Režie:
Alan ParkerKamera:
Darius KhondjiHudba:
Andrew Lloyd WebberHrají:
Madonna, Antonio Banderas, Jonathan Pryce, Jimmy Nail, Andrea Corr, Adriá Collado, Mark Ryan, Alan Parker, Vera Fogwill, Billie Piper, Diego Leske, Ana Justo (více)Obsahy(1)
Eva Duarte se narodila jako nemanželské dítě v rodině chudých farmářů. V patnácti letech přesvědčila zpěváka a svého milence Agustína Magaldiho, aby ji odvezl do Buenos Aires. Chtěla se stát herečkou. Ze začátku šlo všechno podle plánu, Magaldi se o ni staral, ale brzy se rozešli a ona se v šestnácti musela postavit na vlastní nohy. Stala se modelkou, herečkou a účinkovala v rozhlase. Evita se díky své vnitřní síle a ctižádosti brzy vyšplhala po společenském žebříčku až na výsluní. Vdala se za generála Juana Peróna, kterému s obrovským nasazením pomohla vyhrát prezidentské volby. V době zvolení Peróna prezidentem bylo Evě pouhých dvacet šest let. Jako první dáma se stala ochránkyní utlačovaného lidu a nositelkou změn v celé společnosti. Její tragická a předčasná smrt ponořila Argentinu do smutku. Nesmrtelnou se stala díky obrovské popularitě u svého lidu, který v ní viděl světici. (TV Nova)
(více)Recenze (187)
Všechno to mohlo vyznít sladkobolně, ale Parker se nezpronevěřil svému stylu a Evita nemá daleko ke zbožštělému The Wall...vždyť hrdinka se od začátku do konce prakticky nezměnila a její soucit s Argentinou jako by byl jen další forma plnění si svého chudinského snu. A v tom je ten film tak trochu podvratný - Evitě nešlo o argentnskou chudinu, jako spíš dostat se od ní co nejdál. Dala jim druhotně naději sledováním její stoupající hvězdy. Řekla lidem, že i oni mají šanci, když přestanou ctít pravidla a budou se hnát za svým snem. Źe ani oni nemusí zůstat v bahně chudoby, kterou od dětství tak mocně nenáviděla. Jako by to byla právě Evita, kdo do Argentinců zasel věčného ducha revoluce... A ještě jedna drobnost - všiměte si, že se celý film točil prakticky v jedné dekoraci. Kromě paláce nevidíte skoro žádné budovy, kamera se vždy orientuje dolů, na lidi. Lid stojí v cestě záběrům na okolní prostor. S trochou nadsázky by se dalo říci, že lid stojí vždy v cestě těm nahoře. ()
TV/// Obsazení 5/10 Děj 8/10 Hudba 10/10 Efekty 5/10/// +moderní hudba, zpívající Antonio Banderas, má to spád, texty písní dávají smysl -slabší charakteristika (vedlejších) postav, horší srozumitelnost časového obdobý/// Hodně mě to bavilo. Hlavně díky soundtracku a faktu, že ve filmu se neustále zpívá. Mluvených dialogů je minimum. Film sice nenabídne žadnou muzikálovou choreografii, přesto jako muzikál vyniká a díky Madonně a jejím písním se na film dá dívat vícekrát. Navíc mi ty písničky přišli povědomé./// Celkem 73%/// ()
Nemůžu přijít na to, proč nedat pět hvězd. Nakonec totiž neruší nic a zůstane skvěle a snad až nepochopitelně jednoduchou a chytlavou muzikálovou formou vystižená hořká ambivalence dobrých úmyslů (aniž by byly zpochybňovány), zkříží-li se s touhou po snazší cestě (která nikdy nevede k cíli), po osobní úlevě, velkých penězích a moci, jsou-li od samého počátku zevnitř korumpovány pragmatismem, a průběžně oslepujícího zlatého hávu zbavovaná, obnažovaná nebezpečná ošidnost budování kultu, jenž už ze své podstaty utváření nikdy nemůže dát obyčejným lidem to, več doufají, co slibuje a na víře v co je zbudován a pěstován - totiž autonomii, rovnoprávnost a nezávislost. Na dřeň se tu s úsměvem a písní na rtech odhaluje cynismus mocných a přiznává se holá skutečnost, že každá charita naopak jen upevňuje závislost na diktátu moci a zvůle a že cesta do vysoké politiky je vždy dlážděna ztrátou ideálů a ambicí skutečně v samém základu změnit svět chudých, vymýtit chudobu a ekonomickou závislost a že už sám úmysl se po ní vydat prozrazuje vnitřní ochotu člověka se zaprodat, nechat se omámit a okouzlit vlastní důležitostí, možností ovládat, rozhodovat nad životy druhých téměř jako demiurg a opájet se chvilkovou radostí vyvolanou v davech nad drobnými dárky, na úkor možnosti skutečně vymýtit základní nespravedlnost a změnit systém, v němž je možná charita, privilegovanost mocných a kult, ve spravedlivější, kde by nic z toho existovat nemuselo a tedy nemohlo. Hořká sonda odkrývající základní paradox, že ti, kteří se dostanou na pozice, odkud opravdu mohou měnit společnost, to vlastně v hloubi duše nikdy neměli v úmyslu udělat. *~ ()
Nelíbí. A nepomohla tomu ani poctivá režie a vizuál, protože chyba je už v předloze. "Evita" kulhá všude tam, kde "Jesus Christ Superstar" exceloval - postrádá čitelný příběh a psychologický vývoj postav, nemá klíčové písně s dramatickým nábojem, místo melodií často nastupují mdlé recitativy. Webber a Rice to prostě odflákli, a tomu tleskat nebudu. I don't have to love you. ()
Madonna je královna, o tom žádná. To, co dokázala v popu, se podařilo jen málo lidem. Evita je samozřejmě vystavěná na své představitelce, ale i kdyby nebyla, je to muzikál, který je výjimečný zpracováním i příběhem. Perónistický režim je sice sporný, ale Eva dokázala poměrně dost, jakkoli její roli muzikál zveličuje. Je to silný příběh, pro muzikál jak dělaný. Velké činy a velké finále. Nehledě na to, že možná díky Evitě vládne Argentině Fernández a Brazílii Rousseff. My máme Libuši, Argentinci Evitu, no proč ne. ()
Galerie (18)
Photo © Buena Vista Pictures
Zajímavosti (22)
-
Představitelka titulní role, Madonna, si během natáčení pro časopis Vanity Fair psala deníček. Několik výtažků, díl druhý:
- Úterý, 13. února: Mám za sebou první natáčecí den. Strávila jsem ho inhalováním dýmu z lokomotivy, vytahováním smítek z kontaktních čoček a polykáním spousty prachu. (...) Dopoledne aspoň byla legrace (...), po zbytek dne jsem seděla ve vlaku plném divných komparsistů (ani jeden z nich nemluvil anglicky) a "reagovala" na "fascinující" scenérii ubíhající za oknem. Znovu a znovu, z každého možného i nemožného úhlu, zevnitř i zvenčí. Kromě toho, že jsem teprve umírala horkem a přitom už mě zaživa žrali mravenci, mouchy a sršni, byl jediný problém v krajině za oknem, která byla nudná a naprosto bez života, takže nebylo na co koukat. Ano, tohle jsou ty chvíle, kdy přichází ke slovu herectví.
- Ponděli, 19. února: Byla jsem na večeři se členy štábu a hudebním režisérem Davidem Caddickem. Bavili jsme se parodováním Jodie Foster v Nell a drby o tom, kdo s kým spí ve štábu. To znamená, že jsme vlastně mluvili o všech. Připadám si jak v podřadném televizním seriálu, kde se doposud věrní manželé na první pohled zamilovávají a doma věrní chlapci spí s doma věrnými děvčaty. Všichni z nějakého důvodu cítí potřebu se mi s takovými věcmi svěřovat. Určitě za to může moje důvěryhodná, bezelstná tvář.
- Neděle, 15. března: Minulá noc byla jako neuvěřitelný sen. Vystoupila jsem na balkón prezidentského paláce na Casa Rosada a před tisíci lidmi zazpívala "Don't Cry for Me Argentina". Na stejném místě, kde tolikrát stála ona, jsem zvedla paže, podívala se na lidi dole a v tu chvíli jsem pocítila, jak do mého těla vstupuje ONA. Bylo to jako vlna tepla, která mnou proběhla od nohou až do konečků prstů, z nich k lidem na náměstí a pak zpátky nahoru do nebe.
- Pondělí, 25. března: Vzduch je mrazivý a nikde ani malý náznak jara. Celé ráno jsem kýchala a zítra točíme scény venku, při kterých budu oblečená jenom v jednoduchých letních šatech. Minulý týden - úžeh a úpal. Tento týden - rýma a zápal plic. (NIRO)
- Madonna ve filmu vystřídala 85 kostýmů, 39 klobouků, 45 párů bot a 56 párů náušnic, čímž si vysloužila zápis do "Guinessovy knihy rekordů". (Larrysbride)
- První film v historii, který se objevil na DVD. (Elisebah)
Reklama