Tenkrát podruhé

Mírně nahořklá komedie Tenkrát podruhé má sice trochu pomalejší rozjezd, ale jakmile Daniel Auteuil shodí prošedivělý plnovous a opět se z něj stane šarmantní švihák v nejlepších letech, dostane nostalgicky laděný příběh ty správné grády a začnou se dít věci... A teď ruku na srdce, kdo z nás by se nechtěl vrátit do doby, kdy se seznamoval se svou životní láskou a svět vypadal tak bezstarostně? Já tedy rozhodně ano, tím pádem se mi tenhle film prostě musel líbit. (80%) (18.10.2022)

Chytrá relaxační komedie. Francouzská komedie bývá zpravidla chytrá, a o téhle to platí také. A pokud jste ve věku Viktora, a jste chlap, uvědomíte si nejen to, jak nesnesitelně nudný jste. A jak stojíte o to vrátit čas zpátky alespoň na chvilku, do života vrátit romantiku.A možná se necháte i inspirovat. (28.02.2020)

Kvalitné kostýmy musím pochváliť, kulisu rovnako a hudba dokonale pasovala do príbehu postáv. Jedinu výhradu mám k úvodu filmu. Ten mi prišiel neucelený, chaotický a nevedel som pochopiť ani pointu k čomu ten film vlastne smeruje. A tam som sa začal nudiť a pochybovať či to dopozerám. No povedal som si, že dám tomu šancu a potom sa to pekne rozbehlo. Druhý krát by som si to už nepozrel no za mňa spokojnosť na 60% (23.05.2020)

Polovica úspechu je v dvojici Daniel Auteuil a Fanny Ardant, ale to sa tak nejak čakalo. Bez tej druhej polovice, totiž predovšetkým scenára a nakoniec aj réžie by ale ich snaha bola zbytočná. Reality show, ktorá nám implicitne dáva pocítiť, že aj veľká časť našich životov je iba pretvárka a sny stále zostávajú iba snami a "s nami", ale tejto dramedy dáva temnejšie kontúry. Určite nie je zanedbateľné, že to celé ubehne rýchlo ako voda, respektíve tak rýchlo, ako niekomu, či väčšine, celý život. Možno aj vďaka podobným filmom sa ale rozhodnete občas zastaviť a skúsiť prežiť okamžik nie spred tridsiatich rokov, ale práve ten najdôležitejší, a to prítomný. (17.02.2020)

Zajímavý předpoklad, že by člověka strhla inscenace vlastních vzpomínek.  Osobně se tomu zdráhám uvěřit, proto, ale jen proto, hvězda dolů.  Na druhou stranu jsem asi dopadl jako Victor, který  se  nechal pohltit (svým vlastním) příběhem. Prostě jsem si na toho červíka nevěřícnosti zvyknul a vytěsnil ho. Hodně tomu tedy napomohly dámy Fanny Ardant a Doria Tillier, ta druhá tedy i nepatrně víc, nádherná, talentovaná, nebezpečná. Na druhou stranu postupné  prozření Marianne mělo rozhodně větší tah na branku než divoká vášeň  Margot, to zcela bez pochyb.   Při scéně se snoby mi okamžitě naskočila podobná z Lelouchova Šťastného nového roku a vzhledem k nenápadné zmínce o mistru Lelouchovi je vzor pana Bedose pak víc než jasný.  Na Auteuila pak byla radost pohledět a už se těším, až se za pár let oholím, vezmu si džízku, bohužel tedy i paruku, lehce natrhlý džíny a vyrazím do ulic o čtyřicet let mladší.. (25.01.2024)