Modrá světla (S02E10)

Tak aby bylo jasno ty spratku. Tebe nesnáším. Já nejsem žádnej tvůj překupník. Za tohle chcípneš! Nekompromisní likvidace nejen reportéra Holana, ale vesměs i všech zúčastněných celého tohoto případu je třešničkou na dortu tentokrát poněkud temnějšího a seriózněji natočeného špionážního dílu opět s perfektním Liškovým hudebním podmazem. Epizoda studená jako sever Německa kde se odehrává, ale na mě to fungovalo. Jenom ten Zeman je tu opět jaksi navíc, ale to pro tentokrát velkoryse odpustím.80% (03.01.2020)

S Leopoldem Fantou bych se teda na útes vychcat nešel, ani nikam jinam, ale aspoň to měl redaktor Holan s pěknou vyhlídkou. Každopádně šlo o jednu z nejdrsnější scén celého seriálu a nutno podotknout, že Josefu Bláhovi sedla parádně. Celkově měla postava Fanty mnohem větší potenciál, než Brzobohatého Bláha. Škoda, že ho oddělal zrovna "křiváček" Honzulka Bohm. Alespoň že tu Blanku už může Kalina škrtnout z výplatní listiny. Mimochodem Josef "univerzální klaďák" Bek hraje tu svou žoviální svini naprosto luxusně. 60% (01.04.2018)

Rok 1963. Oči Hanky Bízové byly jako ta modrá světla. A zase tu máme Bílé linky, tentokrát už naposledy. No jo ale kde je Honza? V Německu? Ne, ten tu jen prohledává byt v Praze zahraničního korespondenta Holana. Ten je vlastně vítěz, tomu se podaří odletět/emigrovat i s penězi. Hakl a jeho kumpáni končí. Dr. Salaba z textilany se tu tentokrát jen mihne jako prostředník, na něj je teprve políčeno. A taky se na konci vrací Jirka Hradec po 4 letech "z venku". (17.09.2021)

Ta zastávka na chcaní u útesu byla opravdu slušně natočená, na tehdejší dobu. Fanta se s tím novinářem vážně nesral avšak i na tuto svini došlo. Stejně jako na jeho debilního šéfíka, který myslel spíš pérem, než mozkem. Jen škoda, že tu Hradec nedostal moc prostoru a návštěva nočního klubu se zmohla jen na kecání s černým číšníkem, místo tanečního čísla s podmanivým hudebním doprovodem jako minule. Njn smůla a zase obyčejný průměr, jako ostatně až na jednu výjimku celá tato série – potažmo seriál. (10.07.2019)

Nemám ráda díly Zemana bez Zemana. Zde je majorova absence kompenzována prřítomností redaktora Holana v době, kdy to Matyášovi hodně slušelo. Přesto se největším pozitivem tohoto dílu stává fakt, že jsme se konečně zbavili Rázlové. Její etuda po přepadení by mohla vstoupit do hereckých učebnic pod názvem "Jak svoji roli zahrát co nejhůře, vypadat u toho zcela nevěrohodně a trapně." Jelínek se sice snaží hrát, ale v přítomnosti takové taškařice to ani jemu příliš nejde. (27.11.2019)