The Wild Bunch
Režie:
Sam PeckinpahKamera:
Lucien BallardHudba:
Jerry FieldingHrají:
William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Warren Oates, Ben Johnson, Alfonso Arau, Strother Martin, L.Q. Jones, Albert Dekker, Bo Hopkins (více)Obsahy(1)
Jak se pohnou, zabte je! Peckinpahův legendární western Divoká banda patří i po téměř čtyřiceti letech, jež uplynuly od jeho vzniku, k nejlepším dílům žánru, který je stejně starý jako film sám a prošel za dobu svého vývoje mnohými proměnami. Konec šedesátých let byl jednak obdobím bouřlivých společenských změn a také obdobím deziluzí (nejen v americké společnosti, poznamenané vietnamskou válkou), které se promítaly i do zdánlivě odtažitých filmových děl. Příběh bandy zabijáků, které drží pohromadě silný pocit vzájemnosti a vlastní stupnice morálních hodnot, byl v době své premiéry často kritizován kvůli brutálním zpomaleným záběrům zuřivého násilí, vrcholícím ve slavné závěrečné scéně „baletu smrti“, mistrovské sekvenci, v níž Peckinpah nutí diváka téměř fyzicky prožít krvavý masakr, v němž nejsou vítězové, ale jenom poražení a mrtví. Scény násilí jsou důležitou, ale nikoli dominantní složkou filmu, jehož hlavním tématem je zánik jedné epochy (píše se rok 1913) a marný zápas několika mužů přizpůsobit se rychle se měnícím podmínkám. Ve filmu nenajdeme kladné postavy. Jeho hrdiny jsou lotři a zabijáci, jejichž dny jsou sečteny. Násilí se pro ně stalo denním chlebem, stejně jako pro děti, jež v úvodu snímku vidíme skloněné nad mraveništěm, v němž škorpioni bojují o holý život. Časté záběry dětí, které dostávají dávky násilí z první ruky už od útlého věku, tvoří varovné memento Peckinpahova westernu. Mnohdy nevědomé předávání „kodexu násilí“ další generaci ústí v jeho mechanické, bezcitné používání, ať už se jedná o házení škorpionů do mraveniště či o zabití člověka (šéf bandy Pike paradoxně zahyne rukou malého chlapce, který se zmocnil revolveru)... Divoká banda se při světové premiéře hrála v Peckinpahově sestřihu, ale těsně před uvedením do amerických kin byla distributorem zkrácena zhruba o deset minut, neboť původní metráž by omezila denní počet představení z obvyklých čtyř na tři, což by vedlo k menším tržbám. V roce 1995 se Divoká banda do amerických kin dostala znovu ve své původní verzi a v této podobě je uváděna i dnes. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (315)
Rád převracel pravidla typicky amerického žánru, učil nás milovat zloduchy, šokoval násilím, které však nebylo samoúčelné. A inspiroval další velká režisérská jména – John Woo, Michael Mann. Legendární Divoká banda se mi do rukou dostala bezmála pětačtyřicet let poté, co Sam Peckinpah postaví čtveřici desperátů ke zúčtování za mučení kamaráda proti minimálně stovce mexických vojáků. Kombinací zpomalených záběrů a rychlého střihu divák pocítí intenzitu, s kterou jdou tihle chlapíci do konfrontace s kulkou, která se může ve vteřině vpašovat do jejich těla. Konec éry Divokého Západu, ve které se hranice mezi zlem a dobrem smývá čerstvě prolitou krví. ()
„If they move, kill ˈem!“ Když si při tomto soumraku pistolnické éry odmyslíme všechno to vystřílené olovo, děvky a násilí údajně vedoucí ke katarzi, zbyde něco, co by zaujalo? Postavy šedé jak zvířený prach Sonorské pouště to rozhodně nejsou a závěrečná řežba, co i díky předchozímu nadužívání mexické kapely připomíná Saint-Clarovu akci v hnízdě padoucha Karpofa, taky ne. Na svou dobu revoluční kombinace většího množství kamerových úhlů, rychlého střihu a zpomalených záběrů, jenž měla zvýraznit chaotickou povahu přestřelky, není něco, co by to v mých očích pozvedlo na nějakou vyšší úroveň a navzdory nálepce kultu trvám na tom, že není všechno zlato, co se revisionisticky třpytí.. ()
Je trochu paradoxní, že jediný film, se kterým mám v rámci filmografie Sama Peckingpaha zásadní problém, je právě ten, který mu definitivně zajistil pozornost filmové kritiky a zájem diváků. Divoká banda kdysi fascinovala krvavým násilím (soudě podle komentářů na ČSFD tím mnohé poutá i dnes, kdy se měřítka posunula a jsme mnohem otupělejší). Publicisté měli tendenci považovat Peckinpahův snímek ze uměleckou reflexi vietnamské války, případně rozmachu násilné zločinnosti v centrech amerických velkoměst. Peckinpah každopádně zavrhl jedno z důležitých žánrových pravidel. Klasický western pracuje obvykle s polarizovanými černobílými charaktery, kdy kladný hrdina čelí zlosynům. V Divoké bandě najdete výhradně více či méně špinavé charaktery, většinou ovládané přízemními pohnutkami. Režisér odůvodňoval chování svých postav pudovostí a živočišností, jenže tohle vysvětlení nemá žádnou logiku. Pudy mají své zákonitosti, fungují na základě potřeby obrany, rozmnožování, získávání potravy a podobně. Výbuchy násilí v Divoké bandě se vzpírají logickému vysvětlení. Nejde tu o to, že filmový hrdina ví méně než divák a má jen zlomek času na zásadní rozhodnutí. Agresivita ve filmu je ve skutečnosti vystavěna na efekt, rozhodování postav jde proti jejich zájmům a leckdy i přirozeným instinktům. Zároveň na mě rušivě působilo i používání humorných odlehčujících prvků. Snímek je podivně nekonzistentní v tempu, náladě i výrazových prostředcích. Na druhou stranu Peckinpah je každopádně silný svým vizuálním stylem - technikou pomalého snímání a pečlivým střihem. Využívá navíc tradiční přednosti westernů, kdy umí kouzlit s panoramatickými záběry krásné a divoké krajiny amerického jihozápadu. Ale s prominutím, u mě to tentokrát za více než 2 hvězdičky nebude. Celkový dojem: 45 %. ()
Je předvečer První světové války, ovšem divoká banda vedená Pikem Bishopem žije jako za starých časů starého dobrého Západu. Právě zde Sam Peckinpah uplatnil naplno svou nenávist k moderní době a stvořil své nejzásadnější dílo. Mrtví se počítají na desítky, cynismus z filmu doslova kape. Herecké obsazení plné charismatických chlapáků, majících divoký západ vepsán v očích, je ve filmech pana režiséra samozřejmostí. Manifest Sama Peckinpaha a revoluce ve westernovém žánru. ()
Kultový western? To snáď musí byť nejaký omyl, nie? Tak skôr kultová, kolosálna nuda. Netvrdím, atmosféra miestami nebola zlá a herecky to tiež bolo slušné, no všetko to dobré bolo utopené v hroznej nezáživnosti samotného príbehu, ktorý ma miestami až iritoval, tak bol nudný a taký nijaký, ani ryba ani rak. A ešte k tomu to bolo zbytočne rozťahané ako keď ťahá sliepka sopeľ po dvore. Ledva podpriemer. 30/100 ()
Galerie (197)
Zajímavosti (57)
- Název "Divoká banda" pochází od pojmenování gangu známého psance Butche Cassidyho. (džanik)
- Sam Peckinpah natočil tento film tak, že kritici doslova uverili tomu, že násilie vyznieva ako dobro. (vander19)
- Ještě před začátkem natáčení se William Holden pohádal se Samem Peckinpahem kvůli knírku svojí filmové postavy – Holdenovi se nezamlouval. (džanik)
Související novinky
Gibsonův western nabírá slavné hvězdy
Remake ikonického westernu Divoká banda od režírujícího Mela Gibsona (Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny, Statečné srdce) nabírá obsazení. V hlavních rolích se tak objeví Michael Fassbender, Jamie Foxx a… (více)
Mel Gibson natočí remake Divoké bandy
Mel Gibson (Statečné srdce, Ve jménu krve) si svůj návrat mezi Hollywood užívá a jeho poslední projekty musí dělat radost nejednomu fanouškovi. Kromě natáčení nového filmu z druhé světové války… (více)
KRRRnov již podesáté zve na „sedmdesátky“
Již podesáté přivítá krnovské kino Mír 70 fanoušky festivalu 70mm filmů. O víkendu 17. – 19. dubna 2015 se historickými projektory prožene na dva miliony filmových políček, která v době svého uvedení… (více)
Will Smith a nejhorší den jeho života?
To zní jako vydatný bulvár, ale ve skutečnosti jde o zápletku nadpřirozeného thrilleru Selling Time studia 20th Century Fox, ve kterém by si chtěl zahrát Will Smith. Scénář Dana McDermotta je o muži,… (více)
Reklama