Sandokan

Sladká předramatizovaná romantika v hávu vznešeného dobrodružství v boji proti kruté cizí nadvládě. Pirát z donucení Sandokan (Kabir Bedi), je ocháncem dětí a žen, pomáhá slabým a nevinným. Ženám se při pohledu na něj podlamují kolena, mužům nahání strach. Jeho protivníkem jsou chapadla anglické rozpínavé touhy po moci, prostřednictvím představitele Východoindické společnosti lorda Guillonka (Hans Caninenberg). A pak svobodný uchvatitel ve jménu anglického království James Brooke, rádža ze Sarawaku (Adolfo Celi). Opět vzájemné zamilování kladného hrdiny do neteře lorda Guillonka, Marianny (Carole André). Z dalších rolí: Sandokanův spolubojovník Yanez De Gomera (Philippe Leroy), anglický důstojník William Fitzgerald (Andrea Giordana), který šel proti Sandokanovi z osobních žárlivých pohnutek, a domorodý lovec Tremal Naik (Kumar Ganesh). A tak jsou k vidění bojůvky na souši, i na moři, zajímání a následné útěky hlavního hrdiny, dobrovolné únosy jeho vyvolené, zrazování a úskoky, odhodlání za spravedlivou věc, vzestup dobra a odboje na vrchol, sražení svobody do kolen a pouze závan naděje. Mezitím také velká láska a velká bolest ze ztráty. Opět přeslazený dort plné zdobné kyselé šlehačky. Na druhou stranu to byl můj oblíbený seriál mého dětství. Netrpělivě jsem čekal na další a další pokračování dobrodružství toho charismatického a spravedlivého Sandokana. (10.03.2011)

Starej dobrej Sollima...tenhle chlapík potěšil tím, že jako hudební skladatele povolal bratry de Angelisovy (Guido + Maurizuo) a ti vytvořili snad srovnatelný fenomén jako byl celý film - neuvěřitelně zapamatovatelnou melodii, kterou zná dnes každej, stejně jako jméno Sandokan, stejně jako jméno Kabir Bedi. Naivní, přesto mnohem lepší než dnešní megapopulární shity, co letí a jsou "in". (10.01.2007)

Kdysi kult mého mládí, dnes shnilá legenda. Sandokan je totiž pouhopouhý mýtus o ušlechtilém divochovi, vznešeném psanci a hrdinovi bez bázně a hany v kombinaci s tou nejnaivnější červenou knihovničkou, která už 13letým dívenkám připadá hloupoučká. Postavy jsou ploché, neprodělávají žádný vývoj (ne, že se někdo do někoho zamiluje není vývoj): zkažení jsou pořád zkažení, dobří nikdy neklopýtnou. Dialogy i monology jsou tupé a schematické. Ze všeho toho obdivu Marianny k malajské kultuře a Sandokanových zamilovaných keců by člověk až zvracel. Vůbec se nedivím, že román o podlém zotročování malajců pochází ze země, která z logických důvodů v budování koloniálního panství zaspala. Proč jen jsme to jako malí milovali? (29.09.2008)

"Italiáno seriálo, betelné borec Sandokáno, v pátek večer v sobotu ráno, o zábavu postaráno mám. Na Mompracem, doplul zmáčen, kanál La Manche, líp než Venclovský by přeplaval! A kdo to byl? Sandokáááán." Dnes jen matná vzpomínka z dětství, kterou mi připomněl westernový i seriálový režisér Sergio Sollima. "Marianna byla panna, než poznala Sandokana, joj." Tři hvězdičky - za to tehdy módní tričko s malajským tygrem Sandokanem, kterého jsem na své dětské hrudi hrdě nosil, i když dnes nechápu proč, a za hudbu. Vzpomínkový trailer: http://www.youtube.com/watch?v=_VBoD92ui70 (14.10.2013)

Kvůli tomuhle seriálu tenkrát předčasně zešedivěl náš učitel tělocviku. Tygra z Mompracemu a jeho smrtící skok plavmo při souboji s tygrem bengálským jsme zkoušeli napodobit při každé příležitosti. Zrušili jsme při tom nejen všechny dostupné trampolíny, ale i nervy pana učitele. Jediný problém byl ten, že každý chtěl vystupovat v roli toho vlasatého a fousatého divouse a naopak nikdo nechtěl dělat tygra. Zbabělci... A to jsme místo ostrého pirátského kinžálu používali jen tupý spartakiádní kužel! Kabir Bedi na tričku – Che Guevara našeho pionýrského dětství. Ty oči, ty oči... ! (12.01.2014)