Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (245)
Již nějakou dobu na sobě s jemnými obavami pozoruji zde rozebíranou schopnost začít vyprávění v bodě A, neschopnost myšlenkově doputovat do bodu B, ale přitom stihnout probrat celou abecedu včetně diakritiky. Teprve při sledování této hry jsem pochopil, jakým nechtěným komikem se stanu, až si v důchodu posadím vnoučky na kolena a pustím se do vyprávění o své práci na "počítači" typu IQ 151 z dílny JZD Slušovice, který dokázal po pětiminutovém přemýšlení vyřešit mnou zadanou logickou kulišárnu takto: 2 + 2 = 0,399999x10E01 a přitom probrat dějiny EU, historii MS ve fotbale, reklamu na Bobika a techniku vyvolání orgasmu u těhotné hrošice. ()
Pro někoho slabota, pro mě jedna z top her JC. Možná i kvůli železniční tématice a skvělému semináři na téma Cimrman dentistou. Smoljak jako Hájek, to je něco úžasného, nedokážu si představit alternaci od Svěráka. A ono obecně je ta hra vlastně geniální, kdo jiný by dokázal napsat hodinovou hru o senilitě, kdy se furt dokolečka omýlá jedno téma. EDIT: Tak dlouho jsem nad tím Svěrákem dumal až se mi podařilo sehnat lístky a v prosinci 2019 jsem se šel se na hru podívat na živo. V hlavní roli tedy Zdeněk Svěrák, Robert Bárta jako Pulec, Marek Šimon jako Motyčka a Michal Weigel v roli Nastoupila, zbytek obsazení byl stejný. Smoljak byl geniální Hájek, ale Svěrák se svou altrnací nezůstává pozadu, především tomu dává svůj styl díky občasné improvizaci, kterou opravdu umí. Když na repliku Motyčky, proč nemá Wasserfall nějaké pěkné české příjmení, Svěrák najednou vstal a naplno spustil "Jo, třeba Brukner nebo Reidinger!", to jsem se od srdce zasmál naplno. Skvělá záležitost včetně sklerotické přednášky. Marek Šimon jako senilní Motyčka byl taky moc fajn. A Robert Bárta jako Pulec se mi možná líbil i víc než původní alternace Jana Kašpara. Dědci už mají svá léta, ale i po 50 letech to pořád stojí za to. ()
1.) Úvodný seminár - zvláštnosti chôdze J.Cimrmana; Cimrmanova staroba, skúsenosti so železnicou a jej inštitúciami 2.) Hra Švestka - javiskový sklerotikon. Hra o stretnutí priateľov staršieho veku, ktorí sa stretajú na železničnej stanici malej dedinky, aby si očesali slivku. Přemysl Hájek (Ladislav Smoljak), vechtr (výpravca) vo výslužbe, po rokoch služby konečne získa strom do svojho vlastníctva, ale musí do určitého dátumu a času slivky obrať, inak prepadnú v prospech železníc. V posledný deň sa stretáva Hájek, sklerotik, jeho ukecaný bratranec Blažej Motyčka, Hájkov priateľ a horolezec Sváťa Pulec, a s nádejou na slivky sa do deja zapája aj mladý vechtr Kamil Patka. ()
,,To prej se stalo! V Lurdech!“ Švestce pravda chybí jakási lehkost a hravost předchozích her, která se však tu a tam objeví ve formě úderné hlášky. Úvodní seminář se mi líbil jen z půlky, doslova nadšen jsem byl však z příspěvku Smoljaka, který opět dokázal, jak dobrým hercem je. Hra samotná má svoje hluché momenty, především když se na scéně zpívá či se objevuje Brukner v maskách dívek nebo Kašpar, který je tradičně ve svém hereckém projevu o třídu níž než ostatní. Tyto nedostatky ale bohatě kompenzuje sklerotický Smoljak a hlavně nenápadná menší role Pence důchodce Motyčky, který většinu času prospí, aby se tu a tam jako uragán vřítil s nějakou svou důchodcovskou hláškou a totálně mě tím uzemnil. Takže duo Penc Smoljak tuto hru jednoznačně podrželi a jejich zásluhou patří mezi ty povedené. ()
pořád ještě dost dobré, ale ta bezdějovost o sobě dává vědět až moc a navíc míra hlušiny tady už taky trochu stoupla...oprava po několika dalších posleších: hlušina se občas nachází pouze v semináři, hra se postupně propracovala do mého pomyslného cimrmaního best of. Jedna z nejlepších Smoljakových rolí! ()
Galerie (11)
Zajímavosti (9)
- Dentistické básně byli původně v semináři hry „Cimrman v říši hudby“. Avšak kvůli délce hry byly vyřazeny a v roce 1997 navráceny do semináře hry „Švestka“. (mnaucz)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
- Mělo se jednat o úplně poslední hru, což říkal Pavel Vondruška v dokumentu Cimrmani (vysvětlil, že pojem jevištní sklerotikon znamená, že herci jsou již staří), avšak nakonec se o poslední hru nejednalo. (mnaucz)
Reklama