Takoví jsme byli

Mdlý romantický příběh na pozadí nevlídného a složitého historického období. Po dobu sledování mi přišlo, jakoby by bylo prvořadé nastínění oné doby, nežli ústřední pár, ke kterému jsem nepronikl. Naprosto nesympatické jakékoliv postavy. Redford jako ze sochy vytesaný bloňdák, dobrý student, zdařilý spisovatel a skvělý atlet. Zapálená Streisand bez humoru, které jako jediné šlo trochu porozumět. Vše zachraňuje závěrečná, na emoce nejzdařilejší scéna, která mě zcala zasáhla. (07.12.2013)

Mě je ten film prostě proti srsti...Nenadchlo mě téma, postavy jsou mi krajně nesympatické a hlavně - život těch dvou - to je prostě šílenost, kterou jsem nepochopila hned na začátku život a ani mě to neláká se to snažit pochopit při druhém shlédnutí. Myslím, že se budu muset hodně přemáhat, abych se na to případně podívala podruhé...3* jen za Barbru Streisand, kterou mám ráda jako herečku, tak i jako osobnost a taky za ústřední píseň, kterou si můžu pobrukovat celý den :) (10.10.2011)

Takoví jsme byli. Nikdy to nebolo bez komplikácii, ale bolo to krásne.To si vie povedat asi kazdy z nas. Velmi som fandil hlavnym hrdinom, nuz ale nie vsetko v zivote vyjde podla nasich predstav. Barbra Streisand bola nadherna, tie jej oci su doslova magicke a Robert Redford akoby Bratovi Pittovi z oka vypadol :) No a nemozno nespomenut tu uzasnu oscarovu hudbu, ktora dava tomuto filmu ten spravny romanticky nadych. (18.05.2013)

Pro někoho NUDA, pro mě osobně VELMI příjemně strávených 118min. Vždy jsem před „akcí a rychlým zběsilým střihem“ dával přednost umírněné (volně plynoucí) režii, která má divákovi co nabídnout (hercům nechá vyniknout) a s tím spojeným civilním hereckým výkonům. Všeho tohoto, (navíc jako bonus příjemná atmosféra a dobře napsané dialogy) se mi měrou vrchovatou (díky trojlístku Pollack-Redford-Streisand) dostalo zde. Ti dva snad nemohli být více rozdílní. ONA, idealistická aktivistka s neutuchající touhou a zápalem pro „lepší svět“, která nemá pochopení pro (politický) humor, ON zcela pragmatický, věčně optimisticky naladěný (s úsměvem od ucha k uchu), pro úspěch snad již „předurčen“ (scénárista Hubbell Gardner) a jejich společné soužití orámované důležitými událostmi tehdejší doby. K úplné spokojenosti (stejně jako uživ. Superpero) mi scházelo větší prokreslení strašáku jménem „McCarthy“ (Pollack, se o toto téma pouze „otírá“), nicméně o tom tento snímek v prvé řadě není. A o čem, že v prvé řadě je? O (ne)obyčejném soužití dvou (ne)obyčejných lidí a jejich strastiplné cestě zvané ŽIVOT. P.s. „žehlíš si je? A nebolí to“ :o) Jj, Pollack na mě (v drtivém počtu případů) vždy platil. (28.09.2011)

Právě jsem to viděla znovu a opět mě ten film dostal. Tohle je prostě osudová láska ve (skoro)moderním provedení. Ti dva, přes všechno co k sobě cítí, nemůžou být spolu. Nerozdělují je znepřátelené rody nebo sociální poměry, ale jejich povahy a směřování, A to je překážka, která nejde zdolat. /12. 10. 2010/ (12.10.2010)