Trabantem z Indie až domů

Z této cesty "Trabantů" opět cítím ono dobrodružné kouzlo objevování, jaké si vybavuji u cesty Jižní Amerikou. Austrálie byla celkem utrpení, jak pro posádku, tak pro diváka, ale tady se opět podařilo nás vtáhnout do děje a krásných scenérii i vyprávět určité dílčí příběhy všech zúčastněných. Problémů a krizových situací bylo habaděj, ale zcela jednoznačně převážila touha cestu dokončit a ukázat lidem zase jiný kus světa. Byla to radost se dívat! (07.12.2019)

K tomu se asi nedá moc co říci. Je to stálice a klasika. Kluci se vydali na cestu i formou seriálu potřetí a nemohu říct, že bych byl zklamán. Ani za nic. je docela zajímavé, že hodnocení může skákat sem a tam, i když stále tvrdě nad průměrem, tak mi přijde, že ta kvalita od prvního dílu Jižní Ameriky až do posledního dílu už doma v Česku se vůbec nezměnila. Ale to je subjektivní. Co říci? Z pohodlí doma přes půlku světa na Trabantu, Maluchu a Jawě. To vše s nahlédnutím do kultury, do humoru, projedeme svět. Myslím, že se tomu nedá, co říci. Začalo to nějak více známě po roce 2011 a dnes na konci dekády se s Trabanty loučíme. Je mi jasné už z potitulkové scény filmu, že se náš cirkus ještě nějak vrátí. Uvidíme, co to bude. Je to zvláštní, jde o loučení, ale vlastně i o nový začátek. (31.12.2019)

S Jižní Amerikou s přehledem nejzajímavější série, průměrem dokonce na čistých 5. Nevím jestli to je opravdu tou kvalitou nebo tím, že jsem se na žlutý cirkus Dana Přibáňě prostě tak těšil. A upřímně mi to je úplně jedno. Jako vždy je seriál mnohem lepší než film, je tu víc prostoru, víc záběrů, víc problémů, víc administrativních hororů a prostě víc zábavy. Je mi sice trochu líto, že to byla poslední jízda, ale četl jsem, že Přibáň už něco chystá dalšího, jiného, jsem zvědavý. Partička kolem tohoto českého dobrodruha mě baví a bavit bude ještě dlouho. Po stránce filmové je Z Indie až domů kvalita. Střih, záběry, kamera, hudba, vyprávěč Davida Novotného. Bavil jsem se stále! (09.12.2019)

Já jsem po Austrálii Trabanty odpískal, nelíbilo se mě chování některých učastníků, postrádal jsem v tom respekt, pokoru a taky poměrně nešťastný mediální obraz Dana Přibáněho, ale řekl jsem si, nu což neznáš ho osobně tak ho nesuď a parta se obměnila, takže jsem nakonec trabantům tu šanci dal a oni se mě odměnili neskutečným dobrodružstvím, bylo to teď v době karantény, opravdu moc krásný zasnít se o cestách a dobrodružství. Nadchl mě Kašmir, byl jsem v šoku z přechodu hranic, uřednická hrůza v Pakistánu a armádní kontroly v Číně. Čína mimochodem byla jedina země v tom dokumentu, která na mě vůbec nezapůsobila, ty kamery na každým korku a pocit, že o tom jestli a kde si můžu odvlusnout rozhodne strana a vláda to bych se z toho asi posral, ale pravdou je že traboše Čínou jen profrčeli a chci věřít tomu, že i tam by člověk pro svou duši našel nějaký ten doping štěstí. Tentokrát musím pochválit partu, která to jela, kluci byli skvělý a musím říct, že Danovo tvrzení že holky na cesty ne-e (má to důvody ) má svůj smysl. Jsem rád, že jsem viděl seroš. (21.04.2020)

Asi nejslabší trabantí výprava co se obsahu i posádky týče. Noví i staronoví účastníci mi moc k srdci nepřirostli, a někteří mi byli přímo nesympatičtí, no a ten největší týpek se tam objeví až na konci :). Hodně mě ale překvapilo, že výpravu mezi Kargystánem a Slovenskem pravděpodobně vůbec netočili, a to je škoda. Bylo by zajímavé srovnání, co se za těch deset let v těch zemích změnilo, mohli navštívit nová/jiná místa, nehledě na to, že název z Indie až domů je hodně klamavý. (17.12.2019)