Divoká banda

Jak přistoupit k takto pojatému a netradičnímu westernu? Divoká banda není klasický western, odehrává se v době, kdy divoký západ již nebyl tím divokým západem, z něhož jsme toho tolik viděli, ale jedinou spojkou mezi těmito dvěma světy zůstala skupina desperátů, kteří tak trochu představují konec i začátek staré a nové éry dějin a tak i staré kolty vyměňují za modernější zbraně. Postupem času si divákovy sympatie získali všichni a scény kolem přepadení vlaku mají westernovou a klasičtější atmosféru. Všechno však směřuje k závěrečnému masakru, který je ovšem tak masakrální, že jsem takový neočekával a po celý film jsem si myslel, že to dopadne tak trochu jinak. Divoká banda mi hodně připomínala svou atmosférou Butche Cassidyho a Sundance Kida. Snímek Sama Peckinpaha ohodnotím slušnými 4* a vyzdvihl bych realističnost a syrovost některých scén. Přesto svůj komentář zakončím poněkud provokativně a to zvoláním "Vivat klasický americký western, vivat Sergio Leone a jeho spaghetti!" Historická nepřesnost: Ve filmu je použit těžký kulomet Browning M1917, který v době, kdy se příběh odehrává (tj. rok 1913), nebyl ještě vynalezený. Stalo se tak až roku 1917. (12.02.2012)

Je trochu paradoxní, že jediný film, se kterým mám v rámci filmografie Sama Peckingpaha zásadní problém, je právě ten, který mu definitivně zajistil pozornost filmové kritiky a zájem diváků. Divoká banda kdysi fascinovala krvavým násilím (soudě podle komentářů na ČSFD tím mnohé poutá i dnes, kdy se měřítka posunula a jsme mnohem otupělejší). Publicisté měli tendenci považovat Peckinpahův snímek ze uměleckou reflexi vietnamské války, případně rozmachu násilné zločinnosti v centrech amerických velkoměst. Peckinpah každopádně zavrhl jedno z důležitých žánrových pravidel. Klasický western pracuje obvykle s polarizovanými černobílými charaktery, kdy kladný hrdina čelí zlosynům. V Divoké bandě najdete výhradně více či méně špinavé charaktery, většinou ovládané přízemními pohnutkami. Režisér odůvodňoval chování svých postav pudovostí a živočišností, jenže tohle vysvětlení nemá žádnou logiku. Pudy mají své zákonitosti, fungují na základě potřeby obrany, rozmnožování, získávání potravy a podobně. Výbuchy násilí v Divoké bandě se vzpírají logickému vysvětlení. Nejde tu o to, že filmový hrdina ví méně než divák a má jen zlomek času na zásadní rozhodnutí. Agresivita ve filmu je ve skutečnosti vystavěna na efekt, rozhodování postav jde proti jejich zájmům a leckdy i přirozeným instinktům. Zároveň na mě rušivě působilo i používání humorných odlehčujících prvků. Snímek je podivně nekonzistentní v tempu, náladě i výrazových prostředcích. Na druhou stranu Peckinpah je každopádně silný svým vizuálním stylem - technikou pomalého snímání a pečlivým střihem. Využívá navíc tradiční přednosti westernů, kdy umí kouzlit s panoramatickými záběry krásné a divoké krajiny amerického jihozápadu. Ale s prominutím, u mě to tentokrát za více než 2 hvězdičky nebude. Celkový dojem: 45 %. (05.04.2018)

Spousta mrtvých civilistů jako nevyhnutelná část drsného života; muži, kteří slovo „law“ berou do úst pouze tehdy, kdy se jim to hodí; žena jako symbol pouhého rozptýlení chlapa… Sam Peckinpah měl koule jako žádný jiný režisér před ním ani po něm a chlapská nadřazenost z jeho filmů jenom čiší. Ale je to nadřazenost upřímná, nekompromisní a drsná zároveň, takže se dá vnímat pouze jako výraz nezaměnitelného tvůrcovského génia, jenž dává téměř až mystické rovnítko mezi slova násilí a umění a filmový western rozšiřuje do nepopsatelné velikosti. (11.02.2007)

Docela mi při tom všem násilí a obnažených ňadrech spadla čelist. Pojem "klasický western" dostal docela na frak. Nevím, jestli je to pravda, ale tuším, kde vzal John Woo inspiraci pro své krvavé balety. Už jen za tuhle netradičnost si snímek zaslouží zvýšenou pozornost. Tohle dílo nemá s poetikou Sedmi statečných absolutně nic společného. Ale nemůžu upřít, že Divoká banda ma poetiku sobě vlastní. Postavy nejsou černobílé. Nikdy nevíte, jak se to mezi anti-hrdiny Divoké bandy zvrtne dál. Můžu říct, že jsem v roce 2006 zažil veliké westernové překvapení z roku 1969. (16.05.2006)

Zrejme nejbrutalnejsi western vsech dob, takze tim padem pro me jeden z nejlepsich, spolu s eastwoodovkama a nekterejma mayovkama. Pribeh mi prisel dost nadprumernej, zajimavej a nepredvidatelnej. Samozrejme se tu najdou nektere okamziky, ktere trosku nudi a zbytecne zdrzuji od deje, ale na druhou stranu, dve a pul hodiny prestrelek by taky nebylo to pravy. Clenove divoky bandy jsou opravdu vyborny, docela sympataci, i kdyz neni jasny jesli sou hodny nebo zly, po herecky strance vynikajici a i ostatni jsou perfektni. Ale to hlavni o co tu jde jsou prestrelky. Vetsi masakr jsem ve filmu tohohle typu jeste nevidel. Zadnej romantickej western, drsny hlasky, zpomaleny zabery, spousta krve a desitky mrtvol, az uz pistolniku nebo civilistu, to tu nikdo moc neresi. A zaverecna prestrelka je neco neskutecnyho, kdyby chtel nekdo videt jen cast filmu, urcite by to mela bejt prave ta prestrelka, cimz by ale prisel o ostatni paradni prestrelky a vynikajici prepadeni vlaku. Jeden z vrcholu zanru, kterej na me pusobil jako nejrealistictejci western. (06.04.2006)