Takoví jsme byli

Barbře i Robertovi to ohromně sluší. Příběh jak se seznamují a scházejí a rozcházejí byl milý a místy zábavný. Vlastně jediný a bohužel dost podstatný problém pro mě byla povaha Katie. Ani ne tak její politické přesvědčení, nedostatek nadhledu a humoru, ani její tendence neustále poučovat a bojovat, ale ta nechutná podbízivost s jakou se snažila získat Hubbella. Bylo to fak nechutný a na Hubbellově místě bych jí prostě dala ty prášky na spaní a snažila se zapomenout, že někdo tak hystericky zamilovaný existuje. (12.07.2012)

Neakční a rozňahňané. Dobově ale hezky zvládnuté, B. Streisand je nejen výborná zpěvačka, ale i jako herečka je nepřehlednutelná. Líbil se mi její individualismus, zásadovost a neústupnost. Milovala víc než bylo zdrávo. Připadalo mi, že Redforda doslova citově ždíme, ale pokud šlo o politické smýšlení, neznala bratra. Film jako celek obstojný. (14.10.2010)

Krásný snímek o lásce dvou tolik rozdílných charakterů, která prochází těžkými zkouškami právě pod vlivem naprosto odlišného vnímání světa i rozdílného společenského původu. Nebýt pár slabších míst v první půlce, bylo by to na pět hvězd. V druhé půlce přituhne, do vztahu se vkrádá napětí a poté nastupuje nostalgie – začíná to rozmluvou dvou starých kamarádů na lodi o nejlepším roce, ale nic to není ve srovnání s koncem, závěrečná scéna by mohla sloužit jako názorná ukázka definice nostalgie. Zároveň tahle scéna v lecčems předjímá pozdější Pollackovy Vzpomínky na Afriku. (06.02.2013)

Pro mě osobně jeden z nejpůsobivějších filmů vůbec. O tom, jak se ideály potkávají s osobním životem a s utíkáním času na život, o přitažlivostech a rozporech, o překážkách, které jsou nepřekonatelné možná jen a právě proto, že na to, abychom si porozuměli, a zároveň žili a činili rozhodnutí a závěry, máme omezený čas. O tom, co (všechno) je láska. O blízkosti a rozdělenosti, o tom, co všechno nelze vzít zpět a jak nás navždy formuje, čím procházíme. O tom, že nemůžeme srovnávat. O tom, co je kompromisnost. O tom, co znamená být sebou, ať už to je nebo není příjemné. O citu a rozumu v jednotě. O lehkovážnosti. O osudovosti každého okamžiku, kterým procházíme. *** Je to film nesmírně delikátně zrežírovaný i zahraný. Mrazí mě z něj, kdykoli na něj jen pomyslím. A brzy, brzy ho chci i nechci vidět znovu, smutek, svíravý bol u srdce a chvění. Láska ke všemu a propasti a překážky a oddělenost všude tam, kde by neměla být. Aaa-ach. *~ (04.04.2022)

Stačí , aby Barbra začala zpívat " The Way We Were" a už se mi derou slzy do očí, i když mně chvílema s těmi svými rudými agitkami leze na nervy. Mimochodem Robert s ní měl velkou trpělivost. Jo, jo láska je mocná čarodějka. Tenhle film mě vždycky dostane na kolena. Neskutečně jim to sekne a v tomhle filmu je miluju. Výbornej scénař,perfektně natočené o hudbě ani nemluvím. Takové filmy se už dnes netočí. (23.06.2015)