Tenet

Toužebná chvíle konečně nadešla, na rozdíl od jiných naštěstí jen o měsíc později. V podstatě první letošní pořádný blockbuster, který má redefinovat význam tohoto slova a nahnat lidi opět do kin, které téměř zdevastovala korona. Zda se to Nolanovi podaří se dozvíme za pár týdnů a jestli už něco vím teď po zhlédnutí je fakt, že si Tenet patrně neužije každý jako neškodnou marvelovku, za to je ovšem vysoká šance, že se i váhající divák vydá do kina opakovaně. Tenet je vskutku pozoruhodné dílo s těmi absolutně nejvyššími produkčními hodnotami, jaké si v moderní filmařině vůbec lze představit. Člověk by si řekl, že to už není nic výjimečného, protože se jedná již 15 let o Nolanův standard, jenže o to víc si musíme cenit takových originálních blockbusterů; obzvláště když najdeme roky, ve kterých nenarazíme ani na jeden. Nolanův standard lze definovat jako absolutní vrchol řemesla co se týče megafilmů, počínaje silným důrazem na praktické efekty, vždy prvotřídní a v tomhle případě velice drásavou hudbou (Zimmer si dal tentokráte pauzu) po tradičně skvostné obsazení a nafouklou stopáž. John David Washington a Robert Pattinson jsou přesně těmi typy neokoukaných tváří, jež budeme v následujících letech často a rádi vídat v kině. V prvním případě absolutně neznámá tvář (protože málokdo viděl výborného BlacKkKlansmana), v případě druhém kvalitního herce, který v předešlých letech restartoval svou kariéru artovějšími a menšími filmy, aby počínaje Tenetem a Batmanem plně udeřil na mainstreamové vody a totálně si podmanil publikum. Zcela záměrně se věnuji věcem kolem filmu než filmu jako takovému, protože si myslím, že toto by měl člověk před zhlédnutím vědět a naopak se komplet vyvarovat příběhu. S přáteli jsme se po projekci shodli, že vlastně nevíme, jak člověku vyspoilerovat tento snímek, protože i po osvětlení hlavního děje to nezúčastněnému divákovi vůbec nemusí dávat smysl a pravdou je, že i po zhlédnutí to člověk patrně celé nedokáže rozebrat do důsledků. Tenet je svůj film, který ani náhodou není bondovkou a který ani náhodou nebude bavit každého..film, který člověka naprosto konsternuje hektickým prologem (my šťastnější již mohli zhlédnout jeho kratší verzi před Star Wars), ale následně diváka během 150ti minut i trošku udolat a ztratit, aby jej následně vychrstnul až po konci závěrečných titulků. Tak a teď už jen sledovat ty naskakující čísla, abychom měli vůbec šanci ještě letos vidět v kině něco dalšího pořádného...9/10 (26.08.2020)

8/10. Nolan je zase precizní a jediná scéna tady není navíc. Samotný nápad, jeho koncepce a provedení je bezchybné. Doslova to křičí "jsem originální, autorský projekt a chci vám to v každé scéně dokázat". Fikční svět plně uvěřitelný a postavy klasicky skvěle zahrané. Problém však tentokrát tkví v samotném Nolanovi. Ten film se snaží být osobní, ale Nolan to odmítá. Jeho typicky odtažitá, chladná režie shazuje filmu nohy a vy si na konci vlastně uvědomíte, že vám je jedno, co se stane. A co hůř - komu se to stane. Absence emocí je z mé perspektivy neodpustitelná. A taky mi výjimečně přišlo, že se Nolan rozhodl vykašlat na postupné budování, vysvětlování a rovnou vás hodí do vody. Chybí tam postupné krůčky, díky kterým si osvojíte základní pochopení časových lahůdek. Něco takového jsem u předchozích Nolanovek necítil. A štve mě to. Nic to ale nemění na skutečnosti, že je to vypiplaná jízda, ve kterého cítíte sílu velkého plátna. A navzdory komplexnosti je zázrak, že to zase drží všechno pohromadě až do perfektní závěrečné katarze. Za to stále velkej klobouček. (26.08.2020)

Míra komplexnosti tohoto filmu je určitě na škodu celkovému hodnocení, ale pokud bedlivě sledujete, dá se vše do jisté míry pochopit a film si užít. Určitě to není druh filmu, kdy člověk vše pochopí na první dobrou, jelikož se toho často v různých scénách prostě děje hrozně moc zároveň a tak se i docela těším na druhé shlédnutí. Film hodnotím rozhodně kladně, ale i tak se do pětihvězdičkového klubu dostal jen tak tak a u druhého sledování budu ještě přehodnocovat. 85% (30.01.2021)

Nevím, co na tom komu připadá složitýho. Stačí si představit čas jako klubko nití, zapálit ho a poslat ho do série propojených spirál uvnitř dalších propojených spirál, kudy se bude pohybovat samozřejmě bez ohledu na gravitaci, až se vynoří v blouznivém snu, který se zdá něčemu v zákulisí vesmíru. Fakt, takhle primitivní to je. První polovina je bondovka, jakou by natočil Michael Mann - taková jakože seriózní a ne úplně zábavná, třebaže se tu loupeže provádí stylem Rychle a zběsile - potřebujem něco ukrást, tak nabouráme letadlem do trezoru, to dá přece rozum. To platí i o automobilové honičce, ale jednotlivé typy akčních scén (bitky, honičky, přestřelky) hlavně demonstrují reverzní princip filmu, který se naťukne v první polovině a v druhé vám zavaří hlavu. Problém vidím trochu v tom, že pouštět si auta rotující po dálnici pozpátku je taková divná atrakce a popsané verbálně ty scény zní zajímavěji, než jak vypadají… Jinak o co ve filmu celou dobu jde a jak to tak nějak funguje zhruba chápete, ale abyste to rozpletli kompletně napoprvé zjevně nebyl tvůrčí záměr. S tím jsem ale problém neměl, pro mě nefungovaly hlavně postavy. Ústřední agentská dvojice je charakterově i herecky dost nevýrazná a chybí jim i nějaká osobnější zainteresovanost do mise - v podobném Inception měl hrdina jasnou osobní motivaci a minulost a sledovali jsme herecky hodně sympaticky poskládanou partu. Nikdy předtím mi ta údajná nolanovská chladnost nevadila, ale tohle je fakt velkolepý a pozoruhodný intelektuální konstrukt bez srdce. Když tedy pominu Nolanovo vyznání lásky luxusním oblekům. (27.08.2020)

Už je to od Nolana moc velká exhibice. 150ti minutová horská dráha, která chrlí stále stejné narativní schéma velkých nolanovských spektáklů typu Inception, či The Dark Knight Rises. Tzn. dvě hodiny rozevírá nůžky a v hodině třetí se vše zeširoka, za hřmotné hudby postupně uzavře. Fungovalo to s rytířem v kápi, i s Leem v obleku, Tenet už je ale moc. Je to studené, složité a absolutně nepřehledné. Tak trochu bondovka, kterou ani nemá cenu snažit se ji pochopit (a když to řeknou přímo ve filmu, tak to platí dvojnásob !). Příběh bez barev, bez emocí, bez zajímavých figur. Snad jen ten Washington se potatil, a že jde o syna Denzela pozná každý po pár minutách, když ho vidí chodit a mluvit. Akce je rafinovaně natočená, ale pomyslný vrchol je stejně klasická ruční zápletka v kuchyni. Goransson a Hoytema - tam je vše v pořádku. Goransson trochu kopíruje Zimmera v těch robustních kulervoucích syntezátorech, avšak kýžený efekt se dostavuje. Poslední půlhodina se dá už ale s klidným svědomím prospat, pokud se to tedy někomu přes všechny ty výbuchy a dramatickou muziku podaří. (30.08.2020)