V síti

Na dokumentu V síti je cítit nejen to, s jakou vervou a smyslem pro detail se do něj tvůrci pustili, ale i to, že plně věřili, že dané téma je skutečně důležité a jeho osvěta přínosná. Jelikož jsem tak trochu z oboru, mám osobně obrovskou radost z toho, že se dokument povedl a hlavně, že se stal tak populární a oslovil velké množství lidí. Považuji za důležité seznámení veřejnosti s tím, jak obrovské množství sexuálních predátorů se mezi námi pohybuje, jaké zlomyslné techniky používají a hlavně, že se jsou to jinak normálně se jevící lidé, které běžný smrtelník nedokáže od ostatních rozlišit. 100 minut se pro poutavý dokument jeví tak akorát, byť věřím, že téma by se dalo rozpracovat klidně do dvojnásobku zejména proto, aby se hlouběji rozpracovala psychologie predátorů. Např. mohlo být do dokumentu přizváno více odborníků, kteří by se vyjádřili k osobnostem predátorů a pokusili se nastínit důvody, proč to dělají... 8/10 (06.10.2020)

Pridávam piatu hviezdu pre ústredné trio herečiek a celkovú vyváženosť. Môžte si o Klusákovi myslieť čo chcete, ale dal katarznú scénu na začiatok poslednej tretiny filmu, to je perfektný spôsob réžie. Slušný chalan mal po všetkých tých hovedách mega emočný dopad, a aspoň o pätnásť minút skorej, než sme to vôbec začali čakať. To je rovnaký efekt jak používa Haggis. Dievčatá nikdy nevypadli z role, až po moment konfrontácie v reštaurácii a teda znovu trefa. Tá na mňa dokázala zapôsobiť aj napriek tomu, že som vedel, že príde (videné na facebooku - díky corona, že si všetko zavrela, než nám stihli poslať film do zahraničných kín a ja som naňho musel čakať sedem mesiacov). Tiger King pozdravuje, Česko tiež tento rok fascinuje možnosťami zábavnosti dokumentárneho filmu. (06.10.2020)

Nejvýstižnější pro celý film mi přijde hned titulková scéna, kdy vidíme různé záběry dětí s tvářemi zanořenými do mobilů, k čemuž hraje zlověstná hudba. Nejmladší ze všech dívek je v závěru „uvězněna“ do názvu filmu. Je to metafora možná zbytečně varovná a zjednodušující, ale působivá a plně odpovídající roli ochránce dětských duší, do které se režisér staví (a svou pozici připomíná množstvím záběrů vlastních reakcí na to, co herečky během komunikace s predátory vidí a slyší). V síti vnímám jako film vymyšlený od samého základu tak, aby vzbudil silné emoce, nabídl dlouho doznívající emocionální zážitek, což se mu díky tomu, jak výborně je zahraný, sestříhaný a ozvučený, daří. Není to film, který by nutil k přemýšlení nad rámec přímo pojmenovaného a zobrazeného, pro to neponechává prostor tím, jak je doslovný, názorný a emočně návodný, do jaké pozice nás situuje a jak nás neustále zaměstnává nějakými výraznými audiovizuálními podněty. Není a vzhledem ke své povaze dokumentárního blockbusteru ani nemůže být formálně riskantní a provokativní. Naopak je relativně snesitelný zásluhou mnoha odlehčujících okamžiků a toho, že se takřka celý odehrává v „kontrolovaném“ studiovém prostředí, které přímé ohrožení minimalizuje (něco jiného je ovšem dopad na psychiku hereček). Na diváka V síti neklade velké nároky, vlastně po něm jen chce, aby byl šokovaný, dojatý, pobavený povahou jednotlivých interakcí, což je u dokumentu stejně legitimní pojetí jako u filmu hraného a zřejmě by bylo pošetilé po autorech chtít, aby svou sebejistou výchozí pozici à la „objevujeme Ameriku, jsme z toho v šoku a vy byste měli být taky“ nějak kriticky reflektovali. Jde o film dobře naplňující koncept, vůči němuž mám výhrady... což je ovšem problém můj, ne filmu. Zda skrze ty silné emoce a na ně vázanou diskuzi a osvětu V síti přispěje k nějaké změně a otevře někomu oči (snad ano), už s kvalitou filmu jako takového nesouvisí a do jeho hodnocení bych to nezahrnoval. 65% (27.02.2020)

Jako samostatný film by to nebylo tak dobré a tak silné jako celé to combo film pro zletilé a nezletilé, knížka a osvěta. Díky za tu srozumitelnost, hravost a ošklivost. Přesně tohle bylo potřeba a já upřímně doufám, že se v některých rodinách podaří zázrak. Už teď je jasné, že po Českém snu je tu Klusákův druhý největší zářez. (09.06.2020)

Už hodně, hodně dlouho jsem neviděl film, při kterém jsem měl takové nutkání někomu rozbít hlavu ocelovou trubkou. Tady ano a opakovaně. Zneužívat mentální nevyspělosti malých holčiček je prostě prasárna. Ale komentář je o filmu jako takovém, nikoli o tématu, takže... Jo, je to dobrý, dokonce jsem tady i odpustil Klusákovi jeho "dokumentární" prasárničky, kdy nechá herečky v rolí dvanáctek ležet ve ztemnělém pokoji a smutně hledět do kamery, protože narozdíl od protagonistů jiných filmů dvojice Klusák/Remunda, zde tenhle stav těm holkám věřím (zdravice na babice, okopávající silnici z jiného dokumentu). Škoda, že ve filmu nebylo víc konfrontací ve stylu "my jsme štáb, vy jste úchylnej parchant," protože tohle bylo neskutečně silné završení už tak silného tématu. Jo, hraje to na emoce, ale tady je to tak správně a má to tak být (plus bonus v podobě naprosto přirozeného dojetí nad jediným normálním v tlupě degenerátů). (05.04.2021)