Byli jednou dva písaři

„Tak teď už konečně vím, co mi chybí.“ - „Věda, vědecky základ, pane Bouvarde…“ - „Prd! Ženská!“ - „Pane Bouvarde, jaká ženská, proboha?!“ - „Jakákoliv...“ Staromilský, šibalský, pohodový, příjemný seriál založený na situační komice a slovním humoru („Vystupovat, panstvo!“ - „Ten parchant mě dlouho srá…“ - „Co prosím?“ - „Ale povídám, že ten chlapec mě zlobí.“). Ale nechybí mu i vážnější podtón v podobě přátelství a soužití 2 kmetů. A tyto vzdělance či spíš vykutálené dědky, potměšilé nezbedy, vobšourníky a předchůdce Pata a Mata, je radost při jejich snažení (sklízející ovšem jen samou svízel a pohanu) sledovat. A výborné je i nepsané heslo seriálu: „Když už se zmýlíte, tak aspoň použijte humoru. A když vám chybí, tak ho aspoň předstírejte!“ Našla by se menší kaňka v podobě kolísavosti kvality vtipů jednotlivých epizod, přesto těch slabších 5* rád napálím. „Já mám o cvičení dokonce spoustu obrázků!“ - „S knížkou?“ - „Ne, bez knížky.“ - „Jak to?“ - „Jsem to vystříhal, páč tam byl cizojazyčný text.“ - „Jak se to jmenovalo?“ - „Kámasútra.“ (08.08.2021)

Spletenec milých, zábavných povídek s těmi otravnými, vyčpělými. Horníčkovo nicneříkající "herectví" je v ostrém kontrastu s geniálním herectvím Sováka. Unikátní je také Josef Dvořák, předvádějící divadelní roli Mylady a Polednice. Když Eva Svobodová  v dané situaci místo "jedem" zařve "hijéééé", jdu pokaždé do vrtule - takový spontánní humor miluji - to vymyslí jedině génius nebo to vznikne, pravděpodobně, úplně náhodně. (11.02.2023)

"Od Vás to, příteli, vyznělo jako ironická glosa!" Noblesní zábava pánů Horníčka a Sováka dokáže naprosto zapomenout na současný moderní svět, přičemž i oni byli jeho "objevitelé" :-) "Co je to kotel? Určitá plechová deformace." Kniha Gustave Flauberta a následný scénář Jaroslava Dietla a obou hlavních protagonistů stvořila neskutečné množství bláznivých situací a z nich vzniknuvších elegantních hlášek. "Promiňte, zčuchli, to jsou výrazy!" (03.09.2017)

Dva úžasní nezapomenutelní chlapíci Bouvard a Pécuchet v excelentním podání Sováka a Horníčka naplňují svět laskavým humorem, neotřelým řešením všeho možného a krásným přátelstvím. Když to sleduju, tož jim s povzdechem závidím to krásné bezstarostné bádání, duchaplné dialogy (Flaubert to napsal na způsob akčnějšího Gončarova, Turgeňeva nebo podobnýho týpka klasický ruský literatury) a geniální nápady... (13.02.2007)

Čirá radost, jeden díl lepší jak druhý. Při sledování filosofických disputací, sprotovních, zemědělských, metafytických nebo vědeckých pokusů pánů Bouvarda a Pecucheta jsem si přál, aby díly trvaly dvakrát tak dlouho a abych měl možnost vidět, co ti pánové dělají, když na ně nevidím:) Mistrně (!) zahráno, podle mě nejlepší Horníčkovo ztvárnění postavy, Sovák ovšem také úžasný. A výborné jsou i postavy, které se kolem dvou štastných blouznivců motají (Moučka, Tichánková, Jemeková). Jak řečeno, radost se dívat! (06.05.2013)