Slovo

Klidné tempo, dlouhé záběry, přirozeně zahrané situace. Takové byly i Chvilky režisérky a scénáristky Beaty Parkované. Přesto jim chybělo mnohé. Nedochucený portrét jedné mladé ženy. A nic, co by emočně uspokojilo. Tady je to velmi podobné, jen k výše zmíněnému tu navrch máme neklidnou dobu. Má to být o slovech, co jsou jednou dána a která se nikdy neruší. Poctivý a oblíbený notář Martin Finger prostě s blížícím se srpnem 1968 nepodepíše a záhy ze strachu o rodinu a budoucnost o svých zásadách začne pochybovat. Má však své přesvědčení, má však silnou a svéráznou ženu, která při něm stojí. Jednoduchá dějová linka poskytuje velký prostor hercům, kteří příležitost chytili za pačesy, zbytek ovšem nehezky rychle vyšumí. A ve výsledku je smutné, že si nějaké dva týdny po shlédnutí víc pamatuju, že to bylo letos ve Varech, než co konkrétně mi to dalo. (18.12.2022)

Divně natočené zajímavé téma... Jediná scéna, která se mi opravdu líbila, byla "kuchyňské" zdobení dortu - kdyby byl takový celý film, určitě by byl divácky přístupnější. Ale spíš mám pocit, že ta režisérce svou normálností spíš "ujela" a divně natočené záběry (hlavně ze začátku) mají diváky provokovat...? (04.12.2023)

Námět fajn, ačkoliv třeba mnohem lépe realizovaný v Občanském průkazu či Báječných létech pod psa, takže vlastně nic moc nového. Opět se vrácíme do roku 1968, opět se díváme na příběh jedné rodiny. Finger opět ukazuje své herecké kvality, ale tady jsou utopeny v prapodivných divadelních kompozicích a mnohdy podle mého až amatersky působicích kamerových ořezech. Ta atmosféra té doby z toho prostě nijak nedejchá. Kdybyste vzali ty záběry a přesunuli je do jiné doby, tak to v podstatě nijak nepoznáte. (03.12.2023)

Pustil jsem si dva české filmy z loňského roku a znamenalo to pro mě několikahodinové utrpení neskonalou nudou. Slovo má tak pouze jedno velké pozitivum - herecký výkon Martina Fingera. Stravitelné jsou pak už jen scény z notářské kanceláře, kde se střídají naše přední herečky a herci. Nechápu, v čem spočívá kouzlo snímání herců tak, že vidíme jejich obličeje přes celou obrazovkou, anebo naopak vidíme tělo bez hlavy. To mi rozum nebere. A nominace na Českého lva v kategorii hudba? Jestli nejsem úplně padlý na hlavu, hudbu jsem slyšel až u závěrečných titulků... (04.03.2023)

Tohle rozhodně nebude film pro každého. Má velmi pomalé tempo a mnoho diváků si jistě řekne, že se v něm vlastně nestalo nic zásadního. Sama jsem měla problém s několika uměleckými manýrami režisérky (například prostřihy na fotografie po každé zásadnější scéně), ale byla jsem velmi překvapená, jak mi film jako celek sednul. Určitě na tom mají zásluhu vynikající herci v hlavních i v menších rolích (kromě dokonalé ústřední dvojice nemůžu opomenout Taťjanu Medveckou, která stráví na plátně dohromady asi pět minut, ale svým přesným výkonem si říká minimálně o nominaci na Lva). Některé scény navíc generují velmi dobrý humor a na rozdíl od režisérčina předchozího snímku se dočkáme i funkčního závěru filmu. Za mě tedy spokojenost a zatím jeden z nejlepších českých filmů roku. (31.07.2022)