Divoká banda

Docela mi při tom všem násilí a obnažených ňadrech spadla čelist. Pojem "klasický western" dostal docela na frak. Nevím, jestli je to pravda, ale tuším, kde vzal John Woo inspiraci pro své krvavé balety. Už jen za tuhle netradičnost si snímek zaslouží zvýšenou pozornost. Tohle dílo nemá s poetikou Sedmi statečných absolutně nic společného. Ale nemůžu upřít, že Divoká banda ma poetiku sobě vlastní. Postavy nejsou černobílé. Nikdy nevíte, jak se to mezi anti-hrdiny Divoké bandy zvrtne dál. Můžu říct, že jsem v roce 2006 zažil veliké westernové překvapení z roku 1969. (16.05.2006)

Za vše od přepadením vlaku dále bych nejslavnějšímu Peckinpahovu snímku s největší radostí vysolil plnou palbu a s klidem bych i postavil Divokou bandu na piedestal nejlepších westernů hned za Leoneho majstrštyky. Jenomže nemůžu, prostě nemůžu. To co mi v tom brání je rozjezdová hodina. Není zlá, to ne, ale je tak k uzoufání běžná a zaměnitelná s jakýmkoli jiným westernem (s výjimkou úplného úvodu samozřejmě) až to pěkné není. (05.12.2009)

Rád převracel pravidla typicky amerického žánru, učil nás milovat zloduchy, šokoval násilím, které však nebylo samoúčelné. A inspiroval další velká režisérská jména – John Woo, Michael Mann. Legendární Divoká banda se mi do rukou dostala bezmála pětačtyřicet let poté, co Sam Peckinpah postaví čtveřici desperátů ke zúčtování za mučení kamaráda proti minimálně stovce mexických vojáků. Kombinací zpomalených záběrů a rychlého střihu divák pocítí intenzitu, s kterou jdou tihle chlapíci do konfrontace s kulkou, která se může ve vteřině vpašovat do jejich těla. Konec éry Divokého Západu, ve které se hranice mezi zlem a dobrem smývá čerstvě prolitou krví. (13.03.2013)

Legendárny western, ktorým S.Peckinpah ukázal, že k vyrozprávaniu príbehu nepotrebujete sympatické postavy. Pár svetlejších momentov má takmer každý z nich, ale úplne bez viny nie je ani jeden. Doslova revolúciu režisér rozpútal svojím záverečným krvavým baletom, ale aj nekompromisnými krvavými a spomalenými zábermi v prestrelkách. Tento film ovplivnil mnohých tvorcov na celé desaťročia. Dodnes považujem záverečnú scénu pochodu mexickou dedinou /skvelo zostrihané a nasnímané/ a záverečný krvavý balet za jednu z najlepších scén v histórii filmu. Večne ožratý generál Mapache je skvelo osadená a zahraná postava a jeho skúška guľometu bez trojnožky ma vie stále výborne pobaviť. Nová remastrovaná a rozšírená edícia je dôvod na oslavu. Má krásny obraz aj výborné bonusy. Jedným slovom masterpiece. Muchas bonitas...100%. (16.02.2009)

Tak v mnoha směrech to je určitě přelomový film nejen v rámci žánru, ale já jsem se s ním podobně jako Laco poněkud nepotkal. Když bych měl shrnout děj tak to celý stojí na třech velkých akčních scénách přičemž od úvodní akce filmu až do té prostřední se to dost táhne a myslím si, že i to finále mohlo být ještě delší a výživnější. Režiséra Peckinpaha určitě respektuji, ale mám s ním oblíbenější filmy k jejichž repete se rovněž chystám dostat. Tady jsem svůj celkový dojem nezměnil a vidím to tak za 55% (01.03.2023)