Asi to ukončím

Tohle není žádný Věčný svit neposkvrněné duše ani Adaptace. Kaufman píše ujeté filmy, ale tady svým specifickým způsobem zpracoval stejnojmennou knihu a je z toho pořádně depresivní film, který hlavně působí dost mysteriózním dojmem. Myslel jsem si, že se nám tu postupně odhalí nějaký ten zvrat, který třeba bude v kaufmanovském stylu... Třeba že ve sklepě bude nějaká mašina na klonování lidí nebo cestování v čase, nebo že to celé bude jenom rozepsaný román nebo tak něco. Původní předloha navíc údajně velkolepý zvrat na konci má. Zde si ho ale Kaufman schoval pro sebe, resp. ho celý film jen naznačuje, dává různé stopy a tak. A ne, nejsem až tak zabedněný. Když jsem si potom dohledal oficiální vysvětlení, tak jsem v podstatě všechno uhádl, ale... nevím, moc na tyhle hádanky nejsem. Spíš než "kaufmanovské" je v tomhle ohledu film "lynchovský". Taky to hodně působí jako komorní divadelní drama. Je tam minimum lokací, jsou tam třeba dlouhé scény, kdy si postavy jen povídají v autě. Celý film taky táhnou výborní herci. Někdy mi přišly dialogy skvělé, někdy dost úmorné. Přijde mi, že si tady Kaufman prostě s filmem jako takovým dost hraje, což je sympatický, ale často mě ty jeho hrátky moc teda nebavily. Radši bych klasičtější film než tohle artové mrky mrk. Zajímavý film, ale nic pro mě, znovu bych se na to nepodíval. (5/10) (20.10.2020)

Výborně natočený mindfuck, u kterého si nejsem jistý co jsem 135 minut sledoval. Nenudil jsem se ani chvilku, ale těch WTF momentů bylo hodně. Je to zvláštní, je to zajímavé, je to něco co jste asi nikdy neviděli, přesto je to parádně natočené (kamera, práce s detaily, atmosféra, dialogy o všem a ničem, střih) a má to skvělé herce Buckley - Plemons - Collette - Thewlis. Charlie Kaufman je jako režisér a scénárista výborný, ale nejsem jsem si jistý, pro koho tento film natočil. Jestli pro sebe, nebo pro někoho, kdo pochopí každou myšlenku. Já to sice nejsem, nicméně film jsem si svým způsobem užil. (25.09.2020)

David Lynch už je trochu z formy, tak svůj poslední film nechal trochu překvapivě natočit Charlie Kaufmana...a Charlie i sem propašoval svůj leitmotiv - rozpad vztahu - rozpadl se mu u toho ale celý film... Jeho snímek je jako horečnaté blouznění, kdy realitu deformuje horečka přehřívající mozek, jenž horkotěžko zpracovává počitky a vjemy smyslů...rozpadá se chronologické vnímání času, mozek jako realitu vnímá i útržky vzpomínek, záblesky bdělého snění...dekonstrukce reality, do níž jsou zabudovány i představy, myšlenky, pocity, sny...potlačení racionality...někdo by tomu mohl říkat i surrealismus... (02.10.2020)

Ty vole jeden, jak jsi starej, tak jsi blbej, říkal jsem sám sobě už po pár minutách, nicméně na druhou stranu se musím upřímně pochválit, že jsem tohle neuvěřitelný PEKLO dal na jeden zátah. Co jsem každopádně mohl čekat od Charlieho Kaufmana? Že se změní a napíše, respektive natočí stravitelný film? Každopádně to má vážně příznačný název, jelikož kolikrát jsem si během těch více než dvou hodin!!!!!!!!!! říkal, že to asi ukončím, snad ani nelze spočítat. Ty dvě hodiny nicméně trvaly spíš jako hodin šest, a například popsat nějakým smysluplným způsobem, čeho jsem byl během nich svědkem, prostě nedokážu, jelikož jsem za celou dobu absolutně nepobral, co tím chtěl pan Kaufman vlastně říct, co to mělo celé za význam, naprosto jsem nechápal jednotlivé scény, jako třeba onu návštěvu u rodičů hlavního hrdiny, a o závěru ve škole pak ani nemluvě, to jsem jakoukoliv snahu o alespoň nějaké to porozumění definitivně pohřbil a už jsem to jen krutě protrpěl do závěrečných titulků, kdy jsem to měl upřímně také chuť sám se sebou ukončit, protože tohle bylo skutečně nekompromisní filmové inferno, před kterým musím každého potenciálního diváka VAROVAT! Abych ale nebyl úplně až tak zlý, tak herecké obsazení tu je velmi výrazné a působivé, jen vzhledem k veškerému obsahu a zpracování onoho filmu ale zároveň i zcela zbytečné. Zkrátka, již nikdy nic takového! ODPAD!!! (31.01.2022)

Dokonalý paradox. To neustálé režisérovo přidrzlé obcování s divákovou trpělivostí (snad bych se dokonce ani nebál napsat, že z určitého úhlu pohledu jde vyloženě o znásilňování kulturního zážitku!) se totiž ve finále přetaví v nepopsatelně osvobozující pocit a pokorné pochopení, a zatím nic mi letos nepřineslo tak intenzivní odměnu, jako závěr tohoto klenotu. [Netflix] (22.09.2020)