Narušitel systému

Jedním slovem: intenzivní. Musím říct, že mně z tohoto filmu bylo až fyzicky zle. Už ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy při sledování filmu cítil tak nekonformně, tak zranitelně. Mísily se ve mně pocity bezmoci a lítosti, lomcoval mnou vztek. Skoro po celou dobu jsem měl chuť brečet, chvílemi jsem měl chuť řvát (spolu s Benni). To by jako pozvánka k sledování mohlo stačit, ne? Že chcete slyšet i, co mě tak rozrušilo? Inu, máte to mít (spoiler alert)! ___ a) Až poté, co jsem se uklidnil (pár hodin po projekci, byl jsem tedy v moci filmu ještě dlouho po doznění závěrečných titulků) jsem si uvědomil, proč mě bylo z tohohle filmu tak děsně úzko. "Zdrcla" mě ta beznaděj, ta marnost všech těch pokusů Benni "uzemnit", "ukotvit", najít pro ni místo. Dosud jsem věřil (chtěl jsem věřit?), že i děti z dysfunkčních rodin, brzcí sirotci, opuštěné děti mohou najít (obnovit) rodičovskou lásku. Že společnost je s to ji jim nějakým způsobem suplovat (když už ne plně nahradit, tak se k ní aspoň přiblížit). Ne, teď neútočím na monopol (co se týče péče, pochopení, pozornosti) funkčních rodin - jen nepředstírám, že ne každé dítě se do nějaké té funkční rodiny narodí (kdybych byl škarohlíd, tak bych řekl, že většina se do ni nenarodí), jaké pak má tohle dítě možnosti? Jak mám po "Narušiteli systému" (po snahách paní Bafané, Michy a Sylvie) věřit, že pro každého existuje naděje (naděje, že všechno bude v pořádku a že každý z nás někam patří a nemůžeme to místo míjet donekonečna)? b) Znáte to přísloví, že všichni jsme jednou dole, jednou nahoře? Že se život pohybuje v sinusoidách, a tak to má být, jelikož si nikdy nezaslouží být absolutním vítězem (na úkor druhých) a absolutním poraženým? Ještě nikdy pro mě nebyla drobná vítězství (chvíle radosti) Benni tak bolestivé. Cykličnost (selhávající pokusy s Benni něco udělat) tohohle filmu mě doslova ubíjela, vskutku za každým sluncem (př. Benni tančí na stole poté, co jí matka přislíbila, že si ji vezme domů) jsem viděl vykukující mraky ohlašující bouři. c) Skutečným průserem bylo, že Benni měla dosti patologickou představu o lásce (jinou ale asi mít nemohla, když se jí ji dostalo velice málo, téměř žádná), proto se s ní nemohu plně ztotožnit (ví sice, co je na světě nejdůležitějšího, ale má o tom pokroucenou představu). Nelze si nevšimnout, že Benni (její představa citu) byla trochu žárlivá, trochu egocentrická, trochu majetnická. Vzpomeňte třeba repliku, kdy říká, že by mohla zabít Michovu ženu a jeho dítě, aby byli jen spolu. Její problémy v dětských domovech plynou z toho, že si nerozumí (nechce rozumět) s jinými dětmi, které jsou na tom částečně jako ona. K Justinovi, adoptivnímu synovi Sylvie, se taky nechová zrovna příkladně (a teď nemyslím onen nešťastný incident na ledě, to byla nehoda; tak trochu z Benni cítím, že chlapce bere jako konkurenci). Bojím se (to už je však čiročirá spekulace), že kdyby Benni jednou měla dítě, tak by se to dítě nemohlo nadechnout, nereplikovala by tedy lhostejnost či strach ze zodpovědnosti (případ její matky), nýbrž přehnaně ochranitelskou podobu mateřského citu. 95% (26.05.2020) (méně) (více)

Jakožto člověk, kterému lezou děti na nervy, se asi neudržím a použiji zde pár (pro někoho) silných výrazů, takže pokud jste citlivé dušičky a máte rádi dětičky (jako v lásce rodičovské, ne té trestné a zvrácené, abychom si rozuměli), radši dál nečtěte. Zprvu musím pochválit, jak mistrně je to natočené. Když je Benni v klidu, je kamera v klidu. Když jí hrábne, střídají se za sebou záběry strašně rychle. Když řve, kamera je hektická. Fakt, tady po téhle stránce klobouk dolů. Zahrané je to skvěle a i když jsem nikdy nechápal všeobecné chválení dětských herců v uměleckých filmech, tady se musím přidat, protože kdybych někdy Helenu Zengel potkal, asi bych se jí obloukem vyhnul, aby se na mě náhodou nevrhla. Co tím chci říct, zahrála to skvěle. Každopádně skvěle zde hrají i všichni ostatní, tudíž i po téhle stránce Narušitel systému funguje. Příběh člověka zaujme a i když pár scén je podle mě delších než by mělo být, ani mě to nenudilo. Ani to není špatně vedené, ale má to dvě zásadní chyby. Tou první je hodně nedostatečné představení Benni po psychologické stránce. Já jsem ji a její jednání za celý film vůbec nepochopil, proč třeba řve na cizí lidi, proč každého hnedka začne mlátit, proč pořád řve... Takhle se chovala jako fakan, který prostě když nedostane všechno co chce, začne řvát a rozbije půlku věcí, co okolo ní je (a když už není co, vychčije se na podlahu). Takhle si prostě zaslouží leda tak přes držku a být to moje dítě, neudržím se a klidně jí něčím tu držku rozflákám na kaši. Sama se ale ovládat vůbec nedokáže a i když se jí někteří snaží pomoct, nic si z toho nevezme. Pravdu měl ten chlap, když jí řekl (není to přesně, ale v tom smyslu): Tím, že pořád utíkáš, se propadáš do stále větších sraček. Benni si z toho ale vůbec nic nevzala a já nechápu proč. Ten film mi to neřekl a ani trochu nenaznačil. Čímž volně přecházím k tomu druhému problému - o tom, co se té holce dělo v minulosti, se nic nedozvíme. Ano, zjistíme, že jí někdo z rodiny mačkal použité pleny k obličeji (Zpočátku to vypadá na biologického otce - o kterém btw nic nevíme - ale pak se prokecne, že ji máma nemá ráda. Asi to řekla kvůli tomu, že si ji nechce vzít domů, ale... jak to teda bylo?), proto řve vždycky, když jí někdo sáhne na obličej, ale víc se nedozvíme. A to je právě špatně, protože právě tady je možná zakopaný pes, možná tady se skrývá ten důvod, proč se ta holka chová tak, jak se chová. Třeba byla biologickým otcem brutálně týraná, ale ne, to se nedozvíme, ať si to divák domyslí sám. Ano, má nějaké noční můry, občas se v noci pochčije, ale proč? Diváku, domysli si. Jenže s takovým přístupem po mě režisérka nemůže prostě chtít, abych k Benni měl nějaké sympatie. Navíc mě celou dobu přišla jako antihrdinka, potrat (nebo malá holka, jak chcete), který se asi neměl narodit, ale prostě se tak stalo a teď těžko říct, co s ní, jelikož ji jako dítě zabít nemůžou. Tak to z filmu vyznělo a tady jsou právě znát následky nepředstavené Bennini minulosti. Takhle si můžu myslet, že je to antikrist, i když třeba není a skutečně je zdeptaná z dětství. Ale to se nedozvíme, jak to bylo. Pak i ten konec je poněkud divný a bylo by podle mě lepší to zakončit tím, loučením na letišti. Ten její další útěk s nadšeným výrazem na tváři a následným skokem z... střechy? by jenom potvrzoval moji teorii, že ta holka je čiré zlo, které doslova žije z týrání lidí okolo ní. No jo, jenže pak by to nebylo drama, ale hodně divný horor. I když je ten film jinak dost povedený, tyhle dvě obrovské chyby ho dost shazují dolů a tak je z Narušitele systému skvěle natočená,podmanivá, psychicky náročná a uřvaná záležitost, která právě na psychice hlavní postavy strašně pokulhává. Stejně mě víc zajímaly životy vedlejších postav, než Benni, té jsem upřímně přál, no... domyslete si sami. A přitom bych té holce mohl částečně rozumět, já se taky občas chovám jak vůl. Ale já si to na rozdíl od ní dříve či později uvědomím... Btw, taky musím v hodnocení zohlednit to, že je to debut, ale pokud příště Fingscheidt zamaká na scénáři, mohla by natočit skvělý film. Tak snad se poučí a nezblbne z toho, že její debut byl většinou přijat hodně pozitivně. Slabé 4* (21.06.2020) (méně) (více)