Režie:
Jan NěmecScénář:
Jan NěmecKamera:
Jiří MacháněHudba:
Jan Hammer ml.Hrají:
Ivana Chýlková, Vilém Čok, Bolek Polívka, Jiří Bartoška, Josef Abrhám, Pavel Landovský, Miloš Stránský, Izabela Schenková, Jiří Reichel, Jiří Vondráček (více)Obsahy(1)
Po návrate z emigrácie (od r.1974) v novembri 1989 sa Němec vrátil k námetu z konca 60.rokov- ku Klímovej novele Utrpení knížete Sternenhocha, avšak s odstupom od predlohy a až paradizujúcim nadhľadom. Mladé knieža sa ožení s dcérou vojenského vyslúžilca, tá však prejavuje odpor a končí v hladomorni. Knieža, zmietané láskou a výčitkami, zošalie, odmieta jej smrť a miluje sa s rozkladajúcou mętvolou. Dieťa - plod ich jedinej noci lásky - záhadne zmizne, aby sa objavilo na pohrebe rodičov ako položena-polomuž s dvoma hlavami, ponášajúcimi sa na hašterivých rodičov. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (92)
Porevolucni krec a nevkus. ()
ulet.... ()
Extravagantní ale dobré, vtipné. Chýlková a Čok - správná volba. ()
Jednu hvězdičku za to, že až budu někdy někomu vysvětlovat termín PITVOŘIT SE, mohu využít tento film - zde se nepitvoří jen Čok (u toho je to vcelku standartní), ale bohužel i Josef Abrhám.... ()
K tomuhle filmu je opravdu těžké se podle mého názoru vyjádřit...Ale ta hvězdička rozhodně stojí za ty vynikající výkony Čoka a Chýlkové :) ()
Na počátku devadesátých let mě film jakožto orthodoxního "klímofila" dosti zklamal. Dnes si nemyslím, že by Ladislav K. v hrobě nějak zvláště rotoval, neb měl smysl pro humor a groteskno je součástí mnoha jeho děl (najmě těch, která jsou vedlejším produktem jeho uvažování o Bytí, bytí a bití). Kniha je mnohem zběsilejší, filosofické texty Klímovy pak mnohem hodnotnější. Slaboučké 3 hvězdičky (hlavně za všestranný ikonoklasmus a výsměch – mnohdy i literární předloze – V žáru královské lásky je totiž hrou bez pravidel a pro některé diváky i spolehlivým emetikem). ()
Tak takovýhle podobný film se asi v naší kinematografii nevyskytuje nebo o něm aspoň nevím. Ty 2* jsou hlavně za originalitu, i když knihu sem nečet takže nevim jak to autor myslel, ale taková nechutnost se u nás vážně jentak nevidí. Památná věta ,,Démono, do prdele mi vskoč" mi asi dlouho zůstane v paměti. ()
Velmi rozporuplné dílo. Na jednu stranu musí člověk ocenit výborné nápady (zasazení do moderní doby, žižkovský vysílač) a perfektní typologický výběr herců (Vilém Čok jakoby mé představě Sternenhocha z oka vypadl), ale bohužel se nepodařilo přenést na plátno myšlenkovou podstatu Klímova textu a zůstala poměrně prázdná úchylnost, která ale rozhodně není nezábavná. Ale rozhodně to nevidím jako zneuctění odkazu Ladislava Klímy, spíše velmi svéhlavou a groteskní poctu. ()
Je fakt, že předloha byla v tomto případě extrémně obtížná, protože Klímova knížka je prostě skvost. Na to právě ale film nepůsobí zas tak strašně. Jenom bych trochu polemizoval s postavou knížete, protože Čuk a Gek nebo jak se ten pán jmenuje, na ztvárnění takové tragické postavy prostě nestačí. ()
Jan Němec byl opakem toho, co si lze představit pod pojmy jako je podbízivost, líbivost, komerce, konformita… Byl to odvážný, osobitý tvůrce. Většinou z nás zůstane nepochopen a já osobně na tom nevidím nic špatného- alespoň po část svého života dělal, co ho bavilo- díly tomu mohl být šťastný a šťastní lidé dělají tento svět lepším. Nemá cenu diskutovat o tom, do jaké míry se mu podařilo zachytit podstatu Klímova Knížete Sternenhocha. Tohle je V žáru královské lásky. A byla vážně žhavá. Vildovi jsem ji věřil. A věřil jsem mu i jeho zoufalství a nenávist, když ji ztratil. Svého partu se chopil se ctí, Ivana Chýlková se mi tady zdála vynikající. Jenom mě to nebavilo. V roce 1990, ani teď- o 32 let později. Protrápil jsem se tím a těšil se na konec. To ale neznamená, že by Jan Němec neměl koule. ()
Ježišmarjá pane Němec ! Tohle je ale strašná Píčovina ... (:o)) ()
"Ředitel barrandovského filmového studia prohlásil, že tento film je předělem. Nazval bych to raději zlomem, propastí, černou dírou, do níž se propadá smysl filmu i smysl umění. Propastmi cesta nevede, ani k přilákání znaveného a chudého českého nebo slovenského diváka." (Jiří Sirotek, Občanský deník, roč. 2, 20. dubna 1991, s.9.) ()
Film „na motivy románu Ladislava Klímy“ znamená, že se od literární předlohy v mnohém liší. Nemělo by význam vypočítávat, co všechno je ve filmu přejinačené. Raději se soustřeďme na to, co vlastně tímto ořezem Klímova arcidíla plus jeho přesazením do moderních kulis vzniklo. Řekl bych, že vznikl docela slabý čaj, avšak příjemně ochucený hereckými výkony Chýlkové a Čoka. Dílo nejspíš více ocení diváci, kteří Klímův román Utrpení knížete Sternenhocha nečetli, ale těch bude podle mého odhadu většina. ()
Další důkaz,že talent a absolutní tvůrčí svoboda neomezována cenzůrou není ta nejlepší kombinace. ()
Je to škoda, velká. Výborný román šlo zpracovat lépe a s větším citem k předloze. ()
Udělat film podle předlohy Ladislava Klímy vyžaduje hodně odvahy. Klíma byl i ve svém životě extrémní a svou voluntaristickou filozofii (inspirovanou Nietzchem) praktikoval až na hranici sebezničení. Ani knižní předloha filmu „Utrpení knížete Sternenhocha“ není zákusek k popolední kávě. Cením si už jen toho faktu, že se o zfilmování tohoto Klímova opusu Jan Němec pokusil. Držet se doslovně knižní předlohy bylo nemožné. To je jasné každému, kdo knihu četl. Němec zvolil expresivní futuristické experimentální vyjádření. Výsledek je divoký a prapodivný, ale rozhodně zajímavý. Chápu, že na mnohé film působí JEN jako úděsná a nepochopitelná slátanina. To už je osud podobných projektů. Ale koneckonců Klíma byl samorost, kterému nešlo o bavení davů. Rád bych se na tento film podíval znovu ještě jednou s odstupem času. Pro toho, koho oslovila knižní předloha, to je určitě minimálně zajímavé. ()
Přišlo mi to, jako kdyby to režíroval opilí Shakespeare. ()
"Serůůů!" ()
Nehudrujte, pouštět mi to ve škole, já sám jásám. ()
Videné kedysi dávno v kine, dopozerané s veľkým sebazaprením, v živote by som to už dobrovoľne nechcel vidieť. ()
Reklama