Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (245)
Tož já nebudu jako mnoho zdejších uživatelů psát rádoby vtipný komentář. Já vím jak se mám vyvarovávat těmhle rádoby vtipným komentářům ve kterých postupně přecházím až k nějakým neopodstatněným věcem, které nemají s Cimrmanem nic společného. Třeba až k Čapkovy jako jeden uživatel. Vždyť co má Cimrman společného s Čapkem, že? Kromě toho, že oba měli matku. Jeden dokonce s velkým M. Ale takovou matku s velkým M mají všichni, že? Teď nepočítám ty chudáčky děti z dětských domovů. Já jsem tam jednou byl. Jako né že bych tam vyrůstal to né. Já tam byl na návštěvě. V rámci jednoho projektu zadaného v občanské nauce. Nás v občanské výchově učí jedna strašná čůza. Jedna z nejhorších na škole. Jsou i horší. Ale ty mě naštěstí neučí. Měl jsem vždy štěstí na slušné profesorky. Máme i profesory, nemyslete si. No a jeden z těch kantorů s oblibou cituje Járu Cimrmana. No a tenhle Jára Cimrman napsal jednu geniální hru - Švestku. A k ní bych chtěl napsat komentář. Ale já nebudu jako spousta zdejších uživatelů tvořit nějaký rádoby vtipný komentář. Ne ne, mně nenachytáte na švestkách. Víte, ona existuje i jedna švastka s velkým Š... ()
Cimrmanovské hry jsou vždy záruka skvělé zábavy a hodnocení minimálně tří hvězdy si spolehlivě zaslouží všechny. Nicméně maximální hodnocení u mě dosáhly jen některé a Švestka je právě jedna z nich. Smoljak jako Hájek je nezapomenutelný a u hry samotné jsem se smál prakticky neustále. Navíc má Švestka ten vzácný dar vás rozesmát, i když ji vidíte po druhé, po desáté, po sté ... Bohužel je Švestka zatím jedinou hrou, kterou jsem viděl naživo a k tomu ještě bez pana Smoljaka. ()
Švestka graduje. To jak v seminář, tak v samotné hře. Cimrmany mám strašně rád a tahle hra (speciálně verze se Svěrákem) je opravdu povedená. Jen to prostě všechno trvá. Člověk Cimrmana znalý už spoustu vtipů očekává a tak třeba všemi vzpomínaný Smoljakův monolog o stáří mi přijde z celé hry nejslabší. Naopak, to, co Smoljakovci předvádí na konci semináře je opravdu nezapomenutelný zážitek, který bych bez ostychu zařadil do zlatého fondu Cimrmanů. Jedná se o dokonalou choreografii u písničky "Na železnici dějou se věci." Stejně tak je to i se hrou. Tentokrát se tu a tam objeví i koření v podobě sprostých slov a musím říct, že to sedne. Využití japonských masek je další z nezapomenutelných momentů. Opět jen škoda, že než se hra dostane do zničující fáze (do fáze, kdy postava Václava Kotka sází jeden nekompromisní vtip za druhým) trošku to škobrtá, trošku klopýtá a kolikrát si řeknete:"To už v některé hře bylo." Jasně, je to záměr a navíc je to hra o stáří, ale trošku to narušuje spád hry. Což je asi taky záměr. Všechny pochybnosti ale maže protřídní finále, takže Cimrman opět nezklamal. Palec nahoru i pro švestku. ()
Zatím předposlední nalezené Cimrmanovo drama. Cituji: "Švestka je hra o stáří a stářím jejího autora je umělecká úroveň této hry silně poznamenána." Ani bych neřekl, právě z tématu stáří (a potažmo skleróza) vytěžili autoři velice mnoho. Ať už to je geniální parafráze Zdeňka Nejedlého v semináři či hra samotná, kde Ladislav Smoljak vytvořil nádhernou postavu silně sklerotického Přemysla Hájka. Také musím upozornit na velice zajímavou interpretaci Cimrmanovy písně Šel nádražák na mlíčí. A na závěr: "Jinýmu bych žebřík půjčil, ale Hájkovi naser!" ()
pořád ještě dost dobré, ale ta bezdějovost o sobě dává vědět až moc a navíc míra hlušiny tady už taky trochu stoupla...oprava po několika dalších posleších: hlušina se občas nachází pouze v semináři, hra se postupně propracovala do mého pomyslného cimrmaního best of. Jedna z nejlepších Smoljakových rolí! ()
Galerie (11)
Zajímavosti (9)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
- Dentistické básně byli původně v semináři hry „Cimrman v říši hudby“. Avšak kvůli délce hry byly vyřazeny a v roce 1997 navráceny do semináře hry „Švestka“. (mnaucz)
- Andulka Šafářová je pojmenována podle lidové písně „Andulko Šafářová“. Již předtím se tato píseň objevila v představení „Cimrman v říši hudby“, a to přímo v opeře. (mnaucz)
Reklama