Efter repetitionen
After the Rehearsal
VOD (1)
Obsahy(2)
Televizní snímek Ingmara Bergmana Po zkoušce je komorní dramatem ztvárněným třemi vynikajícími herci. Erland Josephson, Lena Ohlin a Ingrid Thulin přinášejí divákům pohled na stárnoucího divadelního režiséra, za kterým přijde po zkoušce mladá herečka toužící po jeho náklonnosti a lásce. Tváří v tvář mladé krásce se bezděky vrací ve vzpomínkách k její matce, jeho bývalé přední herečce a zároveň milence. Racionální, přemýšlivý a pečlivý tvůrce se smiřuje se svým životem a získává nový pohled na příležitosti, které se mu nyní nabízejí. (Film Europe)
(více)Recenze (40)
Přepsáno v únoru 2019. Po zkoušce je Bergmanovou nejniternější zpovědí režisérského řemesla. S přibývajícím věkem slavného Švéda přestává být existenciální destrukce hybnou silou všehomíru a stává se jen pouhým vedlejším a velmi nepříjemným aspektem individuálních pochybností a strachu ze ztráty známých jistot a předsevzetí. Po zkoušce je vyzrále smířlivým přehodnocováním Bergmanova života a jeho profesního snažení. Divadlo a film jsou propojené světy, kde platí jiné vnímání reality a bolest života světa je filtrována přes tlukoucí srdce herců a hereček. Dává svobodu svým impulsům, objasňuje své pohnutky a cíle, sklání se před skutečností pocitového prožitku, naráží na masky a skutečné vnitřní motivy. Fascinace ženou je povznášející i ubíjející zároveň, vytouženou metou je dosažení privátního stavu osvícení, či přiblížení se k němu. Hlavní postavou bilancující životní moudrosti je Henrik Vogler (velmi dobrý Erland Josephson), uznávaný divadelní režisér a zralé alter ego Ingmara Bergmana. Zamýšlí se nad povahou své pracovní činnosti, odkrývá spletitou síť her, ctižádostí, strachu a úspěchu. Zájem o vnitřní svět člověka je nutným předpokladem k zachování základní konstrukce řádu práce a zamýšleného výsledku. Profese a soukromí se vzájemně prolínají, podporují i zraňují, dočasné svazky jsou ambicí jedinců k nesmrtelnému pozvednutí vlastní kariéry. Pevná víra nemá zbytečných otázek. Každý je vítězem, každý je poraženým, svět divadla stále zůstává. Hlavní ženskou postavou je Anna Egerman (pozoruhodná Lena Olin), mladá herecká hvězda a středobod Henrikovy nové divadelní adaptace. Zkoumá se herectví a jeho míra poslání, hledí se na život a touhy člověka. K pocitu převahy je nutné přistoupit k drobným hrátkám a vítězství je téměř na dosah. Důležitou postavou je Rakel Egerman (vynikající Ingrid Thulin), Annina matka v Henrikových intimních vzpomínkách. Žádostivost je jen prostředkem k překonání strachu osamělosti, nestálost jistot je destruktivní a žadoní o pozornost. Život ve své neopakovatelné kráse! Film Po zkoušce si vychutnává své obrazové stavby pro vyniknutí pocitů. Drama se odehrává na filozofické úrovni. Po zkoušce je nejupřímnější Bergmanovou zpovědí o neuchopitelné a opojné kráse své životní profese. ()
Zajimavy namet, film o tom, kde dohromady tri lide ( reziser a dve herecky ) v divadelnim prostredi rozehraji vlastni realnou divadelni hru... Je jasne, ze herecke vykony vsech trech jsou velice dobre, pokud by tomu tak nebylo, tak je pruser, protoze cely film ( inscenace ) stoji jen na hercich a jejich dialozich. I kdyby film nebyl ve svedstine, tak si myslim, ze vetsine by drive ci pozdeji doslo, ze je to dilo Bergmanovo. A ten ma ve sve praci daleko vytribenejsi kusy, plne hodnoceni by si to asi nezaslouzilo. " To, ze te dostal do postele je triumf prumernosti"! ()
Z hlediska vědy jsou herci duševně nemocní lidé. Mají poruchu osobnosti, která se nazývá histriónská - nemají přístup k vlastnímu Já a místo toho mají v šatníku dle potřeby pověšené různé osobnosti pro každé počasí. Režisér je pak zvrácený terapeut, který místo léčby s nimi manipuluje tak, aby naplnili jeho koncepci divadelní hry. Herci mu oplácí stejnou měrou a pokouší se ho zmanipulovat ve svůj osobní prospěch. Nebezpečné jsou obzvlášť mladé herečky, které používají svůj jediný nástroj, své krásné tělo, jako sexualní vějičku, která je má dovést k vrcholnému úspěchu. Bergmanova analýza oboustranné manipulace v magických kulisách jeviště je opravdu vynikající. ()
"Teplota zamilovanosti se prý měří samotou, která ji předcházela." ()
Hrozně příjemná miniatura, režisérské i lidské vyznání, jeden z těch Bergmanů, u kterých si říkáte (nebo aspoň já), jak se vlastně těch pár vcelku obyčejných slov a střízlivý děj-neděj může tak rychle dostat tak pod kůži a probouzet v člověku jeho vlastní vzpomínky, zasuté touhy a emoce, ale i chápavý smích nad sebou samým, a když ta hodina a kousek uběhne, dlouho doznívá potřeba žít... řekněme pomaleji a víc do hloubky. Tohle je pro mě opravdová magie. ()
Autoterapie Bergmana Bergmanem...Pro bezvyhradne milovniky divadla a Bergmana urcite za plny pocet! ()
Naprosto bravurní a působivé v úplně nekonvenčním kabátě. I přes to že mam rád ve filmech hudbu, je pro mě podstatnou složkou a zde nezazní ani tón, pouze dialogy a ruchy, považuji jej za skvělé a geniální dílo jako převážná většina Bergmanových flicků. Vyníkající scénář a herecké výkony Josephsona, Thulinové a Olinové v režii Bergmana splňují očekávání a dosáhnou na poctivých pět hvězdiček... ()
Hlavní devizou jsou skvělé, gradující dialogy a bezchybný Erland Josephson. Trochu zbytečná mi přijde scéna s Ingrid Thulinovou a začátek je poněkud kostrbatý. ()
bezchynne majstrovstvo najlepsieho europskeho rezisera vsetkych cias. to sa musi vidiet aby ste uverili. ()
Kecy, kydy, frázy, slová, slová, slová... Bergman posúva film smerom až k samej hranici únosnosti divadelného záznamu. ()
Bergmanova samomluva. K „Po zkoušce“ jsem přišel v okamžiku, kdy jsem neochotně zavrhl myšlenku pustit si k večeři oblíbenou „Devátou bránu“. Jaké bylo mé překvapení, když na mě z obrazovky málem vypadla Lena Olin; asi mi byla toho večera souzená. Alespoň jsem poměl, že je holka Švédka. Bergmanovy televizní projekty zdůrazňují, jak dobře by se většina jeho scénářů vyjímalo na divadelních prknech (bez toho, že by nám někdo neustále rozmazával ztrápený xichty přes celý zorný pole). Málokterý jeho film jde ve výpravě za to, co by se pohodlně vešlo na jeviště. „Po zkoušce“ jde ještě dál, když záznam režisérských meditací umisťuje do divadla a nechává hlavní postavu deklarovat cosi v tom smyslu, že toho co do rekvizit mnoho nepotřebuje a leccos používá opakovaně. Na rozdíl od „Obřadu“, který jsem viděl o den dva dříve (a také se mi líbil víc), není tématem paradox ubohosti a vznešenosti divadla, nýbrž spíš skoro řemeslnický rozměr režisérské práce. To, že jsou herci blázni, vyplývá z filmů obou. Chtěl jsem věřit, že nás Bergman nechává skrz dialogy hlavní postavy se ženamy-herečkami a rozplétání vztahových záležitostí nechává nahlédnout do své kuchyně. Ať už lze či nelze slova hlavní postavy přičítat samotnému Bergmanovi-režisérovi, ne jen jeho postavě, poslouchání je to zajímavé. Říkám poslouchání, protože pokoukání to nijak šťavnaté není. Herci samozřejmě vládnou, ale nasnímání nese bohužel jasnou známku televizního punku, což zajímavými postřehy špikovaný snímek trochu diskvalifikuje a činí jej poněkud hůře konzumovatelným. ()
[3,5*] Komorná dráma postavená čisto na skvelých dialógoch, ktorá prostredníctvom hlavnej postavy starnúceho režiséra (Erland Josephson) prináša Bergmanovu osobnú výpoveď. Divadlo až tak neobľubujem, takže na začiatku som k tejto divadelnej hre pristupoval dosť nedôverčivo, a to aj napriek tomu, že ide o Bergmana. Čím ďalej, tým viac ma to ale pohlcovalo, až nakoniec som bol uchvátený úžasným záverečným dialógom (predstava priebehu jedného vzťahu). Je zaujímavé, že podobne som vnímal aj herečku Lenu Olin - kým na začiatku filmu sa mi videla pomerne nezaujímavá, v priebehu filmu ma postupne dokázala veľmi upútať. Veľmi sa mi páčilo aj to prelínanie časových rodín pri spomienke na bývalú milenku, bolo stvárnené veľmi pôsobivo. ()
Když nebudu hrát divadýlko, jak se ubráním okolnímu světu? ()
Mám pocit, že myšlenky zde vyřčené, už Bergman vyjádřil dříve a daleko lépe. ()
Prý se dá tenhle film (který nebyl jen televizní, ale v květnu 1984 běžel na festivalu v Cannes a 21. června 1984 měl v New Yorku oficiální premiéru) považovat za jakýsi externí dodatek k Fanny a Alexandrovi, a tedy k celému Bergmanovu dílu. Strindbergova Hra snů, jejíž nastudování kdysi plánovaly Helena s Emilií, je už dohrána. Všechno už skončilo a už se toho nemůže mnoho stát. Teď tu jen sedí zestárlý Alexandr a dívá se do prázdna. Asi to tak bude, jenomže co je u Bergmana pravda proti fantazii? Po zkoušce mi přijde především jako povedený kousek s mistrovským herectvím a prima scénářem (nevím, proč to vůbec zdůrazňuju), symbolika nesymbolika. Osobně bych u tohodle pána ani nehledal nějaké postupné tendence, podle mě točil pořád dokola stále jeden film a už první Krizi řekl vše, co pověděl později. To však neznamená, že by mělo stačit vidět jenom ji. Musí se vidět všechno. ()
Já snad nenarazím na film Ingmara Bergmana, který by se mi nelíbil... Další skvělý film tohoto švédského velikána, který je možná jeho nejkomornějším. Před kamerou můžeme spatřit jenom tři postavy, které ztvárnili mistrovský herci Erland Josephson, Ingrid Thullin, Lena Olin. Jako většina Bergmanových filmů se toto dílo soustřeďuje hlavně na psychologii postav, než na příběh. Dominuje tu také mistrovská kamera Svena Nykvista, která nejčastěji zabírá, velmi zblízka, obličeje postav. Herci pronášejí své dialogy s velkým procítěním, které působí nesmírně věrohodně, a i když se film odehrává na jednom místě, přímo nás nutí dávat pozor a zajímat se o něj. Není tu místo na nějakou nudu. Bergman je mistr svého oboru! ()
Je docela příjemné sledovat věci, které jsou přirozené. Protože dneska to už nemusím vymýšlet. iz67 = 48 l ()
škoda jen, že ve filmu tolik chybí z původního textu. obě verze jsou však úžasné. v podstatě takový režisérsko-herecký manuál. pozadí zkoušení se moc neukazuje, to rozpytvávání osobností je někdy děsivé, může člověka i zničit. režisér taky trápí lidi. bergman taky trápil svoje herečky. krutě musím poznamenat - na výsledky radost pohledět. P.S. uvidíme, co s tím textem teď udělá martin huba v divadle v řeznické.... ()
Ajkeď dlžka filmu je krátka, aj tak Vás unaví zisťovať, o aké vzťahy tu ide. Film je ľahšie stráviteľný na televíznej obrazovke, než na filmovom plátne. Slušné herecké výkony. ()
3.75 ()