Sbohem, Kalifornie

Tohleto snad ani žádný spaghetti western není. Tenhle melancholický a deziluzivní příběh, jehož happy end je happy jen s velkou licencí, se jen odehrává ve spaghetti kulisách a využívá několik známých stereotypů, ale ta vážnost jej z tohoto žánru aspoň částečně vyděluje. Zde i ta špína, krev a násilí nevypadají jako povinný atribut či žánrové klišé, ale jako špína, krev a násilí. I ten G. Gemma hraje jinak (a lépe) než ve filmech z konce šedesátých let. (05.10.2013)

Pozdní spaghetti western, což je zřejmě i důvodem, proč zase až tak moc špageťákem není. Úvodní čtyřicetiminutovka je tónem, průběhem i stylem zcela jinde než zbytek filmu. A to tak moc, že ani dějově té druhé nic nedává; i jediné dva spojující elementy (hlavní postava/záporák) jsou ve druhé části profilovány výrazně jinak. Výsledkem jsou dva samostatné (a výtečné!) westerny, které nemají nic společného. Jeden je poválečným dramatem, které si rochní v mlze, dešti, blátě, chmuru a zmaru. Tato pasáž končí životem na farmě. A druhý cca hodinový, který začíná výjezdem do města a jde o tradičně vystavěnou žánrovku o pomstě/záchraně. Odehrává se ve spalujícím žáru slunce v prachu cest mezi dostavníkovými stanicemi a bohem zapomenutými osadami. Tento zvláštní rozpor se tu projevuje ve všem. Úvodní část má zcela jinak pojatou hudba než ta druhá či že je hlavní postava obávaný pistolník, se ukáže až dvacet minut před koncem. A i tak nic z toho; tady totiž převažují rvačky na krev. Za celý film ostatně zastřelí jedinou postavu; a ta je v té chvíli stejně již umírající. Přesto to nelze nedoporučit, protože nejeden samostatný western není ani zpola tak dobrý jako oba zdejší filmy, kdy ten první je nezvyklý i stylovější a druhý zase žánrově čistší. (22.01.2017)

Začíná to výborně. Úvod v zajateckém táboře může připomenout starší Gemmovy kusy jako Jeden stříbrný dolar, ale ten se atmosférou k tomuhle vůbec neblíží. Déšť. Zima. Bahno. Trosky. Hladovějící vojáci. Ponižování ze strany vítězů. A Gemma jenom stojí stranou a těší se, až vypadne. Přidává se k němu naivní mladík, který se těší domů, ale na cestě se setkávají jen s nenávistí, krutostí a strachem. A všechno korunují lovci odměn, kteří nemilosrdně vraždí každého, za koho dostanou aspoň pětník. Tahle první část je výborná. Bohužel příběh se pak odvíjí úplně jiným směrem. Pochmurná atmosféra sice zůstává, ale tíživost jde pryč. William Berger už neumí střílet, takže se prakticky jenom mihne. A od chvíle, kdy se Gemma vydává po stopách únosců, už mi to přišlo jenom protahované a nijak zvlášť vyhrocené. A bohužel ani tady se to neobešlo bez pěstních bitek. Mezi klady tak patří určitě atmosféra, prostředí a herci v čele se skvělým Gemmou, který je tady snad nejlepší ze všech svých westernů. Ale o jeho postavě jsme se toho dozvěděli poněkud málo, náznaky byly (scéna s karbaníkem Resselem), ale nedostačující. Raimund Harmstorf jako záporák není vůbec špatný, ale chování jeho postavy v závěru mi přišlo poněkud... ehm. Co se týče hudby, tady by se hodila daleko víc úplně jiná. Ústřední téma ještě jde, ale zbytek je příliš moderní. Dokonce mi přišlo, že použili jednu skladbu ze Sledge. Nelíbily se mi ani zpomalovačky a příšerný efekt padání z koně jedné z postav. Přesto jde o jednoho z lepších zástupců žánru a je to určitě jeden z nejlepších filmů se včera tragicky zesnulým Giulianem. Goodbye, California... (02.10.2013)

Poté, co v sedmdesátém pátém Sergio Leone skončil s westerny (nebo spíš od nich utekl) produkcí "Chytráka a dvou společníků", opanovala stále méně natáčené spaghetti westerny zcela jiná nálada, která měla víc společného s prací jeho jmenovce a kolegy Corbucciho. Jakousi šablonu jim vytvořil maestro Lucio Fulci v "I quattro dell'apocalisse" z téhož roku: melancholická atmosféra, aktuálnější hudba, beznaděj, špína, krev... "California" je jedním z posledních špageťáků vůbec, což mu ani v nejmenším neubírá na kvalitách. Děj se točí kolem zahořklého vojáka Konfederace (v překvapivě dobrém podání Giuliana Gemmy, jedné z prvních hvězd italských westernů), na něhož se nalepí naivní mladíček, s nímž putuje zdevastovanou poválečnou krajinou. Osud ho spojí nejenom se sestrou onoho mladíka (a moc hezkou, smím-li dodat), ale nakonec i s lovci odměn, pro které znamená mír sklizeň hlav hledaných psanců... I když má příběh evidentně tři odlišná dějství, režisérovi, hercům a kameramanovi, díky němuž je film plný stylových záběrů, se podařilo zachovat po celou dobu stejnou náladu. Přestože hudba bývala v těchto pozdních, úpadkových špagetách kamenem úrazu (viz. "Keoma", "Mannaja"), tady sedí jako ulitá, jakkoliv mě nenutí slintat po soundtracku. Naprosto dokonale jsou zvládnuty rvačky, ale tím myslím rvačky, ne fackovačky ála Hill a Spencer. Taky se mi líbilo, jak tvůrci využili rozbořených westernových městeček ze starších filmů, a co ještě stálo, to zdemolovali sami. McBaineovic farma z "Tenkrát na Západě" naštěstí přežila. S Leoneho slavnými eposy se "California" srovnávat nedá, ale to je v pořádku, nesnaží se o to. Má dobrý příběh a je tam vidět dost snahy, abych se nebál tuhle posmutnělou kovbojku vřele doporučit. (03.04.2011)

Nejsem nějaký spaghetti znalec nebo nadšenec a dostal jsem se sem vyloženě náhodou, líbil se mi tón srovnání se s koncem války a cesta k vykoupení hlavního hrdiny, měl jsem ale problém udržet pozornost hned v několika pasážích - taková úvodní půlhodina sice hezky ukazuje právě situaci vojáků konfederace, ale dějově tápe. Nějak jsem se přes to pak už nedostal. (31.01.2017)