Ztraceno v překladu

Jednoznačně výborný film, křehký a citlivý, vynikající Bill Murray a krásná Scarlett Johansson, co víc si člověk může přát. Těsně pod vrcholem se u mne film zastavil pro snad příliš lyrickou snovost a medovou rozvláčnost, ale to je jen drobná muška. Bravo. (26.10.2004)

Zpočátku mi přišel film, obávám se že to jinak říct nejde, nudný...Trvalo chvíli, než jsem si zvykl na tempo a záoveň si uvědomil, že to je záměr. Pak jsem si tedy začal film užívat a nechal se strhnout jeho atmosférou. Konec to už byla třešnička na dortu a ne jen tak ledajaká. Ve výsledku, třebaže jsem váhal, tak stejně jako nepovedený konec dokáže hodnocení snížit, tady ho naopak povedený vylepšil!!! (19.09.2005)

Že dokáže Sofia Coppola navodit vynikající melancholickou a přemýšlivou atmosféru, dokázala už ve Smrti panen. Ztraceno v překladu ovšem její celovečerní debut neoddiskutovatelně zastíní - vinikající herecké výkony obou hlavních představitelů, kteří vytvořili tu nejlépe fungující filmovou dvojici posledních let. Giovanni Ribisi je v malé roličce příjemným překvapením a asijští herci už nemohli být odtažitější. Coppola si u mě utvrdila pozici vynikající režisérky, která se rozhodně nehodlá podřídit Hollywoodským pravidlům a v jeho centru tvořií jedinečné a nezaměnitelné snímky, které se na dlouhou dobu usadí v hlavě. Ovšem Ztraceno v překladu tam už zůstane napořád. (22.07.2007)

Bill Murray je to, co tenhle film udrželo nad vodou..bez něj by určitě nebyl tím čím nakonec je..a jelikož ten pocit samoty a s ním i další, který se tak těžko popisujou zná většina lidí a nikdo o něm moc nemluví(protože to není to, co člověk v té chvíli potřebuje) obdivuju s jakým umem se Sofia Coppola zhostila scénáře a všechny tyhle pocity vzala a vložila do tohodle filmu..přecejenom tam něco postrádám, ale neptejte se co, protože to sám nevim... (18.08.2008)

Buď se na ten film v budoucnu budu muset podívat znova, protože mi něco uniklo, nebo je ten film prostě přehodnocenej. Uznávám, že je kvalitně natočený a celkově milý a Scarlett prostě žeru, ale prozatím slabší čtyři. (20.07.2012)

Nudná óda na novú variantu práškov na spanie, koľko krát sa mi zívlo počas tohto skvostu ani nepočítam ... (01.10.2013)

Intimita mezi dvěma lidmi rozpohybovaná do obrázků, které jsou na první pohled nehybné, ale na ten druhý se toho na nich děje víc než kdekoli jinde. O všem v málo slovech. Pocit odcizení a té všudypřítomné lidské samoty v jednom smutném hotelu a krása sblížení dvou duší. Ticho ve tmě a prostorem se šíří nejistota. Nejdůležitější film mého dosavadního života. Děkuju. (08.07.2015)

Shrnul bych to takto: byla to děsná nuda. Celou dobu tlachání o ničem, na zvrat či vyvrcholení děje úplně zapomeňte. Mírně mě udivuje zdejší vysoké hodnocení. Největší vinu na celé této šedi nese scénář, který zpracovala sama režisérka tohoto díla. Bez Murrayho kvalitního výkonu by to už nestálo ani za starou bačkoru. Mě to velmi vzdáleně minule a nedoporučuji. (25.11.2017)

Poměrně melancholická a docela těžko žánrově zařaditelná záležitost, která má blízko k romanci, zároveň v ní ale nechybí výrazné dramatické a komické prvky, které se výborně doplňují. Sofia Coppola moc dobře věděla, co dělá a z Tokia udělala třetího zásadního hrdinu snímku, protože atmosféra tohoto velkoměsta, které na západního diváka působí krásně i exoticky, funguje naprosto bravurně. Stejně tak humor, který vzniká z totální odlišnosti kultur, je inteligentní, chytrý a má daleko k prvoplánovitosti, k níž by se asi uchýlila většina tvůrců. Velký význam má i pomalejší tempo, v němž vzniká prostor na absolutní soužití s postavami a vnímání velmi specifické melancholie, která se táhne celým filmem. Ten by nebyl tak působivý bez dokonalého obsazení, které se povedlo, protože Bill Murray a Scarlett Johansson jsou výteční, chemie mezi nimi funguje parádně a jejich platonický vztah, který jim ale oběma dá mnohem víc, je zachycen citlivě a velmi křehce. Lost in Translation je plný fenomenálních momentů a objektivně se dá říct, že takhle netradičních a uvěřitelných romancí od té doby moc nevzniklo, a když má divák tu správnou náladu, může se do něj velmi snadno zamilovat a považovat za jeden z nejlepších filmů, co kdy viděl. Střízlivějším pohledem k dokonalosti cosi chybí, možná nějaká emočně silnější a vybočující scéna, která by dokázala diváka úplně uzemnit. 80 % (24.12.2021)

Velmi dobrý film o dvou lidech, kteří se poněkud plácají ve svých životech sevřených v nešťastných manželstvích. V tom příběhu nebylo nic, co by se ve skutečnosti nemohlo opravdu stát, což je největší plus. Bylo to dojemné a zároveň tam byly i velmi veselé a vtipné momenty. Prostě lahůdka. (17.08.2007)

Pro mě spíše "ztraceno ve filmu". Možná jsem cynik, ale vůbec na mě nefungovalo rádoby pochopení na první pohled dvou neskloubitelných osobností. Film mi přišel zdlouhavý, bez děje, nekonečné záběry na rádoby ne/bavící se lidi, nuda šeď nuda šeď. Tento druh filmů opravdu nemusím. (13.02.2012)

Když jsem film viděl poprvé, měl jsem z toho rozpačité dojmy. Přišlo mi, že tomu něco chybí. Po druhém zhlédnutí musím svůj názor přehodnotit. Nechybí tomu vůbec nic, jen jsem prostě poprvé na film neměl tu správnou náladu. Snímek má jedinečnou atmosféru, nijak netlačí na pilu a nevynucuje si žádné „falešné“ emoce. Herecké výkony obou hlavních představitelů jsou fantastické. (23.03.2012)

Platonická láska. Opravdové a dojemné. Můj první film Sofie Coppoly, určitě jsem jej někdy chtěla vidět a dnes se mi to povedlo. Pořád jsem očekávala, co se ze vztahu dvou hlavních postav vyklube. Čekala jsem polibek, možná i něco víc... Místy byly scény vtipné a pousmála jsem se. Tokio se myslím povedlo paní režisérce vykreslit skvěle, protože to, že jsou oba lidé v takovém chaotickém městě ztraceni, je prostě snadno uvěřitelné. Herci skvělí, ale vadila mi Anna Farris. Ovšem Bill Murray to všechno vynahradí. Melancholie z filmu doslova prýští. Ale taky jsem čekala silnější příběh a také to, že se mnou budou cloumat emoce. Místy mě to bohužel nudilo, proto jen tři hvězdy. (17.06.2013)

Dva Američany trápí cizí město, cizí kultura a vlastní manželství. Coppola zdařile vyjádřila tu neschopnost interkulturní komunikace (čili neznalost jazyka a zvyklostí) a v Billovi se Scarlett našla bezvadnou oporu. Já jsem se do jejich příběhu ale nezamilovala. Hezké pokoukání, nic víc, nic míň. (18.07.2017)

Ztraceno v překladu je napohled nenápadný až komorní snímek. Uvnitř je to však skutečně výjimečný film (zejména díky scénáři a hereckým výkonům). Sofia Coppola nikdy nezklame. Bill Murray a Scarlett Johansson (pro oba dva životní role) tvoří vyděděnce z vlastního světa a jeden vedle druhého se ve stejnou chvíli ocitají v Tokiu. Jazyková bariéra je však to poslední, co je trápí. Coppola skrze kouzelnou kameru zachycuje melancholičnost každého dne a krom něžného humoru využívá zejména tváře svých hrdinů, které mnohdy poví více než přemíra dialogů. Vizuálně je to naprosto bravurní + krásný výběr hudby. U mě 85%. Skvělý, zábavný a originální film. Jeden Oscar za původní scénář. (27.07.2018)

Těžká melancholie, do který je snadný se ponořit, pokud vám pohnutky hl. postav připomenou sebe sama. (03.05.2004)

Banální, nudné, nezajímavé. Jediná hvězdička za povedenou scénu natáčení reklamy. Ke zbytku filmu se vyjadřuji třemi slovy v první větě. (24.10.2004)

Dojemný a smutný film o samotě a hledání sebe sama. Přiznávám, že jsem celkem dlouho tápal a zvykal si na pojetí Sofie Coppoly. Když mi ale konečně došlo, jak to paní režisérka myslí, užíval jsem si každou minutu až do úplného (velice dojemného) konce. Opravdu geniálně a mimořádně citlivě natočený snímek. Myslím, že až ho shlédnu podruhé, ocetím ho ještě víc. Co bych Sofii Coppola ale přeci jen vytknul, byla místy až přehnaná "parodizace" Japonců. Ať mi nikdo netvrdí, že v japonské nemocnici neumí nikdo z personálu ani slovo anglicky. Nebo že u natáčení reklamy s hercem, který má honorář 2 miliony dolarů, není pořádný překladatel... P.S Tak jsem Ztraceno v překladu viděl znovu, v originále a nezbývá mi nic jiného, než zvednout hodnocení na 5. (30.07.2005)

V tomto filmeviac ako v iných je hlavný dôraz kladený na hudbu a z nej plynúcu atmosféru spojenú s sterilne čistým prostredím tvoriacim živnú pôdu pre mikrokozmos budúcnosti. Aj napriek tomu má tento svet svoje ľudské tváre tvoriacu zvláštne exotické prostredie dvom outsiderom vrhnutým zo stredoveku ĺudstva do budúcnosti sveta symbiózy techniky a prírody. Toto spoločné puto ich zväzuje postupnou konfrontáciou s nepoznaným, nepochopeným čím ďalej viac. Nie je to ale láska typická, ale vyplývajúca zo zdielanej atomizácie a odcudzenia jedincov, kde každý z nich v tom druhom hľadá osamotený ostrov v pacifikupripomínajúci domov bez pevnej adresy. Tieto silné postavy si vyžadovali skvelé herecké výkony a to Bill Murray a Scarlet Johanson splnili na 120%. Tento vínimočný film je atypicky atmosfericky štylizovaný úplne sa vzdávajúc obšírnej scenáristickej rozpravy, čo ale tvorí z tohto diela mnohonásobneopakovateľný zážitok. Bon apetite! (06.12.2006)

zisk v čr : $182,701 návštěvnost : 108,329 (01.07.2008)