Všichni musí být v pyžamu

"Člověk může v životě prohrát, to není žádná ostuda, ale nesmí rezignovat." František Husák se po infarktu stokrát mohl snažit o změnu životního stylu, ale ty všechny nezdary, průšvihy a trapasy, které zažil (ať už při výkonu svého nového zaměstnání revizora nemocných nebo ve svém osobním životě), to by skolilo snad i vola. Celé se to tváří jako komedie (ač tedy hodně hořká), ale mě to ani za mák nebavilo právě proto, že tam snad vše skončilo vždy nějakým tím průšvihem. No a nic na těch mých pocitech nezměnil ani Mozart a jeho Malá noční hudba, k jejímž vyhrávání jsem vlastně ani neviděl jediný dobrý důvod. (22.01.2022)

Film jsem viděl několikrát, ale až nyní pozorně. Pokud je označován za komedii, tak rozhodně dosti hořkou. V příběhu není nouze o humorně rozehrané scény. Ty ale nakonec vyznívají povětšinou na trpký úsměv, či dokonce skoro trapně, což je u tohoto režiséra s podivem. František Husák je smutný klaun, jak zde již někdo poznamenal a i tento film je více smutný, než humorný. (08.05.2016)

8/10 - Františka Husáka jsem měl dosud spojeného především s rodinou Homolkovic, kde ale pro mě byl vždy tím hlavním bavičem neherec Josef Šebánek coby jeho filmový táta. Ale tento zaprášený filmový skvost dokazuje, že Husák patřil k našim nejlepším hercům a je především jeho zásluhou, že z těchto tak trochu banálních historek ze života revizora nemocných vznikla jedna z těch lepších, zároveň však méně doceněných komedií 80. let. Mám skoro chuť dát plný počet, ale při vší úctě k těm nejlepším TOP 10 komediím, které tady před revolucí vznikly, to neudělám.  Každopádně je to tak dobré a vtipné, že se na to rád znovu podívám. PS: Ty různé scénky ze života Romů v tomto filmu - to je něco tak milého; o to je smutnější, že co prošlo za minulého režimu, by nyní už zřejmě bylo bez šance. (25.06.2021)

Hele, já ten film prostě nemám rád. To, jak Papoušek na svého antihrdinu háže jeden průšvih, nezdar, trapas, depku za druhým, a na konci dokonce naznačí, že přes křídla sbíječky před nemocnicí jeho duše odešla do nebes... Jako ano, existují takoví sralbotkové, kteří v duši mají touhu po vážné hudbě a souznění s vesmírem, ale v reálu se nedokážou zachovat jako chlapi, být sami sebou a říct rozhodné NE komukoliv, především ženským a chlastu, ale tady už mi to přišlo moc a za čarou. Za statistickou pravděpodobností. Jistě, něco si přivodil sám, spoustu věcí, ale jindy za to zase tak moc nemohl. Navíc se život skládá i z pozitivních a příjemných věcí, které tady jsou podány zase negativně... Nevím. Kemrova role mi přišla také hodně přes čáru. Panoptikum podivných „marodů“ je opět přehnané a hnané do extrému (Čepek, Heřmánek) a vlastně kromě suchého konstatování nic jiného nenabídne. Takže spíše taková přehnaná tragikomická balada, u níž je jasné, jak to skončí (haha, to snad ani ani není spoiler: rozhodně ne happy endem) a nic to moc nedá. Kromě depky a smutku. (28.06.2021)

Komedie, ze které je ještě dnes cítit unylá atmosféra osmdesátých let s příznačně vykreslenými figurkami této doby, což celkově dodává příběhu na jeho autentičnosti. Tragikomická postava Řehoře Maršíčka je jednou z nejlepších rolí Františka Husáka. Velmi zdařilá, realisticky pojatá komedie o vážných věcech. (26.11.2009)