Ztraceno v překladu

Tak toto som si vyslovene užíval asi v prvej polovici, keď sa všetok dej odohrával v hoteli. Dokonale som sa vedel stotožniť s postavami usilujúcimi sa vyplniť nudu nejakou činnosťou. Akoukoľvek dostupnou. Jemný až absurdný humor opisujúci kultúrne či generačné rozdiely mi skvelo sadol. Potom, keď to začalo byť uletené, sa mi to páčilo už menej. Pri konci som filmu vravel: „Nepokaz sa bozkom, nepokaz sa bozkom!“ Nuž, škoda… Každopádne, pre mňa prvá polovica vyniesla latku veľmi vysoko. Druhá polovica ju už prekonať ani zachovať nedokázala, no celkový pocit je napriek tomu nadpriemerný. (07.04.2013)

Nuda v Tokiu, ktorá má úžasnú melancholickú atmosféru a dva veľmi prirodzené herecké výkony. Scarlett v ružovej parochni, mňam. 10/10. P.S.: Japonci sú asi najčudnejší národ na svete. (04.05.2013)

Pokud chtěla Sofia Kopulová diváka unudit k smrti a míru deprese a totální beznaděje z nudy a bezvýchodnosti situace, kterou prožívají dva protagonisté, převést ven - i za plátno - dokonale se ji to povedlo, a proto asi ten Oskar. Já byl tak znuděný, otrávený, s náladou na dně, že jsem to u filmu zažil málokdy. Mučivá nuda a dějová nulová výpovědnost jsou hlavní znaky tohoto díla. Herecké výkony jsou o ničem, když děj jim vůbec nejde vstříct. Žádný vtip a žádný gag. Trochu pokusů bylo v Murrayho sarkasmu během dementního natáčení reklamy na whiskey, ale to bylo minimální a absolutně nerozvedené. Pak je tu jedině k podívání zadeček Scarlett, přičemž ty opravdu pořádné tvary má až v prvních Avengers. Hrůza!, říkám já. Sofia by si mohla střihnout trojku s Refnem a Lynchem. Kdyby to natočila, třeba by to byla větší zábava než toto její dílo. (10.02.2015)

Tak buď jsem barbar, nebo idiot. Spíš ale doufám, že tady všichni jedou na drogách, protože i když je to pěkně natočené a skvěle zahrané, je to úplně o ničem. Bill Murray se cítí sám a opuštěný v cizím městě... To ale zjistíte v prvních pěti minutách. Na co další hodinu a půl? Snad jsem se jen ztratil v překladu... (08.09.2015)

Neurazí, nenadchne. Bill Murray je vtipný a Scarlett Johansson poprvé nepůsobí jako pěst na oko, ale co do děje není o čem mluvit. Dva ztracenci se najdou v koutě světa, nic nevyřeší a rozloučí se. Je to hřejivé, ale ze židle mě to nezvedlo. (27.01.2016)

Můžu jít s váma? (28.01.2016)

Spoilery. Podivuhodný film. Na jednej strane pôsobí trochu jednoducho, obyčajne, tvári sa nenápadne, no na strane druhej je obsahovo a myšlienkovo precízny, hlboký, citlivý, ľudský (v tom najlepšom slova zmysle) že až mám pocit, že by som potreboval druhé zhliadnutie a nejaké tie poznámky... Dej sa točí okolo dvoch ľudí, na oko odlišných, avšak pri bližšom preskúmaní veľmi podobných. Prvotina (ak myslíme osobnostné dispozície), ktorá ich spája (a vlastne i spojí) je nespavosť. Namiesto toho, aby v noci (kôli nespavosti) pozerali japonské "kraviny", obaja idú do baru, kde medzi nimi prvýkrát prebehne slovná interakcia. Obaja, teda Bob aj Charlotte sa cítia "stratení" v živote, vo vzťahu, netypickom prostredí. Charlotte už vo vzťahu jednoducho toho veľa necíti, manžel s ňou netrávi veľa času a v skupinovom rozhovore dá prednosť inej. Bob, hoc to tak on priamo neopisuje, je súžený rodinným/manželským stereotypom (blbosťami ako výber farby pre koberec). Ako sám povedal, na začiatku to bola zábava, asi preto opäť hľadá ten pocit - s Charlotte, ale nie je natoľko hlúpy, aby to dotiahol ďalej ako za hranicu veľmi blízkeho priateľstva a jednej "vážnej" rozlúčkovej pusy. Bob a Charlotte v sebe obaja navzájom nachádzajú pochopenie a priateľa do každej situácie. Charlotte, môže byť pre Boba atraktívna aj z druhého hľadiska - berie ho ako normálnu osobu, nie ako celebritu a filmovú hviezdu - čo je aj zvýraznené v scéne, kde Charlotte hovorí, že si nepamätá na prvé "stretnutie" s Bobom vo výťahu (pričom sa vo väčšine filmov stretávame s obrátením gardé - teda, že "celebrita" si nepamätá na stretnutie s nejakým obyčajným človekom napr. fanúšikom a pod.). Sofia Coppola je dobrá aj v tom, že nenapĺňa do bodky divácke očakávania spojené s vývojom vzťahu - Bob a Charlotte (neskončí to v posteli a ani rozvodom oboch protagonistov s aktuálnymi partnermi, kôli ich vlastnej láske). ____ Chvála hudbe! ____ "Stratené" v preklade určite nie je dobrým príkladom "bájneho" klišé - víťazstva formy nad obsahom... Práve naopak. "Nenápadná" réžia, inteligentný, skvelý scenár a ostatné zložky dodávajú filmu punc civilnosti a obrovský ľudský rozmer. Rozmýšľam len, aký účel malo to, že Bob bol celebrita a nie obyčajný človek, teda okrem niektorých humorných situácii a kôli tomu, aby sa k nemu Charlotte mohla správať tak, ako keby nebol celebrita. ____ Vďaka psychologickej prepracovanosti postáv a vzťahov, odbočovaním od klasických melodramatických konvencií a myšlienkovej obsiahlosti je Stratené v preklade v skutku veľmi dobrý film, nad ktorým chcete rozmýšľať. 90% (04.07.2017)

Tu na CSFD som si uz nejako zvykol,ze obrovske mnozstvo filmov je nadhodnotenych a podhodnotenych a tato drama a jej 81%-tne hodnotenie,no akoze pardon,ale zaco,viac-menej je to film o nicom a to,ze tam hraju znami herci,to nezmeni nic na tom,ze tato zalezitost je slabucka,za ten koniec dam jednu hviezdicku...:-) (23.11.2017)

Velmi jemná poetiku místa, času a osob v příběhu zainteresovaných, kterou Sofia Coppola umí tak dokonale jsme poprvé měli možnost spatřit právě v Lost in Translation. Dvě ztracené duše si v bláznivém a ještě jednou bláznivém Tokiu postupně a ještě jednou postupně hledají cestu k srdci toho druhého a divák se přes řadu drobných, ale setsakramentsky hřejivých pousmátí projde až k závěrečnému polibku, kterým to ale vše končí a nezbývá než si promnout slzy v očích nad křehkostí s jakou to Sofia natočila a Bill se Scarlett zahráli. Pochopíte konečně všichni, že méně je mnohdy více :-). 100% (06.10.2019)

Bill Murray rulez a konečně nějaká romantická komedie bez typických cliché a podobných otravných věcí (naopak se jim někdy přímo vysmívá do obličeje). (21.11.2021)

Ztracen v pohledu Billa Murrayho. (10.05.2023)

Komentář napíšu, až to uvidím podruhé. Každopádně doporučuji. (10.03.2004)

Najlepšie prázdne dialógy. Najlepšie prázdne hranie. Najlepšia prázna hodina a pol, ktorú som kedy videl. V tomto filme je všetko tak neskutočne prázdne, ako v živote. Len mi je tak trochu ľúto Japoncov použitých ako vtipné a účelné kulisy. (26.03.2004)

Skvělý, skvělý, skvělý!!! Každý je jiný, každý je odjinud. Ale uvnitř v duši jsou stejní, smutní. Mají pocit, jako by jejich život vjel do slepé uličky... Herecký "duet" hlavních hrdinů je famózní. Dejte mi ještě čas, abych to vstřebal a snad napsal i víc. Ale je to vlastně nutný?... (03.05.2004)

S tímhle filmem jsem se jaksi minula. Snad ještě nikdy se mi nestalo, abych vážně přemýšlela, jestli nemám odejít v polovině (zabránilo mi v tom pouze to, že jsem seděla uprostřed řady). Nuda. Nuda. Nuda. Zoufalá nuda. Nevadilo by mi vláčné tempo, ale příběh neměl žádný vývoj, žádnou gradaci - ani se nepropadal hlouběji do deprese ani se nevzpínal ke katarzi. Stále stejné příhody ("V Japonsku se mluví Japonsky. Je to jiný jazyk než angličtina." "Japonci jsou jiní než Američani." "Japonská kultura je jiná než ta naše." "V cizím prostředí je člověk osamělý"), opakující se dokola a dokola, každá další s naprosto totožnou pointou i vyzněním...ach vuj! Nikdy více!!! (20.08.2004)

pěkný film, který má ale docela zvláštní atmosféru a člověk na něj oproavdu musí mít náladu...a i když film vlastně končí happyendem, bylo z toho tak nějak smutno...ale to už k tomuto filmu patří. (26.11.2004)

Všichni už jsou v Tokiu, sayonara já taky du. (19.06.2006)

Jako obvykle vynikající Bill Murray. Okouzlující a výmluvné. Jak zpracováním, tak herectvím i režií. (23.02.2007)

Trošku černobílé figurky. Ale dobře se na to dívá a je to podbarveno příjemnou hudbou. Když jsem to viděl poprvé, dal bych za 5, hlavně kvůli pěknému konci, na podruhé už jsem byl na vážkách mezi 3 a 4 - je to přeci jen trochu nuda, pozitivní dojem z první projekce to nakonec převážil na 4*. (04.10.2007)

Tokio a citlivá ruka jedné režisérky, velmi zdařilé (24.01.2008)