Intimate Lighting
Obsahy(1)
Ředitel malé hudební školy Karel se po letech setkává s bývalým spolužákem z konzervatoře Petrem. Úspěšný hudebník z hlavního města přijel na venkov s atraktivní milenkou a zdánlivě mu nic nechybí. Karel má manželku, děti, téměř dostavěný domek a na bývalé ambice musel zapomenout. Zdánlivě nepřekonatelnou hradbu času, který je oba změnil, nakonec pomůže překonat noc s lahví alkoholu. Komorní příběh s trapnými i směšnými momenty není dramatický, přesto diváka zaujme – poetickou kamerou, ze života dobře odposlouchanými dialogy i zdařilými výkony neherců v hlavních rolích. (NFA)
(více)Recenze (241)
Soustředil-li se Passer ve vnějším zkoumání postavy nejprve na její tvář, která pro něj byla oknem do duše, Forman tvář od celku nikdy neodděloval; vlastně se ani do duše dívat nechtěl. Daleko víc než Passer hledal příběh v situacích pokud možno co nejobyčejnějších, banálních, nedramatických a teprve pak do něj vpravoval člověka. Passer napřed skrz tváře pronikal do figury, přilnul k ní a pod vlivem emoce mu začaly vyvstávat obrysy možného příběhu. Přestože nebyl schopen postavy zesměšňovat břitkou bezohledností, natož je urážet, ocitají se v situacích přinejmenším ztrapňujících, kdy se prozrazuje jejich špatná stránka, slabost či omezenost. Passer jim ani ve své laskavosti nic neusnadnil a nechal je napospas sobě samým. ()
Film v podstatě o ničem a přitom o všem. Takhle dokázali v 60. létech minulého století v Československu točit pouze tři režiséři : Ivan Passer, Jaroslav Papoušek a Miloš Forman. " Máš barák? Nemáš. Máš auto? Nemáš. Jseš ženatej? Nejseš. Tak nejseš ztracenej." ()
Pro mě zklamání. V prvních deseti minutách jsem si říkal, jak se pobavím u nové české vlny "formanovského" ražení, ale ke konci jsem se už dost nudil. Formanovy české filmy jsou natočené podobně, ale mají pestřejší děj a odehrávají se v nich zajímavější sitauce. ()
Passerův film se nese ve stejném duchu, jako by ho natočil Forman nebo Papoušek. Civilní a pravdivý snímek, jehož základem je kontrast mezi životy dvou muzikantů, zaujme vtipnými scénami i zamyšlením se nad obyčejnými věcmi, které mohou pro jednoho znamenat štěstí a pro druhého břímě. 8/10 ()
7/10 Nevyzpytatelne jsou cesty panu (i dam), i kdyz maji posledni cestu spolecnou. Glorifikace obycejneho cloveka je zde dotazena do maximalna. ()
Intimní osvětlení je dokonalým podobenstvím skutečného člověka. Vynikající scénář a především pak Passerova režie kladoucí na místo obsahu důraz na pozorování postav. Krásné drobné kontrasty mezi Passerovou a Formanovou režií. Myslím, že z hlediska Formanových filmů má Intimní osvětlení nejblíže Černému Petrovi, ale zároveň je to film viděný zcela jiným úhlem. Passerův režijní pohled je Formanovi hodně podobný, ale zároveň jiný. A právě tento autorský vliv a (neo)realistický pohled na svět dělá z Intimního osvětlení jedinečnou a kultovní komedii o české mentalitě. Vynikající práce herců "kapelníků," samozřejmě v čele s nestárnoucím Janem Vostrčilem, a dále pak s nádherně vysmátou Věrou Křesadlovou. Nic se tu neděje a přesto je to neskutečná zábava od které se dá jen těžko odtrhnout. Krásný a nezapomenutelný film, ukazující na plátně skutečné lidské bytosti. A scéna s kuřetem a koňakem...? Kdo neviděl, nepochopí... ()
Filmársky veľmi funkčné, prirodzené, s milými postavami a viacero pamätnými scénami. Podobne ako vo Formanovej prvotine Konkurs, mi tam však chýbal hutnejší príbeh. Historická hodnota filmu je však neoddiskutovateľná. ()
Až na pár dobrých momentů mě tenhle film moc nebral. Ovšem některé scény se mi dost líbily: smyčcový kvartet hraje Mozarta, vaječný koňak. ()
Na podobenství je krásné to, že se nemusí pochopit. Pár scének, jdoucích rychle po sobě, vytvářející jakýsi obraz. Obraz o lidech, které vidíme každý den a známe je. Ten obraz je tu sice černobílý, jak jste jistě poznali z obrázků. Najdete tu mimo jiné nepřeberné množství vlastností lidí, špatných i dobrých. A my to někdy potřebujeme vidět, abychom si zopakovali, co je správné a co nikolivěk... A upřímně říkám lidem majíc absolutní sluch: až začne orchestr hrát, zacpěte si uši. Hrají totiž tak falešně, že to slyší i ta národní lípa.... ()
Možná nejlepší českej film, ohromně citlivej, chápavej. Nenajdeme v něm tolik sarkasmu jaku u některých jiných představitelů novovlnky. Asi hodně taky dělá ta hudba, která je prostě krásná sama o sobě (Dvořák, Mozart, Jírovec) a všechno zjemňuje a prosvětluje. ()
Mé první režijní setkání s Passerem. Typický film české nové vlny, který zaujme. Zaujal i mě, která vždy ve filmu hledá především nosný příběh plný zvratů. Tento snímek totiž žádný děj (ve smyslu vývoj nějakého příběhu, zvraty) vlastně nemá a jedná se spíše o sled různých epizodek. Je to místy hodně vtipné a film nám ukazuje lidské postavy na vesnici v nejryzejší podobě. Mně se to líbilo, akorátní stopáž navíc zajistí, že se nebudete mít čas nudit. ()
Je to takovej zvláštní snímek, kde ani nedokážu přesně definovat jak a proč, ale chytlo mě to. Další důkaz toho, že 60. léta byla zlatym obdobim česk. filmu. Kouzlo je asi v povedenejch figurkách - nejvíc mě zaujal p. Blažek ( klobouk dolu před jeho výkonem a 2krát větší poklona při uvědomění v jakym rozpoložení to hrál - jak se divák dozví v rozhovorech na DVD ), p. Vlková a třeba takový skvosty jako pan lékárník nebo Jarouš ( v dětství jsme měli za sousedy komedianty a byl tam i momentálně zaostalej človíček, kterej měl taky specifickou hlášku o ženskejch :-))). A hodně se mi líběj ty "uniformy" k pohřebnímu hraní ( viz obal DVD ) - jestli o nich někdo něco ví, rád se nechám poučit ... ()
Film je sice netuctový, ale otázkou zůstává, jestli tato netuctovost netkví náhodou v tom, že je mimořádně až unikátně nezábavný. ()
Roztomile obyčejné, všední a opravdové (Papoušek byl v tomto výtečný), ale bohužel až příliš prázdné a bez výrazné myšlenky či poselství. Pár skvělých a vtipných momentů tam je (vilný Vostrčil, cvičící babička:-), ale na vyšší hodnocení to nestačí. 70% ()
Nejlepší československý film všech dob pochopí a docení zdejší kriticky naladěná omladina až ve chvíli, kdy se ve svých čtyřiceti ohlédne zpět a zjistí, že ze snů o respektovaných filmových recenzentech či brilantních teoreticích zbylo jen pár desítek zapomenutelných komentářů v téhle databázi. ()
Miluju divné filmy, které navenek působí, jako by byly o hovně, ale uvnitř mě pohladí po duši a zasytí mé hladové oko. Intimní osvětlení určitě takovým snímkem je. Zaujala mne jeho autentičnost a vynikajícím způsobem zachycená atmosféra všedního života, kdy se s hlavními hrdiny jednoduše musíte ztotožnit. Pověstnou šlehačku na dortu tvoří dokonale vypointované humorné situace, kterých zde je sice poskrovnu, ale to je ta nejmenší chyba. Intimní osvětlení ve vás nevyvolá salvy smíchu, ani depresi, ale spíše lehký úsměv na tváři a dobrý pocit z toho, že i u nás se kdysi točily dobré filmy. ()
Jeden z těch slavných filmů 60-tých let, kterým čas nijak neuškodil. Naopak jeho opravdovost a působivost vynikají stále víc. ()
Melancholický Černý Petr, který svou vlnu rozhodně nezapře, ale povahou si tak nějak zazdil cestu k divákovi. Možná, že někdo tu zeď nakonec probourá ("Tady se všechno měří na cihly."), ale mně se to celou, příjemně strávenou intimní hodinku života a perfektní filmařiny, bohužel nepodařilo. V rámci šedesátkové éry za 3* a půl, k poměrům současné české kinematografie to pochopitelně nemá smysl vůbec přirovnávat. "Chce trochu trpělivost, ale zato je dobrej." ()
Při sledování tohoto snímku mi na mysli vytanul Kunderův Žert, ač by se na první pohled mohla zdát tato spojitost nelogická, nakonec mi došlo, že mezi oběma díly je patrna nejedna paralela. Jako leitmotiv se v obou případech objevuje hudba, nejen lidová, skrz níž jsme schopni nahlédnout do "obyčejného" venkovského života, do "obyčejných" lidských srdcí. Stejně jako v Žertu, i zde se dá pohlížet na vyprávění jednoduše. Pokud zhlédneme snímek prvoplánově, může nás otrávit svýmčecháčkovstvím, v pravdě až buranstvím, pokud však nebudeme klouzat jen po povrchu, nahlédneme do absurdity, prázdnoty a smutku, které jsou součástí životů snad každého z nás. Opakuji se, ale je tomu stejně jako v Žertu. Veselý-smutný film o prázdnotě nás a v nás. ()
Fakt vyborny film o tom, ako sa po X rokoch tretavaju na vidieku dvaja kamarati, ktori sa uz dlho nevideli. Tematikou je film blizsie skor k trilogii Homolkovych, ale v ramci tvorby 60. rokov ide fakt o podarene dielo, ku ktoremu sa hocikedy rad vratim. 80 % ()
Související novinky
Miroslav Ondříček 1934 - 2015
Ve věku 80 let zemřel dnes již legendární kameraman Miroslav Ondříček. Na Barrandově začínal jako laborant, aby se přes pomocné práce v dokumentárním filmu dopracoval až k filmu hranému jako asistent… (více)
Česká nová vlna opět boduje!
Česká nová vlna trvala v rozmezí od začátku 60. let až po jejich konec, respektive nástup normalizace. To, že se jednalo o opravdu zlatý věk československého filmu, snad dostatečně dokazuje čtyřleté… (více)