Corpus delicti

Tak začněme v hodnocení od nejhoršího - studentská celebrita událostí 89 Pánek zde vystupuje opravdu jako člověk v tísni. Tak otřesný výkon se jen tak nevidí. Chyba je ovšem už ve scénáři - snad mělo být záměrem vytvořit postavu dobrácky snílkovského, ale velmi naivního úředníčka. Jenže autorky místo toho napsaly postavu odpudivého, nesympatického a až otravně klaďasového poloblba, z něhož amatér Pánek udělal svým deklamujícím "herectvím" blba absolutního (postsynchronním dabingem mu také "pomohl" Martin Velda, který jej daboval jako kdyby zrovna četl úvodní titulky k Simpsonům). Téměř vždy, když se na plátně objeví prkenný Pánek a začne hovořit robotickým Veldovým hlasem, je to okamžik k nesnesení. Bohužel hraje jednu z hlavních rolí. Zaslouží si alespoň pochvalu za to, že se už poté na herectví vykašlal (i když jeho některé politicko-rádobyhumanitární výstupy jsou novými exhibicionistickými variacemi téhož), a režisérka kritiku za to, že si pro tuto roli (navíc věkově zcela odlišnou) vybrala z konjukturalistických důvodů právě tehdejší revoluční hvězdu Pánka. Ještě že jsme byli ubráněni tomu, aby ostatní režiséři 90. let obsazovali Mejstříka, Pajerovou, Řeháka a další studentské vůdce. Pánkova partnerka, tehdy z emigrace se čerstvě navrátivší Lenka Kořínková, také moc nezazářila. Sice ve filmu konečně dostala větší příležitost než jen na další "holku z porcelánu", jenže svou věčně nespokojenou ironickou učitelku zcela nepatřičně pojala opět jako extrémně těžkopádnou husičku, oproti předchozím jejím rolím ještě navíc nesympatickou, s níž se není možné jakkoliv soucítit. Ale chlípné oči diváka si smlsnou na faktu, že Kořínková od časů Léta s kovbojem ubrala na váze a přibrala na sex-appealu. Herecky se však nikam neposunula. To Roden s Asterovou už jsou herecky o několik tříd výš. Oproti jejich předchozím hereckým úlohám v Čase sluhů se ujali rolí naprosto odlišných. Roden si zahrál postavu novinářského ochlasty, svádějící svůj nedostatek talentu na režim, jemuž snaživě přikuřuje. Svým specifickým hereckým projevem, kombinujícím hysterické, groteskní i civilní tóny, je jedním z nejlepších dominant snímku. Dokonale se mu podařilo zabránit, aby se z jeho ubožáka stala jen jednostrunná karikatura. Asterová si je se svou zpočátku diblíkovskou, po delším soužitím se svým alkoholickým partnerem rychle vystřízlivělou chudinkou herecky daleko více jistá než s nevýraznou postavou Lenky z Času sluhů. Jen škoda, že zde nedostala více prostoru. No a Bohdalka jako vnějškově extravagantní, ale vnitřně trápená bohémka Viki je tím nejlepším překvapením filmu. Po mnoha letech půstu, kdy nemohla kvůli Uchu dostat ve filmu plnohodnotnější roli odpovídající jejímu talentu, si opět zahrála takříkajíc naplno. Že je Viki svou tragikomickou fatální polohou inspirována její Annou z Ucha je nesporné a filmu to nijak neškodí. Naopak, kdyby se děj soustředil výhradně na dění kolem Viki, mohlo vzniknout téměř stejně výborné dílo jako Kachyňův a Procházkův politický thriller. Michal Dočolomanský se zde českému publiku představuje úplně jinou rolí než jakými byly jeho žertovné hrdinské postavičky z Lipského a Brdečkových skvostných parodií. Úsporným hereckým projevem (a perfektně nadabovaný Ladislavem Frejem) vedle Bohdalové září jako její tajemný elegantní partner doktor Chlad, zpočátku vzbuzující až lítost svým postavením neustále podváděného a uráženého manžela, na což se snaží přemítavě reagovat duchaplným nadhledem, až se z něj nakonec vyklube zákeřná udavačská bestie a především chladnokrevný vrah své manželky, jež na lásku k němu nikdy nerezignovala. Že se k závěru objevuje opět jako papaláš tentokrát kapitalistického režimu nás nemůže šokovat. Takoví bezpáteřní Chladové přežijí všechny režimy. Je vůbec potěšující, jak režisérka odmítla heroizovat slavnou sametovou revoluci a místo toho zde (podobně jako Vorel v Kouři) ukazuje její temné stránky. Doba se změnila, zkažené charaktery zůstávají. Pak se nelze divit, že jak Corpus delicti, tak Kouř v době svého uvedení propadly. No a když už jsme u výčtu pozitiv filmu, nelze samozřejmě opomenout hudební složku dua Chlumecký-Veselý, kteří tentokrát předvedli snad ještě lepší práci než u Času sluhů. Nadchnou i dynamické obrazové efekty F.A. Brabce, jeho úvodní titulkové, horizontálně rozdělené panoptikum totality, mrazivé výjevy ze života našprtaných žáčků coby opěrných bodů režimu (tvořící výstižný leitmotiv filmu) nebo celá "revoluční" koláž s "vibrujícími" omáčkami a nápoji patří k nejlepším místům filmu. Žel, jako filmová diagnóza pokroucených charakterů totalitní éry film zcela neobstojí. Režisérka měla snad ještě větší ambice než u Času sluhů, aby se jí nakonec projekt mírně vymknul z rukou. Mnoho načrtnutého nedotáhla (nejen Asterovou, ale i celý osobní příběh Bohdalové), mnoho protahovaného příliš protáhla (prakticky všechny scény s Pánkem a Kořínkovou). Ale jak v rámci komerčních titulů 90. let, tak i dnešních hloupých retrofilmů (kam však patří i režisérčin Zemský ráj to na pohled), je Corpus delicti přece jen snesitelným dílem, které má co říct. (22.09.2010) (méně) (více)

Corpus delicti. Charakterizovat film jako podobenství a pronikání mikrobu zla je troufalé. Hladina morální kritiky je násilná a lhostejná, upocená a nezkušená. Corpus delicti zaujme napětím partnerských vztahů, úpornou snahou zbavit se pocitu osamělosti, rozpolceným hledáním niterného štěstí a ironickým nadhledem konfliktu mezi ženou a mužem. Za kamerou stál F. A. Brabec a obraz se díky němu vyznačuje hravostí, pečlivou sehraností orchestrálního souboru a vzletnou poetickou stínohrou. Nejmalebnější úseky jsou určeny pro opulentní herecké exhibice, smutné tišiny neohrabaně tonou v křečích a v prkenném ustrnutí se bezradně rozhlíží kolem sebe. Hlavní partnerskou kontraindikací je Jana (zajímavá Lenka Kořínková), učitelka na základní škole. Rozpor mezi vznešeným ideálem a přízemní realitou se promítá do cynismu a nedůvěřivosti. Jedinou známou možností úniku ze sevření zaběhnutých společenských konvencí je partnerský vztah. Ale k oboustranné upřímnosti a šťastnému naplnění se cesty nedostává. Nejvýraznější mužskou postavou je Jaromír Kadlec (velmi dobrý Karel Roden), novinář, Janin bývalý manžel a slaboch. Svou životní i pracovní impotenci svádí na nepřízeň osudu a špatnou politickou konstelaci běžného života. Nespokojenost se utápí v alkoholu a v úsecích malicherných vítězstvích mužského chtíče. Titulární mužskou postavou je Tomáš (Šimon Pánek s hlasem Martina Veldy), inženýr a Janin přítel. Jeho nespokojenost utíká z města na venkov a ani dobré srdce není synonymem ryze zásadové upřímnosti. Důležitou postavou je Viktorie Chladová alias Viky (pozoruhodná Jiřina Bohdalová), Janina sousedka od naproti. Velkolepá minulost romantického okouzlení odkvetla s věkem. Osamělost si vzpomíná na vlastní oběti, užívá si kyprého života a nepřipouští si možné komplikace. Bujnost života je soukromou vzpourou proti mužské dominanci a nevšímavosti. Výraznou postavou je Helena Pulíková (sympatická Jitka Asterová), osamělá úřednice. Víra v harmonický partnerský vztah jí do cesty přinesl novou lákavou kořist, i když zdání pouze bolestivě klame a vysmívá se. K výraznějším postavám patří také dr. Karel Chlad (zajímavý Michal Dočolomanský s hlasem Ladislava Freje), uhlazený diplomat a Vikin manžel. Manželství je ve stadiu stereotypní zvyklosti a hlavní životní hodnotou je osobní prosperita. A žádné pečlivě ukrývané tajemství se nesmí dostat na veřejnost. Z dalších rolí: mladá a naivně zneužitá dívka Marta (Magda Čermáková s hlasem Lucie Vojtěchové), Vikin mladý milenec Gojko (Daniel Malaniuk s hlasem Davida Prachaře), Tomášova nadšeně světaznalá kamarádka Gábina (Háta Hlavatá), bezdomovec Bobo (Václav Křístek), či Vikina kamarádka z disentu Milena (Milena Dvorská). Corpus delicti chrání svůj záměr recenzovaným slovem. Nespokojenost vnitřních světů je způsobena nefunkčními vztahy. Konflikty čerpají ze stereotypů, nepříjemných ženských zkušeností i osobní polohou s ironickým nadhledem. Corpus delicti občas nadchne, někdy zklame, snaží se pojmout hodně, trpí poruchou pozornosti, trochu selhává a uchvátí hereckým vystoupením jednotlivců. (26.04.2019) (méně) (více)