Čtrnáctý u stolu

V roce 1943 se Oldřich Nový neobjevil ani v jediném českém filmu, částečně také proto, že byl neustále sledován štvavým nacistickým tiskem. Proto se načas uchýlil do poklidného a přátelského prostředí hostivařských ateliérů, kde společně s Antonínem Zelenkou a kameramanem Ferdinandem Pečenkou natáčel detektivní komedii podle námětu někdejší star německého němého filmu Ossi Oswaldy (1897 - 1947). Roli, na kterou by si dříve brousil zuby on sám, svěřil bez zaváhání Karlu Högerovi. I když se to nezdá, ti dva měli leccos společného - brněnské začátky, ale i jemné gentlemanské vystupování a nepředstíranou úctu a galantnost k ženám. Přímo z konzervatoře si Nový do filmu vyžádal dvě mladé adeptky herectví, osmnáctiletou Dagmar Frýbortovou a devatenáctiletou Libuši Zemkovou, z plzeňského divadla k nim záhy přibyla ještě dvacetiletá Jiřina Petrovická. Film plný nových dívčích tváří a rafinovaných zápletek, během nichž se na scéně objevuje důmyslný zločin, neměl tedy čím zklamat. Oldřich Nový si v něm alespoň zazpíval legendární píseň o náměsíčníkovi, vtipný song o pošetilém přání jednoho blouznivce. (09.03.2009)

Česká kriminální komedie o záhadném mladém muži (K. Höger), který se nečekaně objeví u starosty a doplní počet jeho hostů na čtrnáct, neboť třináct osob u stolu prý přináší neštěstí. Překvapení, které způsobil, když se představil jako Pavel Čtrnáctý, nebylo nic proti tomu, když bez okolků políbil starostovu dceru Emu (D. Frýbortová) a projevil ji tak před všemi hosty svou náklonnost. Höger získal místo jako knihovník u pana Linharta (záhřebský rodák Z. Rogoz), jehož trezor byl zanedlouho vykraden. Poté pracuje pod jiným jménem jako osobní sluha u továrníka Berseckého (K. Dostal), jemuž byly odcizeny šperky, a to se už jistě nejeden divák domnívá, že má s loupežemi něco společného. Nevyjasněná Högerova přítomnost u obou krádeží způsobí rozkol mezi Čtrnáctým a Emou, avšak v závěru bylo jeho podivné počínání, včetně jeho pravé totožnosti a povolání, smysluplně vyjasněno hledáním dodatku k závěti, v níž mu má být odkázán majetek. Snímek je výjimečný tím, že na režisérské židli seděl O. Nový (společně s A. Zelenkou) a jeho ojedinělé autorské dílo díky závěrečnému překvapivému vysvětlení přináší zajímavý filmový zážitek. Ve vedlejších rolích se objevil vykutálený hrabě R. Schránil, komický strýček Kilián v podání F. Filipovského či L. Zemková jako Berseckého dcera Lydie, která se prezentovala úvodním opileckým vystoupením a poté se na jedné společenské události objevila ve velmi extravagantních šatech. Ve filmu natočeném podle německé předlohy se K. Höger prezentoval elegantním hereckým výkonem, avšak kromě něho, smysluplného závěrečného rozuzlení a režiséra, který si poprvé a naposledy odskočil od svého hereckého povolání, v něm nespatřuji nic významného. (16.08.2019)

Tak trochu česká film noir - a rozhodně příjemný kontrast proti všem miloučkým a slaďoučkým komediím, které z té doby znám. Hoger v hlavní roli je výborný, má nepopiratelný šarm a sex-appeal a Raoul Schránil je prostě rozkošný. Ze dvojice mladých dam se mi více líbila blodnýda, tmavovlasá dcera pana starosty byla evidentě herecky trochu nezkušená a ani vzhledem mi ke své roli neseděla. Škoda, že Oldřich Nový toho nezrežíroval víc. (23.02.2013)

Pan Höger sem vůbec nezapadá. Prý to měla být komedie. No, budiž no. Pan Nový měl zůstat u herectví, a do režie se raději neplést. Mám sice rád podobné zápletky, ale tohle mi vůbec nesedlo. Právě z velké části kvůli pana Högera. To je jednoznačně herec vážných, až tragických postav. Dávám jen dvacku za zápletku. (30.04.2017)

Dosti komplikovaná zápletka, ale díky tomu, že jsme nevěděli, co v těch dvou domech Čtrnáctý hledá, dokázalo to podržet ze zvědavosti u jinak dost nezajímavého děje. Nová hvězda českého filmu z protektorátních časů Karel Höger zde vytvořil jednu z prvních výrazných rolí; zápletka s Emou by byla zajímavější, kdybychom se dozvěděli, že spolu dříve užý opravdu něco měli, ale jak se zdá, tak se opravdu do sebe podivně zakoukali až toho deštivého večera. Šlemrovou a Nollovou jsem poznal víc podle hlasu než vizuálně, jednu z prvních rolí zde hrála Jiřina Petrovická. Komedie to moc nebyla a krimi vlastně také ne, ta parta vedená Vladimírem Majerem - to byli detektivové nebo jen kamarádi? To zůstalo nevysvětleno také. (19.03.2017)