Režie:
Irena PavláskováKamera:
F. A. BrabecHrají:
Lenka Kořínková, Šimon Pánek, Jiřina Bohdalová, Karel Roden, Jitka Asterová, Michal Dočolomanský, Petra Lustigová, Milena Dvorská, Milan Šteindler (více)Obsahy(1)
Předmětem doličným o mikrobu zla, jenž pomalu pronikl do organismu českého národa, je tento film, pohlížející analytickým okem na život nás všech. Prostřednictvím prolínajících se osudů tří dvojic evokuje tuzemský život před listopadem 1989, zatížený dusivou atmosférou nesvobody, i po listopadu, kdy se relativně nic nezměnilo, protože se nezměnili lidé. Pochmurný závěr naznačuje, že morová epidemie dosud trvá. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (55)
Nope, definitely nope. Hviezda za tu pesnicku. ale na 100 minut filmu je to ku.va maaalo... pavlaskova vari z prevarenej polievky CAS SLUHU, aj jej dalsie VELDIELO cas dLUHU je super shit... nemozes tocit staaale a staaal elen to iste Irena! ()
Patrně pokus vyrovnat se Věře Chytilové v experimentování s filmem, který ale Pavláskové dokonale nevychází. Dá se na to koukat, protože je to opravdu bizarní, ale bohužel - skutečně to není dobré. Herci hrají jak v parodii, ale bohužel cítíme, že tady to někdo myslel spíš hodně vážně... ()
Velmi zvláštní film. Viděla jsem několikrát a vždycky ve mně nechal divný dojem. Nechápu obsazení Kořínkový, nehodila se mi tam,chovala se jako pako. ()
Výborný film o hnusných věcech. O charakterových vadách. O tom hnusném v nás, čím jsme odpudiví a přitom se tím tak rádi chlubíme, pokud zrovna nejsme "tajní"... Celé je to šmrncnuté Chytilovštinou, ale to mě teda vůbec nevadí! Už úvodní titulky mne navnadily a já tušil že tohle bude stát za to! Fungovalo by to i bez dvojice Bohdalová-Dočolomanský, v těch momentech kdy se řešila jejich situace u mě trochu padal řemen, ale chápu motivaci se těsně po pádu režimu i s tímto fenoménem vyrovnat po svém. Vynikající Roden a Bohdalka! Skvělá hudba! Opět jako v jiných případech, snímek není známý širšímu publiku, protože nekarikuje, ale syrově odhaluje to jací jsme, není tu nikdo kdo by nám mohl být sympatický a říct že je to vlastně srandovní... Víme že tací jsme a bojíme si to přiznat. Mnoho podnětů k přemýšlení... ()
Tohle se opravdu nepovedlo. Z celého filmu je nezapomenutelná pouze scéna Jiřiny Bohdalové přípravující kafe pomocí vody s kohoutku. ()
V pražských kinech se promítal od 14.11.1991 (Světozor) ()
Tři kunderovsky pojaté páry se vzájemně se prolínajícími osudy a velmi zvláštní aura, kterou jsou prostoupeny filmy I. Pavláskové z přelomu osmdesátých a devadesátých let (tento film a ještě Čas sluhů). Neméně zvláštní, poznávací punc tomu (stejně jako u Sluhů) dodává specifická hudba skupiny Zoo. V morálním marasmu a vnitřní prázdnotě pozdní etapy socialismu se objevuje několik lidí, točících a plácajících se zoufale v bludném kruhu, hledajíc z něj nějaké východisko, pokud možno bezbolestné a morálně přijatelné zároveň. Zůstává však pouze u slov, bahno, v němž trčí až po uši, je sice smradlavé, zároveň však bezpečně teploučké. Pragmatická a rýpavě sarkastická učitelka Jana v podání Lenky Kořínkové žije se sebemrskačským, příliš přemýšlivým a za každou cenu altruistickým Tomášem (Mládenec v tísni Šimon Pánek). Ona hledá naplnění ve vztahu, z kterého on má tendenci spíše utíkat. Lezou si krkem, střetávají se, jejich vztah je však na rozdíl od ostatních dvou alespoň nějak vybalancovaný a má chvílemi romantický rámec. Alkoholik, mluvka a neschopný hochštapler Jaromír (tradičně výtečný K. Roden) se "přisaje" na naivní, submisivní a simplexní puťku Pulici (Jitku Asterovou), aby ji za systematického psychického vysávání a fyzického parazitování každý týden sliboval znovu a znovu nový a lepší společný život. Vzniká mezi nimi jakési patologické citové pouto, z něhož se ani jeden není schopen pro své slabošství vymanit. Extravagantní Viky (skvělá Jiřina Bohdalová), stárnoucí, zhrzená a zahořklá manželka vysokého diplomata (M. Dočolomanský dabovaný L. Frejem) pod mimikry nezávislosti, světáctví a nespoutaného společenského života se marně snaží získat lásku svého muže - chladného (Omen Nomen- ve filmu se postava jmenuje Dr. Chlad), zcela bezcharakterního a bezskrupulózního režimního kariéristy, z něhož se na konci filmu vylíhne zákeřný udavač a estébák. On je možná ze všech hlavních protagonistů tak nakonec jediný, kdo východisko hledat nemusí, neboť jeho poslání a motivace jsou v daném systému jasně definovány - jít přes mrtvoly, přežít a mít se co nejlépe. Bez výčitek, bez tížícího svědomí. Zvláštní postavou je motorkář Gojko, milenec Viky, jehož ztvárnil legendární pražský pankáč Dan Malaniuk (ano, ten který ve filmu Proč? rozbije ve vlaku kytaru a vyhodí ji z okna). Jeho špagety a teplé kohoutkové kafe patří k několika málo vtipným scénám tohoto jinak posmutnělého, nicméně dle mého mínění velmi působivého filmu... ()
Některé filmy nestárnou a některé naopak. Toto je ten druhý případ. Když jsem film viděla v době jeho vzniku, nepřišel mi tak strašný jako nyní. Velmi chybí přísná ruka dramaturga - jestli film nějakého měl, asi se neodvažoval v době krátce po revoluci do děje zasahovat, aby nebyl podezírán z cenzury a přitom by to filmu velmi prospělo. Jednotlivé scény jsou účelové, moc k sobě nepasují, mnoho jich lze označit jen jako schválnost, aby se využila stylizace a formální nápady vyprávění. Lenka Kořínková nehraje vůbec dobře - od protivné hysterky rychle přechází k rádoby oduševnělé divě, jindy bezvadný Roden trapně přehrává, to samé více či méně Bohdalová... Obzvlášť její postava je nedotažená, její scény s estébáckým mužem mnohdy ani nedávají příliš smysl. I závěrečné bojovné gesto hlavní hrdinky je jen rádoby efektní tečkou. Proti čemu chce vlastně bojovat není vůbec jasné, když ani do té doby žádnou hrdinkou nebyla. Jen průměrnou, nespokojenou a občas totálně nesnesitelnou ženou. ()
Blbý a povrchní, ale pro pamětníky nostalgie ()
Hroznej film. Neuvěřitelné dialogy, módní vulgarismy přesně v místech, kde se nejméně hodí, malátná kamera, nudící střih. Herecké výkony tragické. Zazářil především Šimon Pánek, nejsamolibější studentský ksichtík listopadu 89, jehož jakákoliv replika zaváněla režisérským "stop!". Jeho neschopnost byla až zoufalá, ačkoliv scénárista mu taky moc nepomohl - ten "odchod na venkov" mě téměř oddělal. Šoustající Bohdalka v negližé sice pobavila, ale obskurnost filmu vlastně pouze podtrhla. ()
Skvělý film, mnoho lidí se v něm může vzhlédnout i dnes. Témata jsou aktuální. ()
Věřím, že je to nejlepší film Ireny Pavláskové. Přijde mi, že některé z těch trapných replik bylo trapné prezentovat i samotným hercům. ()
Skvělá charakteristika normalizačních vztahů, které přetrvávají i v době jiného režimu, naivita vs. pragmatismus, morálka vs. prospěchářství, hnus reálného socialismu včetně tragikomického ztvárnění faktu, že komunisté se nemění. Jediná porevoluční role Lenky Kořínkové, která za něco stojí. Vcelku zajímavý výkon neherce Šimona Pánka. A jedna z opravdu vynikajících rolí, ne-li vedle Ucha ta úplně nejlepší jinak často přeceňované Jiřiny Bohdalové. Dotažený film, jistě mnohým nepříjemný. A rozhodně nic pro povrchní diváky, kteří jsou líní myslet a nemají rádi nejednoznačnost a i jiné než černobílé postavy. Jako celek nejlepší film I.Pavláskové - mnohem nadčasovější a mnohovrstevnatější nežˇprvoplánovější Čas sluhů. Mínusem několik zcela nevěrohodných momentů - např. protekční použití kapely ZOO vedené Pavláskové manželem, která ač popová, má představovat jakýsi underground... ()
Podle mě jeden z nejvíce podhodnocených filmů na CSFD. Film je velmi depresivní, ale kvůli tomu mu ubírat hvězdičky? Já ho v několikaletých intervalech shlédnul již třikrát a prostě dle mého názoru má mít 80%. Skvělá Bohdalová (tehdy ještě ano), nebožtík Dočolomanský taky. Lenku Kořínkovou jsem měl jako herečku vždy rád. Proč je někomu v tomto filmu nesympatický Šimon Pánek nechápu. Z tohoto filmu mrazí a každý, kdo tvrdí, že minulý režim byl lepší, by měl povinně Corpus delicti shlédnout. ()
Mišmaš všeho co ve filmu nikdy nefungovalo, nefunguje a fungovat nebude - možná tak ještě u Tarantina. Od rádoby originálních poznatků prvního sexu..."spíš NE než JO"...."už mě to nebaví"...přes zoufalého jakoby intelektuála, navíc ještě špatně zahraného K. Rodenem (samozřejmě nutnost být věčně v lihu), až po naprosto trapnou figuru J. Bohdalové, která místo trochu toho obdivu a případného zatleskání jejímu "filmovému" bohémství - možná i trošku toho lidského soucitu a pochopení - působí obzvláště trapně a to tak, že se za ní člověk stydí. Do toho pár kapek omáčky (práskač-estébák Dočolomanský), všechno zamíchat a máme z toho Kočičku a Pejska jak vařili dort. Snad ještě ta "kuchařka" Kořínková z toho vylezla bez nějakých větších šrámů. Proč si tam ovšem skvělý režisér J. Němec musel zahrát ten štěk, jsem dodnes nepochopil. ()