Rvačka mezi muži

Rififi je v parížskom podsvetí slangový výraz pre bitku. A že príde k boji medzi dvomi gangsterskými skupinami je jasné od počiatku. Tento súboj je však len vrcholom ľadovca, Dassinov noir je predovšetkým precíznou hrou, plnou skvelých záberov, napätia a autentickosti prostredia. Famózna scéna trvajúca skoro pol hodiny, kde banda lúpi diamanty, je natočená bez hudby a dialógov a takto filmárských výnimočných scén ( záver ) je omnoho viac. (05.09.2011)

Nadšený síce nie som, ale mimoriadne uznanie si tento film, ktorý poznám pod názvom Rififi, zaslúži aj po 60 rokoch. Niektoré scény sú svojim novátorstvom nezabudnuteľné, iné mi pripomínali slávne anglické kriminálky o pedantne napánovaných a uskutočnených krádežiach. Pravdou však je aj to, že niekedy som sa nudil a hudba sa tak okato snažila dotvárať napätie, až to rušilo. Ocenil som, že z hercov som poznal iba Hosseina a nemusel som zvažovať, či niektorá z filmstar hrá v súlade so svojimi možnosťami alebo nie. U filmov tohto druhu divák zvykne rozmýšľať, kto od koho odpisoval. Rok 1955 je veľkou zárukou, že bol viac zdrojom ako produktom odpisovania. (27.08.2015)

Existuje snad větší klasika krimu noiru než Du rififi chez les hommes? Jak mám rád Kubrickovo Zabíjení, tak to nesahá této francouzské klasice ani po kotníky. Naprosto přímočarý příběh čtyř gangsterů, kteří se rozhodnou vykrást klenotnictví. Nejedna osudová žena, dokonce osudové dítě a "cizí" mafiáni, jimž se dostalo chuti na něco, co jim nepatří. Vrcholem, který již zůstane navždy nepřekonán je 25 (!!) minut akce, která proběhne zcela beze slov a bez hudebního doprovodu a naprosto vás upoutá do křesel. I to, co se odehrává před ní (Tony le Stéphanois se vrací ke své staré, zkouška alarmu) a po ní (závěrečné drama s únosem), je na jasných pět, ale ten loupežný "film ve filmu" se vymyká prostým hodnocením. A to ještě nemluvím o kapičkách černého humoru (nechtěné tóny či napomínající tatínek)! (16.08.2005)

Samotná scéna heistu je fantastická, ale inak všeobecné nadšenie nezdieľam. Dassin si mohol vo Francúzsku dovoliť odvážnejšie scény, ale (i keď je povojnový Paríž pôsobivý) atmosféra nemá na súdobé americké klasiky. Napriek dvojhodinovej minutáži a prostému priamočiaremu príbehu som sa síce nenudil, ale s výnimkou samotnej lúpeže a tých dvoch hudobných čísel ani veľmi nebavil. (28.04.2020)

Dle názvu, země původu a roku výroby možná film pro hrstku staromilských intelektuálů, ve skutečnosti inteligentní zábava pro všechny. Čtyři muži, jeden perfekcionistický plán, sejf plný šperků. Heist movie par excellence. Dle nejlepších tradic žánru, který nemalou měrou sám ovlivnil, režíruje Jules Dassin film vynikající precizností bankovního lupiče a přímočarostí vystřelené kulky. Tři kroky vedoucí k pohádkovému bohatství jsou prosté: vymyslet plán, zrealizovat jej a pokud možno přežít. Právě prostřední část, samotná loupež, ani po letech nepřestává udivovat mistrnou dramatickou výstavbou. Téměř třicet minut bez jediného slova, bez jediného hlasitějšího zvuku. Nedýchal jsem. Ze strachu, že JE prozradím. Dassin režíruje úsporně, kvůli malému rozpočtu MUSEL režírovat úsporně a buďme za to rádi. Hudbu používá jenom zřídkakdy coby náhražku za dialogy (tyhle rychleji stříhané sekvence ženou film úžasným tempem kupředu a těžko si bez nich představit kterýkoliv moderní „heist movie“). Hrdinům nevěnuje přespříliš prostoru, leč dost, aby z nich učinil věrohodné postavy s pochopitelnými motivacemi. Ač parchanti, byli to sympaťáci. Jejich práci bych však dělat nechtěl. Příliš stresující. Pouze v závěru tohoto exkluzivně temného, bohužel zbytečně dlouhého krimi, se Dassinova sevřená režie trochu tříští a moc nepotěší ani finále, v němž zbytečně nadužívá expresivních prostředků. Apendix: Stejně strhující, v globále ještě lepší noirový pamlsek obdobného ražení měl v Americe premiéru o den později než Rififi. Zabíjení. 85% (07.12.2007)