Corpus delicti

Nechutný a dráždivý bolševický marasmus, co kosil lidské osudy a křivil jejich charaktery. Postavy byly roztodivné, taková menší přehlídka vyšinutosti a zvláštnosti. Karel Roden bombastický a největší ubožák, co navenek zdůrazňuje své bolístky. Jiřina Bohdalová velmi afektovaná a vtipná, se na konci ukáže jako poctivá a milující manželka. Mišo Dočolomanský sehrál dost nezáviděníhodnou roli. Fuj. Otisk I. Pavláskové je evidentní, jednak hudbou skupiny Zoo, jednak záběry. (29.09.2009)

Pokus o filmové podobenství o době a lidech. 1) Třetí film tehdy 31leté Ireny Pavláskové jsem si matně pamatoval z popřevratové euforie jako trefné trochu děsivé podobenství lidí a doby. Po opětovném shlédnutí musím konstatovat, že film má dva, bohužel velmi zásadní, nedostatky. Především je nudný, zejména v první polovině. 2) Polopatická popisnost, tak trefná v době svého vzniku, dnes působí poněkud vyšeptale, nevýrazně. A to je ten druhý nedostatek. Snímek postrádá potřebný odstup od doby, událostí a osobních prožitků tvůrců. Obávám se, že generace, která 80. léta nezažila, nepochopí desítky, možná stovky drobných odkazů, narážek, souvislostí, zřejmých pamětníkům, ale příliš zašifrovaných pro lidi minulým režimem nezasažené. Vše jim pak musí zákonitě připadat ještě nudnější. 3) Film přitom vlastně ani není tolik o socialistickém marasmu, jako spíše o bídě vybraných lidských duší, kterým se daří či nedaří bez souvislosti s politickou situací. Atmosféra uvadajícího reálného socialismu samozřejmě takovým osudům přála, ale neodvážil bych se tvrdit, že je vysloveně vytvářela. 4) Chcete kávu teplou nebo studenou? (22.01.2011)

Marazmus vzťahov a klamania v práci, utvrdzovania v sebaklamoch, špinavosti a podvody spáchané v mene zabezpečenia seba, svojho postavenia na tých najbližších, nedorozumenia a špinavosti v mene akejsi istoty, reči o nemožnosti uplatnenia kryté situáciou, pričom v skutočnosti ide len o neschopnosť. To všetko v neveselom, nepeknom filme Ireny Pavláskovej, zachytávajúcom prostredníctvom vzťahových príbehov troch trojíc pomerne verne – aspoň ako som si ju pamätal - obraz doby a ľudí pred novembrovým prevratom a tesne po ňom. Nepozeralo sa to najľahšie, film pôsobí občas trochu rozťahane a na druhé pozretie asi dlhšiu dobu nebudem mať chuť - rovnako ako na návrat tých čias. "Plácaní sa od ničoho k ničemu" ako píše gouryella; hej súhlasím - ale nebol taký život za komunizmu ? (23.11.2004)

Zatím nikdo nenatočil lepší svědectví o tom, co přinesla revoluce. Ten film vznikl dva roky po ní, takže tam je samozřejmě ještě znát trocha toho revolučního patosu, navíc to Irena Pavlásková občas přehání s ... nevím, jak to správně nazvat... chlapáctvím? ..., ale přesto se na změny, které nastaly, dokáže dívat se střízlivou objektivitou, která se snad nejvíce projevuje v postavě Karla Rodena. A navzdory tomu, že tu nejsou figury, se kterými by šlo jednoznačně sympatizovat a že ten film je na sledování díky své pravdivosti vlastně až nepříjemný, musím říct, že málokterý český film se mi do paměti vepsal tolik, jako právě tento. (28.12.2006)

Kvalitativních výšin své prvotiny sic Pavlásková nedosahuje, nicméně Corpus delicti rozhodně nezatracuji (i přes herecké limitované duo Kořínková - Pánek, jež rozhodně není mým gustem). Nejednotný příběh však vyvažují skvěle vykreselené charaktery.... Rodenův ubožák (např. u jeho monologu vůči ženskému mláděti na téma, že při prvním sexu nesmí být chlap pitomec, jsem se opravdu dobře bavila), živelná Bohdalovic Viky (takhle nějak si představuju konec prominentní Anny z Ucha) a Dočolomanského mrazivý hajzl.... Nu, opravdu nepobírám tolik zdrcující kritiky. (23.12.2013)