Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Victor Sjöström, Bibi Andersson, Ingrid Thulin, Gunnar Björnstrand, Max von Sydow, Per Sjöstrand, Gunnel Lindblom, Maud Hansson, Åke Fridell, Gertrud Fridh (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Co znamená ten zvláštní sen samotářského profesora Borga v úvodu filmu? Tato scéna, k níž Bergmana inspiroval jeho vlastní sen, zatížená temnou symbolikou a surrealistickými záhrobními rekvizitami, jako by jednoznačně znamenala předpověď brzké smrti. Vše tomu nasvědčuje: vylidněné město, zastavený čas ve slepémciferníku hodin bez rafijí i Borgova vlastní živá mrtvola, která se na něj sápe z rakve. Avšak zpráva vyslaná snem je něčím víc: naléhavým vzkazem o neodčiněném dluhu, který musí Borg nejdřív splatit životu, než zemře. Sen tu funguje jako spouštějící signál k zahájení namáhavého sestupu do nitra na cestě k pravdivému sebepoznání a přehodnocení dosavadní existence. Lesní jahody jsou velmi osobním autorským dílem, které muselo vzniknout, aby tvůrce - stejně jako Borg v usmířeném finále filmu - dosáhl psychické úlevy. Bolestný předsmrtný zápas prožíval v roli profesora i jeho představitel - Victor Sjöström. Tento významný švédský režisér a herec, který přijal Bergmanem nabídnutou roli, v ní dožíval i svůj vlastní život. Nepochybně díky osobnímu Sjöströmovu nasazení dostal jeho Borg nezapomenutelný punc ryzí opravdovosti. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (169)
Další z dlouhé série pozoruhodných Bergmanových děl jakoby předjímalo režisérovo stáří. Čas životní bilance je i dobou hluboké mravní sebekatarze. Chvějivé, jakoby duhové posuny myšlenek, psychična, duševna, onoho opravdu nejvnitřnějšího, dosahují snad až vrcholných momentů možností hraného filmu vůbec. Film natočený v zlomové době vývoje světovcé kinematografie je určitě jedním z určujících milníků tohoto pronikavého vývojového kvalitativního posunu. ()
1957 byl pro Bergmana vyjimecne plodny rok, kdy krome masterpiecu Sedma pecet stihnul splacnout i tyhle Lesni jahudky, je ale az prilis zretelne, ze v tomto pripade je to spise film do poctu, ktery hodne zaostava za svou povesti. Nema smysl prehnane analyzovat, protoze se cely film da shrnout jednim slovem - nuda. Ta je navic doplnena znacne nesympatickymi herci, kdy predevsim zeny v cele s Ingrid Thulin jsou zde vylozene osklive. Selhani filmu je ale o to vetsi skoda, protoze natocene je to vazne pekne, exterierni lokace v black & white modu a oldschool full screenu vypadaji skvele a napr. hned uvodni Lynchovska snova sekvence je skutecne vyborna. Skoda, ze to v podobnem stylu nepokracuje a zameri se to na nekoncici nudne hlody nesympatickych hercu. "When you were little you belived in Santa Claus, now you belive in God." 5/10 ()
Veľmi osobné, veľmi intímne vzdanie holdu Bergmanovmu tútorovi Victorovi Sjöströmovi, no zároveň sa dá povedať, že ide vlastne aj o jednu z prvých road movie. Narozdiel od iných jeho filmov tu Bergman hlavne filozofuje a to v kontexte etických problémov a otázok morálky. Staručký profesor Borg tu prostredníctvom fantázií a snových sekvencií sumarizuje svoj život, prehodnocuje svoju morálku, zmieruje sa so svojimi chybami, rieši problém viny a odpustenia. Pričom všetkého má dostatok, až na ten čas, toho má krátko pred smrťou naozaj len veľmi málo... Po formálnej stránke ide o jeden z ľahších a divácky prístupnejších Bergmanových snímkov s veľmi príjemne smutno-nostalgickou atmosférou a humorným odľahčením. Inak profesorovi Borgovi vo filme i jeho reálnemu predstaviteľovi v tom čase bolo narovnako 78 rokov. Zatiaľ môj najlepší Bergman. ()
Překrásný film, v němž černá a bíla nejsou jen dvě barvy a v němž se mísí německý expresionismus s italským neorealismem říznutým Kafkou a Davidem Lynchem (dobře, tady to asi trošku hapruje O:-). Skvostné herecké výkony a překrásná atmosféra, zajímavě vyprofilované postavy a plynulý proces prozření o skutečné podstatě povahy Isaka Bjroga. Škoda jen, že podobně jako u Sedmé pečeti, i zde mám silný problém s naladěním se na vnitřní logiku filmu, kterou čas od času prostě nejsem schopen prokouknout, pochopit, akceptovat... V tomto směru asi navždy zůstanu Bergmanovsky nekompatibilní... ()
Dvě poznámky: 1, Zatímco v Sedmé pečeti se pochyby vyhrotily až k nevíře v Boha, který neodpovídá na volání, Lesní jahody tuto nevíru dále přesouvají k nevíře v sama sebe, a i když je evidentní snaha o přehodnocování, zdá se, jako by cesta sama jen oddalovala konečnou smrt. Oba filmy tvoří společný diptychon, oba jsou z roku 1957 a oba přecházejí do metajazyka tím, jak se vysmívají samotné otázce „existence Boha“, aniž by se namáhaly na ni vůbec odpovídat. 2, Některý dialogy pocházejí z reality, jiné jsou zbavené pokrytectví a svou otevřeností mají blíže k přání (snacha a profesor v autě)... a stejně tak otevřeně se mluví o Izákovi bez Izáka v jeho vzpomínkách, kterými je přítomen. Film zkrátka bilancuje nad tím, zda si ve stáří člověk už zaslouží slyšet pravdu, nebo je lepší dožít v sebeklamu. Až neúměrně krásné herečky a vůbec celý ansámbl přizvukuje spíše druhému. ()
Galerie (74)
Zajímavosti (15)
- Scény v lundské katedrále nemohly být z praktických důvodů natáčeny v katedrále. (classic)
- Victorovi Sjöströmovi bylo v době natáčení 78 let, stejně jako jeho postavě Isaka Borga. (Panfilmex)
- Hlavní role byla napsána přímo pro Victora Sjöströma. Pokud by odmítl, Ingmar Bergman by bez něj film nenatočil. Sjöström zpočátku účast na natáčení odmítal kvůli svému vysokému věku, nakonec ale po rozhovoru s Bergmanem s určitými podmínkami souhlasil a roli přijal. (Zdroj: ČSFD)
Reklama