Přijela k nám pouť

Režisérka dětských filmů Věra Plívová-Šimková si zkusila i zpívaný film a její řemeslnická kvalita se nezapře. Jde o krásný příběh dvou dívek, které se mezi sebou znepřátelily kvůli památníku jedné z nich. Mezi tím probíhá chlapecké fotbalové utkání dvou vesniček a hlavní pozadí snímku tvoří pouť, která přijela do jedné ze vsí. Dvě ústřední kamarádky hrají krásné mladičké dívky Renata Mašková a Yvetta Kornová, jejichž jsou to první filmové role. Stejně tak se víceméně poprvé před kamerou objevily mladičké tváře Marek Vašut, Roman Čada, Ivana Maříková, Miroslav Vladyka, Libuška Šafránková, Václav Vydra nebo Zuzana Bydžovská (ten její potrhlý chechot je prostě nesmrtelný už od útlého mládí :)). Jeden kluk a jeho výraz, když chtěl Markétě ustřihnout vlasy mi připomínal démonický úsměv Anthonyho Perkinse z Hitchcockova Psycha :D. Texty pěkných písniček napsal Jav Vodňanský a hudbu složil Petr Skoumal. Díky za takové pohodové filmy, kdy neexistovaly mobily, počítače, tablety a děti se vydováděly venku na čerstvém vzduchu a v podstatě domů se přišly jen vyspat. Tak jak jsem si dětství užíval já, tak si užívám i takovéto filmy. A paní režisérka přesně tohle uměla nejlépe ze všech tehdejších tvůrců. A v dnešní době někdo aspoň trochu podobný tady setsakramentsky chybí. (09.06.2019)

Když srovnám s jinými díly paní režisérky, tak mi tenhle film připadá slabší, i když herecké výkony dětí jsou hodně dobré. Písnička "žluťásku, žluťásku ..." mi po chvilce začala lézt na nervy. Partu kluků kolem Miroslava Vladyky bych s chutí vymáchal v tom bahně, kam shazovali ostatní, obzvlášť tu trojici malých vlezdoprdelků/udavačů. Jinak, Ivana Maříková (slečna lákající kolotočáře do jeskyně) byla a možná pořád je neskutečně krásná holka :-) (14.05.2012)

Nejlepsi, nejoblibenejsi a nejvicekrat skouknuty detsky film meho detstvi i dospelosti. Dodneska si ho poustim velice casto. Znam kazde slovo dopredu a pisnicky si zpivam ve vane.Uzasni detsti herci jako jsou Renata Maskova, Zuzana Bydzovska, Roman Cada a Marek Vasut dodavaji obrovskou tresni na dortu uz tak krasnemu scenari. Ve sve kategorii filmu je tento kralem. (12.10.2012)

Československý filmový dětský muzikál, který vypráví o křehkém dívčím přátelství a chlapecké sportovní rivalitě. Do městečka přijíždí pouť a s ní i děti od kolotočů Žaneta (Y. Kornová) a Janek (R. Čada). Zatímco Markéta (R. Mašková) a Žaneta navazují své dřívější přátelství, které bylo zpřetrháno nevrácením Markétina dětského památníku, chlapci hrají důležité fotbalové utkání proti vedlejší vesnici. Janek, kterému se přezdívá Pelé, odmítne nastoupit do zápasu a kluci z obavy, aby nepodpořil protivníka, ho zavřou do podzemní chodby. Jak je vidět, příběh je dosti slabý i pro dětského diváka a je často přerušován nehezkými písněmi se stupidními texty J. Vodňanského, které se navíc opakují. V dětských rolích můžeme sledovat pozdější známé herce - M. Vašuta, Z. Bydžovskou a M. Vladyku. Z dospělých herců se v tomto nudném snímku objevila učitelka L. Šafránková, její milý V. Vydra, dědeček V. Kotva a Markétina matka Z. Hadrbolcová, avšak všichni pouze na minimálním prostoru. Scéna, kdy jakýsi křepčící a skotačící slavnostní průvod v čele s M. Myslíkovou a J. Hlinomazem kráčí po silnici a poté se oddává oslavám na zahradě, na mě působí dosti nevěrohodně a dokonce i bizarně. Ono dětské sportovní zápolení na fotbalovém hřišti vypadá také velmi podivně a naprosto chaoticky, je vidět, že paní režisérka V. Plívová - Šimková nemá o kopané ani ponětí, neboť by v rámci věrohodnosti nemohla dopustit, aby se míče chtělo zmocnit v jednom okamžiku deset chlapců najednou, navíc o nějaké fotbalové spolupráci mezi hráči nemohlo být ani řeči. Od tohoto snímku jsem nečekal žádný zázrak, avšak i tak mě skutečnost zklamala. Snímek jsem dokoukal se sebezapřením, neboť jediná zajímavá věc na tomto nepovedeném muzikálu byly dětské tváře pozdějších známých herců. (27.11.2018)

Tak rok 1986? V sušárně prádla v suterénu sousedního paneláku u nás na sídlišti promítal jeden z podnikavých obyvatel domu o víkendech dětem filmy. Taky nám tiskl na trička Sandokana. Tady prvně jsem viděla Přijela k nám pouť. Byla nás tam, sígrů ze sídliště, plná sušárna, ale doteď si pamatuju, že nikdo neotravoval, všichni seděli tiše jak pěny a na konci se dlouho tleskalo. Nedávno jsem film pouštěla dceři. Má filmovou výchovu, takže vydržela, film ji bavil, ale občas si zafrflala, že je to nějaké zdlouhavé. A já si uvědomila, jak strašně jinde už jsou dnešní děti. Že tenhle divokej, sluncem a skálami vonící muzikál plný chytlavých písniček, poletujících žluťásků a dětských i nedětských problémů, musí na dnešní dítě, zvyklé na akčnost scén a střihů, působit zdlouhavě a nudně. Je to škoda. Mě to baví pořád a novým rozměrem je pro mě porovnání tehdy začínajících hereckých hvězd (Kornová, Bydžovská, Vašut, Vladyka) s jejich stále skvělou hereckou přítomností. (31.03.2013)