Umučení Krista

Přliš mnoho krve? Ano, snad. Ale o to nejde. Jde o to, že to na mne celé působilo snahou šokovat, namísto zobrazit co nejrealističtěji fakta. Násilné scény i křížová cesta se daly zkrátit na míru únosnou běžnému divákovi a celý film tak nemusel přesáhnout délku 100 minut. Pak by možná jeho vyznění bylo větší, dopad výraznější a hodnocení z mé strany příznivější. Ale na tom má asi svůj podíl i skutečnost, že jsem ateista... Za vyzdvižení stojí ale hudební složka - ta je impozantní. (26.09.2004)

''Fraška, nic jiného než fraška...'' zaznělo v filmu z úst jednoho muže a přesně tato věta se hodí i na snímek samotný. Gibsonova podivná intenpretace biblického příběhu o ukřižování Ježíše Krista je zbytečným filmem, který sám sebe podráží snad všude kde jen to jde. Režisér vsází na podivné spomalené záběry, které mají umocnit drsné scény nebo alespoň atmosféru míst, kde se konají, několikrát sice fungují, ale uznejme že jejich neustálé opakování je stejně zoufalé jako Bollův oblíbený bullet time. Stejně tak jsou na tom flashbacky, jejichž jediným účelem je vytvořit pomocí jistých vzpomínek pouto mezi hlavní postavou a divákem, jenže to se nemůže povést. Ježíš působí spíše odpudivě a nesympaticky než abych jej litoval. Nezajímavé jsou taktéž herecké výkony. Tvůrci vsadili na neznámé tváře, ale s tím také přišel problém neschopnosti hrát... Umučení Krista je prostě otrava v pěkném kabátku. (20.10.2005)

Film, který se těžko přijímá a těžko se i hodnotí... Umučení Krista je snímkem o víře a možná více než o Ježíši Kristovi nám něco napoví o jeho tvůrci Melu Gibsonovi a jeho náboženských představách (jeho otec i on sám patří k velmi ortodoxní křesťanské sektě), narazíme tu na mnoho věcí, které v biblickém textu nenajdeme (a osobně pochybuji, že na ně narazíme i v nějakých textech apokryfních) a přivodíme si na více než dvě hodiny bolestné a nepříjemné emoční stavy. Svůj účel ale zřejmě Gibsonův film splnil - o Ježíši Kristovi, jakož o křesťanské víře samotné, se začalo celosvětově mluvit a udělal jí tak tu nejlepší reklamu... (Zcela stranou ponechávám dle mého názoru primitivní povzdechy nad tržbami a neadekvátním násilí ve filmu. Tenhle film není o nic násilnější než jakékoliv stupidní akční béčko...tam je ovšem násilí vnímáno jako kvalitní a smysluplná zábava...) Málo se ale v debatách o Gibsonově filmu akcentuje a probírá fakt, že sám žánr, ke kterému se film hlásí již svým originálním anglickým názvem, jsou pašije, pašijové hry, tedy jeden ze žánrů v obecné kulturní rovině nejstarších. A jako příběh pašijový je Gibsonův velkofilm snímkem celkem sofistikovaným, tedy až na onu, filmovou řečí velmi akcentovanou, míru naturalismu Ježíšových muk... (28.09.2007)

Jako správný pohan (pohanka zní jak ta kaše) sem se tomuhle filmu vyhýbala jako čert kříži, ale poslední dobou si píšu se silně věřícím člověkem a tak sem si říkala, že se na to křesťanství teda podívám po dlouhý době trochu blíž a byla jsem ráda, že mi to zabere mnohem míň času než tehdy četba Bible, kterou jsem žvejkala měsíc v kuse, než jsem byla vysvobozena. Takže hip hop hurá na dvě hodiny pod aktovkou Gibsona a jak říkáme my ateisté "S boží pomocí do toho". Začnu klady - Hraje tam Monica Bellucci, se kterou bych hřešila a rozhodně se mi na ní vždy krásně kouká. Další klad tohohle filmu určitě je, že nemá třeba tři hodiny a já tak byla po cca 120 minutách propuštěna z očistce, páč tohle byla kolosální píčovina a fuckt, že někdo kvůli tomuhe filmu páchal sebevraždu, svědčí o tom, že někteří věřící jsou opravdu na palici. Každopádně pokud by třeba film "Umučení Alláha" donutil islámské radikály se v kině hromadně odpálit, klidně bych jim to natočila a promítala čistě jen a pouze pro ně, alespoň by bylo o pár "bombových" lidí méně. Jinak u téhle pasti na pohany sem chcípala u "oficiálního textu distributora" páč, aby někdo vykecal kompletně celej film, na to bývám většinou expert já, když sem nasraná, ale že i distributor, to sem nevěřila. Násilné scény, ze kterých se spousta lidí mohla posrat, se mnou teda neudělaly absolutně nic a když naskočily titulky, bylo to pro mě vykoupení. Takže opět jasný důkaz, že křesťanství a cokoli s ním spojený fakt není pro mě. PS : Nic proti křesťanům, já nesnáším všechny náboženství, jelikož se vždy najde parta zmrdů, co si ho obrátí tak, aby mohli páchat ve jménu víry ty největší zvěrstva. Proto zakládám nové náboženství - Mámvpičismus - to by se mohlo chytit a pokud ne...mám v piči. (05.11.2019)

Tenhle film se mi těžko hodnotí a to i po druhém zhlédnutí. Kdybych měl hodnotit pouze tu větší část filmu, která předchází cestě na Golgotu, bylo by to 5* jako vyšitých. Znamenitě zahraný Pilát, Herodes je i přes malý prostor přímo lahůdkovou postavou a Mattia Sbragia je jako rezolutní Kaifáš velmi přesvědčivý. Společné scény Piláta s Ježíšem jsem si z opravdu vychutnával. Tolik kritizované flashbacky jsou působivé a zejména ten s Marií a Ježíšem u stolu je opravdu nádherný a plný citu. Jenže počínaje cestou na Golgotu pro mně Gibsonův film ztrácí na působivosti. Gibson udělal z Krista bytost, která NADLIDSKÝM překonáním všech nesmírných útrap působí nevěrohodně. Řekl bych, že méně je někdy více, že pár šlynců na kůži působí bolestněji a opravdověji, než na hadry rozsekané a krví zalité NĚCO, co dříve dříve připomínalo lidské tělo. Kristovo utrpení tak úplně ztratilo lidský rozměr. Dále scéna, kdy havran vyklove jednomu ze spoluukřižovaných lotrů oko, nemá žádnou oporu v evangeliích a silně zavání samoúčelností. Přesto filmu nemohu nepřiznat jistou dávku působivosti, znásobenou i návštěvou kina, kde všichni seděli do konce titulků, což jsem už dlouho nezažil. A dodatečně uznávám, že má původní výtka směrem k nulovému myšlenkovému obsahu, který nesahá Scorsesemu "Poslední pokušení Krista" ani po kotníky je možná trochu od věci. Ten film NEMÁ nic vysvětlovat, polopaticky představovat postavy, aby to průměrní diváci chápali. Asi nejvýstižněji to napsal renomovaný Roger Ebert: "Tohle není kázání či homilie, ale vizualizace ústřední události křesťanského náboženství. BERTE NEBO NECHTE BÝT." Otázkou zůstává, je takový film potřeba? Gibsonova umělecká výpověď se ideálně strefila do doby, kdy díky permanentní hrozbě terorismu je svět vystaven střetu civilizací, střetu náboženských principů a obrovský úspěch filmu ve Státech lze přičíst i potřebě ideologického útočiště. A historie se opakuje v cyklech. Střety mezi abrahamovými náboženstvími - judaismem, křesťanstvím a islámem - mají a budou mít i nadále na svědomí spoustu krve a utrpení. A není to ani tak problém samotného náboženství, jako spíše živočišného druhu jménem HOMO SAPIENS STUPIDUS, který má v sobě zakódovanou potřebu boje a krutosti. V několika scénách Gibsonova filmu je to velice zřetelné. To mu budiž přičteno ke cti. (17.04.2004)