Ďábelské ženy

Název možná odpovídá mínění některých individuí, což ovšem nijak nemění jeho zavádějící charakter – s ďáblem v tomto filmu koketují všichni. Mimo jiné tím dává najevo, že nevzniknul ve Spojených státech, kde by studioví mogulové těžko odkývli scénář tak nevybíravě reflektující mravní prohnilost navenek spořádaných občanů. Rouhačství obsažené v tom, jak se jedna z hrdinek, bývalá jeptiška, obrací k Bohu zády, muselo v padesátých letech přimět k pokřižování nejednoho tvrzeného křesťana. Dnes, přes pět dekád od své premiéry, již nejsou Les Diaboliques tak šokující a splňují spíše kritéria psychologického thrilleru než hororu, některé scény mají ale stále sílu měnit skupenství krve. Přinejmenším těch pár závěrečných minut. Henri-Georges Clouzot si od postav drží odstup, v detailech je zabírá pouze chce-li okamžik učinit napínavějším (telefon, nebožtík). Se stejnou věcností přistupuje k ústřednímu zločinu. V samozřejmosti jeho provedení je cosi, ano, ďábelského. Nejvíc diskutovanou asi navždy zůstane první zvrat (ten druhý, „Viděl jsem ji“, mne znepokojil ještě více). Neřekl bych, že zcela právem. Sice nás nutí zpětně přehodnocovat vztah k viděnému, zda-li jsme vážně viděli, co si myslíme (k čemuž nutí více scén), ale v některých ohledech je v přímém rozporu s tím, jak se zainteresované postavy chovaly doposud. 85% (18.08.2009)

Posledních deset minut čistokrevného hororu hravě strčí do kapsy celý zbytek snímku, který želbohu má i svá hluchá místa. Zejména v první půli, tedy než se napustí vana, se vše poněkud vleče. Navíc onen milostný trojúhelník mi přišel stejně pravděpodobný jako soužití pejska a kočičky od pana Čapka. Jakmile si však Michel Delasalle přihne z láhve jemně ochucené whisky, počnou se dít podivuhodné věci a příběh se rozjede na plné obrátky. Přibývá záhadných událostí a atmosféra houstne, až přijde již zmiňované fantastické finále korunované nejednoznačnou pointou, která báječně stvrzuje název filmu. (10.05.2015)

Velmi nekonzistentní a mám nemalé výhrady. Jednak proto, že o horor nejde, leda tak o kriminálku s jemně hororovým nádechem, ale to by nevadilo. Problém je, že děj graduje až v druhé části, a to až dlouze po vraždě, kdy se množí tajemné náznaky, až do napínavého finále se zajímavou pointou i vtipnou tečkou. Jenomže předtím máme snad hodinu a čtvrt dlouhé, rozvleklé, nedějové nudy. Až do vraždy jsem už málem lezl po zdi, ale i pak dlouho nic, než se konečně začalo něco dít. Což je škoda, protože jinak by šlo o špičkový zážitek. Pokud měl o tento film zájem Hitchcock, je velká škoda, že se mu to nedostalo do ruky. Jsem si jist, že pod jeho vedením by to dopadlo mnohem lépe. Vzhledem k tak vysokému hodnocení zde i na IMDb se cítím trošku zklamaný... (27.03.2014)

Velmi dobrý film, který jsem zhlédl s nemalým zájmem. Napínavý děj a překvapivé rozuzlení se u mě podílely na příjemném filmovém zážitku. Film končí legračním upozorněním "Nebuďte ďábelští! Nekazte přátelům napětí ani zážitek. Nevyprávějte jim, co jste v tomto filmu viděli", které však v tomto případě platí do puntíku - pokud se nějak dopředu domáknete pointy, nemá už cenu na ten film koukat. To nejlepší, co lze v souvislosti s tímto filmem napsat, je doporučit případným divákům, aby si proboha nikde nic nečetli a film zhlédli zcela nezatíženi jakýmikoli informacemi, pokud je to nějak možné. UPDATE 1.9.2019 - Na druhé zhlédnutí už ten wow efekt prostě nefunguje, když člověk zná pointu. Stejně mě to ale bavilo, inspirace hitchcockovským stylem je zde zřejmá, a ten film velmi dobře pracuje s napětím a rozvíjením svého příběhu. Trochu si jen říkám, že chování milenky (Simone Signoret) nedává vzhledem k závěru místy smysl, a pak ten zcela finální zvrat, který naznačuje, že vše je možná ještě jinak, je na mě už moc překombinovaný - film je i bez toho už hodně za hranicí nějaké věrohodnosti - těžko věřit, že by se to takto skutečně všechno mohlo stát (mně osobně to ale nevadí, protože i sám Hitchcock věrohodností příběhu opovrhoval, podstatný pro něj byl jen celkový účinek filmu). Každopádně za mě velký respekt, že film starý 65 let stále neztrácí nic na své divácké zajímavosti. (21.07.2014)

Les Diaboliques sú pesimistickou a veľmi temnou adaptáciou, ktoré okrem naratívne plynúceho rámca zabŕdajú do všedných situácií, ktoré prenasledujú rozhádané a netolerantné manželské páry. Clouzotov rukopis je mrazivo prítomný, vstrebáva sa do tela a zabúdate, kde sa práve nachádzate. Svojou neobyčajnosťou a originalitou stojí takmer na rozmedzí poctivého remesla a dokonalosti. Videné aj v rámci polnočnej sekcie Cinematiku 2018. (26.01.2013)