. let, kdy se zařadil po bok řady tehdejších autorských osobností debutem Švédská lovestory, kde nastavoval kruté zrcadlo konformitě a hodnotové pokřivenosti středostavovské společnosti prostřednictvím kontrastující lásky dospívajícího páru. Po negativně přijatém druhém snímku Giliap z roku 1975 se dvacet let věnoval pouze tvorbě reklam. Na nich si vytříbil osobitý styl, jenž použil i ve svém přelomovém snímku Písně z druhého patra. Ten se vyznačuje striktní metodou pečlivě zkonstruované všednosti, kdy kamera v dlouhých statických záběrech snímá groteskní sekvence inscenované povětšinou v rozsáhlých studiových prostorách, které se tváří jako přirozené prostředí. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Rozdrobené "gagy" aktérů i přihlížejících, zrcadlo zákulisí. Není lehké být člověkem ve světě, kterému říkáme ŽIVOT. Život jako opuštěné pódium, cesta - otázka nezodpovězená, věčná. Symbolická paralela bytí, nebýti zavrženi, není zbytí. Sloupávat další a další vrstvu, pod kterou se nachází strohá dimenze, šeď a chlad reality. Zastavený pohyb, zastavený čas, nehybná těla. Lidé jako mátonožné stíny, Robinsoni, kteří tonou, omdlévají ve vlastní mizantropii. Ukazovátko nevšímavosti, lability, pohodlí. Povýšená odevzdanost, obtíže života, zapeklitý boj podpořen jediným možným východiskem - dobrovolným útěkem z vulkánu okolního marasmu, procitnutím z vlastní vyprahlosti. ()
Ve většině filmů je na začátku nějaká situace. Ta se během filmu mění a vyvíjí, až se na konci uzavře nebo se něco dokončí. V tomto filmu nic takového nebylo. V jaké situaci film začal, v takové skončil. Bylo to vlastně jen takové nahlédnutí do nějakého děje. Roy Andersson ve filmu udělal minimum střihů a některé záběry mi tím pádem připadaly moc dlouhé. Proto i celý film je v klidném, pozvolném a utahaném tempu. ()
Miestami úsmevné rozprávanie, ktoré sa strieda s bezvýrazným alebo sa premieňa na arogantné a tvrdé, bezohľadné k divákovi a jeho pocitom .. bavila som sa minimálne, ale to bol asi účel .. človek si uvedomí, že v živote sa skutočne veľmi nenasmeje, niet na čom. ()
Absurdní drama, za které by se nemusel stydět ani Havel na tripu. Atmosférou občas evokuje retrofuturistické, distopické filmy jako Brazil. ()
Prečo, pán Anderson, prečo to robíte? Tento švédsky humor alebo satira alebo ako-to-nazvať je ďaleko divnejší, ako by som mohol čakať. Tu sa dá udeliť len odpad alebo päť hviezd. A ja som bližšie k tomu odpadu, tak nebudem provokovať, keď som málo pochopil a väčšinou len čumel. Na obetovanie dieťaťa, vyhadzovanie krížov, pármetrovú jazdu taxíkom alebo aj domácu idylku pri sviečkach. Na pozadí hlavnej scény sa toho odohráva naozaj dosť, to mi prišlo ako najzaujímavejší prvok filmu. ()
Jak bývá hezkým evropským zvykem, film se tváří dostatečně intelektuálně, nepřístupně a odtažitě. Jenže na rozdíl od ostatních zde se vypisujících nevidím na tomto filmu pranic originálního. Je to typická směska rádobyabsurdních a zdánlivě všeříkajících scének, zlomků smutných příběhů a výkřiků zoufalých existencí. Jenže stejně jako pohled na deprese a výkřiky po čase člověka otupí a pak je nevnímá, stejně člověka otupí i fakt, že celých posledních patnáct let se v Evropě točí neustále stejné povídkovo-zlomkovité trudné filmy o životě, chápání života a lidském údělu... ()
Písně mají být prvním dílem trilogie, Holub třetím. Holuba jsem ale viděl jako prvního. A zatímco většina uživatelů ho podle komentářů vnímá jako slabý odvar Písní, já to mám přesně naopak. Holub byl z mého pohledu plný podobenství a to i podobenství zcela zásadních- o systému, o lidských slabostech, o lidských selháních, o lidské krutosti, o krutosti bílé rasy, o nesmyslných zálibách, o lidském odcizení... V Písních jsem chtěl objevit něco podobného a doufal jsem, že to dostanu v ještě zajímavější podobě. Pro mě to tady ale nebylo. Měl jsem to uřvanější, živější, ale prázdné. ()
Typický severský film vyznačující se svou odtažitostí ve svém pojetí, avšak ve svém obsahovém nitru jde až na dřeň. Andersson filozofuje ve své mozaice nad zásadními tématy humanismu a existence, vypořádávání se s vlastním nelehkým osudem, v němž absentuje vše pozitivní i ono pomyslné světlo kdesi v dáli. Žánr komedie zde rozhodně není na místě (až na dva momenty-generál a kouzelník)! ()
Divny... Seversky... Minimalisticky... Esteticky... Pomaly... Vypovidajici... ()
Ani jsem to nedokoukal, na toto jsem asi neměl zrovna náladu. Vtipné to bylo minimálně, divné to bylo hodně. Jak skandinávksé filmy miluju, tak toto opravdu není šálek mého thé. Že ve skaninávských filmech je hromada divných lidí, na to jsem zvyklý, ale prostě odsuď podsuď. ()
Buď pochválen ten, kdo sedí dole. ()
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Švédsko / Dánsko / Norsko / Francie / Německo. ()
Zpočátku jsem byl lehce skeptický a nevěděl jsem, zda na mě takovýto druh komedie nebude příliš minimalistický, ale ono se ukázalo, že na tomhle filmu není minimalistického nic a nahlížet na něj prostě jako na komedii by bylo... TEN DŮM SE HÝBE! 10/10 ()
Projekt 100 (2002) Koláž bizarných postavičiek a ešte bizarnejších situácii ktorá niekomu príde geniálna a niekto sa bude nudiť a u mna je to niekde uprostred :) Zaujímava metafora ktorá sa určite dala podať aj v strávitelnejšej podobe.. ()
Cože ??? ()
Blahoslaveni budiž ti, kteří točí takovéto filmy. ()
Ne, tohle rozhodně nebyla metafora. Ten dům se vážně pohnul. ()
Strašně depresivní film, u kterého se musíte naladit na tu správnou vlnu. Já to nedokázal a ke konci jsem se už musel přemáhat, abych neusnul. ()
Můj úplně nejoblíbenější film. Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem prožíval intenzivní pocit, že když si dá někdo takovou práci, aby něco sdělil, tak musí ta myšlenka stát za to. Věnoval jsem dvě hodiny tomu, abych rozklíčoval, o čem ten film vlastně byl. Působí jako ostrá kritika konzervatismu i liberalismu zároveň. Řešení hádanky se nehledá snadno, přitom ho režisér divákovi téměř vnucuje. Od té doby, co mi to došlo, jsem se musel smát a řídím se tím dodnes. Návod na život. Btw. scéna s 'debilním výrobkem na hovno' musí rozesmát opravdu každého, přesně v duchu oficiálního textu distributora. ()
Velmi absurdní a pro mě velmi nudný snímek. I když obsahuje mnoho zajímavých scének, jako celek mi přijde naprosto nezáživný a zbytečný. ()