Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Oproti jiným Peckinpahům je to roztahanější a hlavní hrdina není tak cool, jak by mohl být. Ta roztahanost se ale hodí do mexického prostředí ve kterém se film odehrává. Škoda těch přestřelek. Prostě jsem hrdinovi nevěřil, že by je přežil. Ústřední morbidní námět s hlavou je výborný a násilnost filmu se pohybuje v peckinpahovských standardech, tudíž ženský dostávaj terminátorský loktovky do držky a jsou ponižovány a znásilňovány, přesně podle divákova gusta. Ne vážně, Peckinpah má lepší filmy, ale za zkouknutí tohle stojí. (24.07.2007)

Pokud přesně nevíte, co paroduje Muž z Acapulca, podívejte se na "Přineste mi hlavu Alfreda Garcii" - kníratými obtloustlými Mexikánci skákajícími z křoví se to tu jen hemží. Než se však film zvrtne v závěr naplněný mrtvolami, který je dnes spíš směšný než drsný, obsahuje zejména zajímavé vylíčení vztahu ústřední milenecké dvojice, která jede sehnat hlavu z názvu filmu. Tato psychologizace postav film vyzdvihuje z průměru dobrodružných snímků. Protože také Benny (člen milenecké dvojice), hraný Warrenem Oatesem, který po odměně za hlavu zejména pase, rozhodně není klasickým hrdinou bez bázně a hany. Pokud toužíte po oddechovém snímku, tento je velmi solidní. (05.07.2005)

Alfredo sice neobsahuje dohromady nic nového, co bychom již u Sama neviděli (muž se ženou na cestě - Útěk, jedinec proti většině - Pat Garrett & Billy the Kid, znásilnění - Strašáci, ženy pouze pro potěchu a zklidění vzteku - celá tvorba), i tak se ale dočkáme skvělého moderního westernu z vyprahlého Mexika s výborným Warrenem Oatesem v životní roli. Závěrečná půlhodina je jednou z nejlepších Peckinpahových prací. 85%. (14.03.2009)

Zřejmě nejstylovější peckinpahovská podívaná! Násilí jako umění prvního stupně. Postavy nepříliš kladné, o to více životné a své. Film se setkal se silným ohlasem, mnohde byl zakazován. Samotnou kapitolou je násilí vůči ženám - umravnění otravné děvky ze začátku je něco, co ve své době příliš nezapadalo do filmových konvencí. (19.06.2005)

Opakované pozretie jedného z posledných Peckinpahových filmov mu ubralo jedno z pôvodného počtu hviezdičiek. Naďalej ho považujem za nadpriemerné dielo, ale jeho rozvláčnosť, násilie, všadeprítomná špina a smrad vylučujú, aby som ho považoval za mimoriadne dielo. Fascinovala ma schopnosť režiséra dosiahnuť, že divák priam cíti smrad z rozkladajúcej sa hlavy aj cez obrazovku. Aj keď som o takýto zhmotnený zážitok vôbec nestál. (30.12.2013)