Intimate Lighting
Obsahy(1)
Ředitel malé hudební školy Karel se po letech setkává s bývalým spolužákem z konzervatoře Petrem. Úspěšný hudebník z hlavního města přijel na venkov s atraktivní milenkou a zdánlivě mu nic nechybí. Karel má manželku, děti, téměř dostavěný domek a na bývalé ambice musel zapomenout. Zdánlivě nepřekonatelnou hradbu času, který je oba změnil, nakonec pomůže překonat noc s lahví alkoholu. Komorní příběh s trapnými i směšnými momenty není dramatický, přesto diváka zaujme – poetickou kamerou, ze života dobře odposlouchanými dialogy i zdařilými výkony neherců v hlavních rolích. (NFA)
(více)Recenze (240)
Vzhledem k tomu, jak je zde tento film hodnocen, bych si moc přál, abychom mohl dát lepší hodnocení. Ale nemohu si pomoc. Prostě nějak moc nevím, o čem ten film vlastně je. Jako coby milovník vážné hudby jistě ocením všechny ty scény s amatérským nácvikem hudby (byť scéna ze zkoušky Malé noční hudby mi připadala skoro nekonečná). Taky je zde jedna hodně humorná rodinná scéna u stolu s výměnou kuřecích stehýnek. Ale jinak prostě nevím. Vidět to v době vzniku snímku, asi bych na to koukal jinak, ale takto zpětně bohužel... ()
Při prvním shlédnutí před lety mne tenhle film ńijak zvlášť neuchvátil - v podstatě se v něm nic "zajímavého" neděje. Kdybych psala hodnocení v téhle fázi, asi by to byly sotva 3 * a komentář podobně rozčarovaný jako spousta tady kolem. Jenže jsem jej viděla během let ještě párkrát a najednou to bylo jako v té otřepané metafoře s nebroušeným diamantem - najednou pro mne začaly vystupovat jednotlivé scény a okamžiky a dnes už si je vysloveně vychutnávám a "čekám si na ně". Samozřejmě, že pro ctitele Terminátorů a Jasonů je to zoufale pomalé a nechutně obyčejné (a nehrajou tam - s vyjímkou Věry Křesadlové - hezký lidi - jak by řekl Carlo Ponti), ale třeba má rád třeba pana Vostrčila z Černého Petra a Lásek..., přijde si zas na své! ()
Ta mladá černovlasá slečna fakt stojí za to. ()
V podstatě až na některé drobnosti souhlasím s komentářem uživatele MarekMotor. Jeden z nejlepších českých filmů co jsem viděl. ()
Film Ivana Passera Intimní osvětlení (1965) sa zaraďuje do veristickej vetvy (Miloš Forman, Jaroslav Papoušek) československej novej vlny. Táto vetva sa vzťahuje ku tendenciám cinema-verité a je pre ňu príznačná observácia každodenného života a banalít, s čím súvisí sociologický charakter filmov. Passer stavia vedľa seba opozitá ako je mesto (Petr, Štěpa) a vidiek (Bambas a jeho rodina) alebo mladosť (Štěpa) a staroba (Bambasovi svokrovci). Z tohto hľadiska je príznačná scéna, v ktorej Štěpa sedí v aute a okolo nej prechádzajú staré ženy z hrabľami – postavy sú previazané nie len pohľadmi, ale aj tieňom hrablí na Štěpinej tvári. Passer, ktorý dianie prevažne zaznamenáva bez výraznejšej dramatizácie, nehodnotí. Jeho prístup sa od poetiky Formana a Papouška odlišuje zvýšenou mierou lyrizácie. Film tak vytvára ďalšiu opozitnú dvojicu, ktorou je komika a lyrika. Lyrika je po celý film akcentovaná vážnou hudbou (Dvořák, Mozart alebo Jírovec) alebo pohrebnou a náboženskou hudbou pri sekvencii s pohrebom. Na tejto sekvencii môžem poukázať aj na to, akým spôsobom je lyrika narúšaná: Štěpa nasleduje sprievod do kaplnky, z ktorej vychádza podmanivý náboženský spev, po ktorého skončení je náhle počuť hlasné smrkanie. Ďalší príklad, ktorý môžem uviesť, predstavuje chlipný starec, ktorý sa nachvíľu od sprievodu odpojí, aby mohol pozorovať ženu v plavkách. Pšeničné pole, ktoré v tejto sekvencii vytvára okolité prostredie, je niekedy snímané zábermi, ktoré dokážu uviesť diváka do lyrického a možno až spirituálneho módu vnímania. Postavy žijú nenaplneno, pretože nevyužijú prítomnosť krásy, respektíve s ňou žijú povrchne alebo neaktívne. Ak by som chcel poukázať ešte na konotatívnejší význam, mohol by som tvrdiť, že lyrika predstavuje mýtický makrokozmos, s ktorým sa realistický svet postáv neintegruje. Namiesto skutočnej snahy o zmenu, sa dvojica protagonistov po spoločnom opití vydá na nedokončený útek. Pre pochopenie významu tohto filmu, v ktorom štýl a jednotlivé situácie prevládajú nad naráciou, je predsa len dôležité poukázať na vývoj medzi začiatkom a koncom: od deziluzívneho rozhovoru Petra a Bambasa, nás narácia vedie ku statickej snahe postáv napiť sa stuhnutého koňaku. Naratívna vyprázdnenosť korešponduje so stagnáciou postáv, je teda uplatnená oprávnene a funkčne. Štěpin vitálny rozhovor s roľníkom Jaroušom, je zakončený jej pohľadom plným obáv na Bambasov nedostavaný dom, na ktorý dopadá súmrak. Tento moment pripomína dojem existenciálnej trýzne z filmov Michelangela Antonioniho. ()
Papoušek konečně odletěl z klece formanovi, kterému se neustálé týrání koní negativně podepsalo na povaze. Vzniklo tak dílo vtipné, nekruté a mimochodné, přesně takové, jaké se mi moc líbí. ()
Neprávem opomíjený skvost nové vlny. Některé fragmenty jsou stejné jako v Papouškových nebo Formanových filmech té doby, což ho činí jasně identifikovatelným. Vtipy nejsou tak úderné, jako třeba u Homolků, o to víc je prostor na psychologii postav a trpkost situací, ve kterých jsou. Pěkná je např. scénka, kdy si jde opilec, který se právě probudil, nechat zahrát písničku... ()
Při srovnání s Formanovými filmy ze 60. let u mne Intimní osvětlení vede a herečka Věra Křesadlová je pro mě od včerejška velice příjemným objevem... ()
Je to takový hodně Formanovský...takový hrozně obyčejný a přitom zajímavý. Ale podruhý bych to ani vidět nemusel :-) ()
Tento film je tak krutě český. :D Místy jsem se té naší povaze musel upřímně zasmát, jinak ještě oceňuji nádhernou mladičkou Věru Křesadlovou, ale víc než tři nemůžu dát, zas tak unikátní to nebylo, takže kdyby to šlo, tak možná tři a půl. Ale závěr s eierkoňakem je luxusní....:D ()
Báječná filmová povídka a režijní debut Ivana Passera, člověka, jehož osobně považuji za malého Miloše Formana, jeho letitého spolupracovníka, jelikož má stejný cit pro zachycení té nejobyčejnější české obyčejnosti. Tento um projevuje i v této prvotině, v níž po Milošově vzoru také obsadil neherce, čímž se výsledek stává ještě přirozenější a uvěřitelnější. Prakticky je Intimní osvětlení slepenec gagů, jež na sebe výborně navazují a tvoří tak jedno humorně zabarvené pásmo plné typicých lidových tlachů, mouder či hádek, držící se archetypu rodiny a mezigeneračních taškařic, ale dochází i k uvědomění, jež je prezentováno několika scénami s pojetím čistého absurdna. Zdeněk Troška by měl přestat mlátit hubou a koukat na takové filmy aby poznal, jak vypadá lidový humor a jeho správné vyobrazení, jako například zde, v této české variaci na Whiplash, jež místo jazzu vyzdvihuje krásu hudby klasické a dechové! 9/10. ()
"...starý je to, jednoduchý, ale má to koule!" Sonda do vesnického života. Nezapomenutelná scéna s vaječňákem na závěr. ()
Na to, že sa tam nič poriadne nedeje, je aj 71 minút priveľa. Pár pochybných hudobných prejavov a niekoľko zábavných situácií s deťmi alebo z pohrebu film neurobí. A veľmi ma nepobavilo ani zistenie, že sliepky sa chovajú v garáži, že u nich se všechno měří cihlama alebo, že si lidi raději zabrečí než se zasmějou. Tak je z toho pre mňa celkom nepochopený film, podobne nepožívateľný ako vaječný koňak v záverečnej scéne. ()
"Takhle tady budeme stat do soudnýho dne." ()
Intimní osvětlení je film, který má i dnes po letech pořád divákovi,co říct. Je to příběh skupinky obyčejných lidí, kteří jsou tak obyčejní, až jsou zajímaví. Je to film o muzikantech, generacích a vtipných situacích ze života. Vliv Jaroslava Papouška jako jednoho ze scénaristů je patrný na celém ději. Passer i Papoušek samozřejmě patří společně s Milošem Formanem do nové české vlny a Intimní osvětlení se dnes tak řadí k základu tohoto období. ()
"A brečeli???" "Brečeli!" ()
Mezigenerační střet ve sledu všedních situací s obyčejnými lidmi a obyčejnými dialogy, kde hraje hudba až druhé housle - tematicky klíčový je přínos mladého člověka užívajícího si života, nechat staršího se alespoň na chvíli povznést nad běžné starosti života - a ve vší své autentičnosti a upřímnosti to funguje parádně. A velké zásluhy na tom má vyloženě "zářící" Věra Křesadlová, jako vykutálená Štěpa. Moc milý a příjemný film. ()
Ach ta nova vlna...za me bych rekl, ze Cerny Petr, Hasici, Homolkovi, Ostre sledovany vlaky, Spalovac apod, byly zajimave pojaty filmy plny humoru a podivnosti. Ale tenhle kousek me nebavil. Sice tam jsou asi tri velmi dobry scenky, ale zbytek je nuda. ()
Film se rozjíždí velmi pomalu a trošku křečovitě, nicméně i v úvodu se najdou pěkné scény. Ovšem když se čas přehoupne za polovinu, objevuje se najednou úplně nový náboj a film dostává skvělý spád a krásný konec ()
Dnes už klasický film českej filmovej vlny, vtedy jeden z podobných diel. Bola to doba jednoduchých filmov, plnej pohody, plnej nehercov. Tieto diela sú dnes plné nostalgie na krásné časy našej mladosti - detstva. 70%. ()
Související novinky
Miroslav Ondříček 1934 - 2015
Ve věku 80 let zemřel dnes již legendární kameraman Miroslav Ondříček. Na Barrandově začínal jako laborant, aby se přes pomocné práce v dokumentárním filmu dopracoval až k filmu hranému jako asistent… (více)
Česká nová vlna opět boduje!
Česká nová vlna trvala v rozmezí od začátku 60. let až po jejich konec, respektive nástup normalizace. To, že se jednalo o opravdu zlatý věk československého filmu, snad dostatečně dokazuje čtyřleté… (více)