Režie:
Olga SommerováScénář:
Olga SommerováKamera:
Olga Malířová ŠpátováHrají:
Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Miloš Forman (a.z.), Josef Zíma (a.z.), Waldemar Matuška (a.z.), Ondřej Suchý, Jiří Šlitr (a.z.), Pavlína Filipovská (a.z.) (více)Obsahy(1)
Muž devatera řemesel, divadelník, hudebník, textař, básník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, výtvarník nebo divadelní režisér… A především legenda české kultury, která ovlivnila několik generací. To byl Jiří Suchý o jehož životní cestě, mnohdy nelehké, natočila film Olga Sommerová. (Cinemart)
Videa (1)
Recenze (57)
Divácky vděčný portrét věnovaný tvorbě Jiřího Suchého sestává převážně z jeho vyprávění a vzpomínání a z četných ukázek jeho díla, od starších věcí, které skládal společně s Jiřím Šlitrem, po současnější počiny z nedávné doby. Informacemi naditému průřezu Suchého více než šedesátiletou hudební, pěveckou a písničkářskou kariérou nechybí odpovídající dobový kontext, velké množství archivních záznamů i nově natočený materiál, v němž se Jiří Suchý navzdory svému věku jeví jako neustále vtipkující a stále nevídaně tvořivý a pracovitý čipera s dobrou náladou a jasnou myslí, což jen posiluje obdiv k němu. Úplně základní fakta snímek záměrně vynechává, ideálními diváky jsou proto ti, co Jiřího Suchého a alespoň některé jeho písničky už znají, mají ho rádi a chtějí se o něm dozvědět víc. ()
O divadle Semafor som vedel len to, že existuje, o Jiřím Suchým a jeho kolegovi Šliterovi tiež iba to, že existujú, respektíve existoval. Dokument ma tým pádom zásobil veľkým množstvom nových informácií. Na druhej strane ma Suchého tvorba, ako som mal možnosť sledovať v tomto dokumente, nijako zvlášť neohúrila, čo je možno dané aj tým, že nemám na Semafor žiadne nostalgické spomienky z mladosti. Jiří Suchý je ale veľký sympaťák a jeho skromnosť a optimizmus by mu mohli závidieť tisícky teenagerov zavesených na mobiloch 24/7. ()
Nemyslím si, že by to byl nějaký vyloženě mimořádný dokument, a ani mi nepřišlo, že by se v něm poučený divák dozvěděl něco extra nového. Samotný Jiří Suchý je ovšem takový titán, před nímž je možné jen pokleknout v nehynoucím obdivu, že je prostě záslužné to připomenout a osvěžit, eventuálně dokonce ukázat mladším ročníkům. A místy je to hodně dojemné. ()
"Nashledanou, nashledanou, až se budeš sama ptát, utrhni si růži planou, nashledanou, nashledanou,, mám tě rád." Jiřího Suchého nejvíce obdivuji jakožto básníka. Tento průřez jeho (a dalších) tvorbou je fajn. Semafor nejvíce působil ještě dříve, než jsem rozum začala brát, přesto jsou mi jejich písničky velmi blízké. ()
Je to pamětnicky laděno bez nostalgie či stesku. Není to příliš chronologické. Sledování dokumentu vyvolává nakažlivě pozitivní náladu v rytmu swingu a rokenrolu. Líbila se mi improvizace Suchého při výpadku paměti nebo jak si v klatovské lékárně zahraje na malého kluka. Jsou zde krásné černobílé archivy. Suchý si nás pustil i do své rodiny kde syn přesně vystihne podstatný rys otcovy povahy, když sdělí: „Mám po něm mírnost.“ . Starými fotografiemi Suchý listuje bez sebedojímání a zábavně. Období normalizace Sommerová shrne jedinou obecnou větou, protože asi z Suchého dostávat ukřivděnost. Je to trochu na mě dlouhé, ale přistihl jsem se, že si prozpěvuji. ()
Reklama