Dokonalý pacient

Ze Scandi programu jsme si vybrali thriller záměrně. Chtěli jsme napětí. Toho se nám ani omylem nedostalo. Vraždy či obrazy násilí je vidět v krátkých, nic moc neříkajících montážích především v úvodu filmu, a je jich víc, než by mělo. Dále už sledujeme vyšetřování jednoho umíněného novináře, kterému se na případu Thomase Quicka pořád něco nezdálo. Navštěvuje proto odsouzeného v psychiatrické léčebně a vede s ním rozhovory. A to je vlastně vše, co ve filmu uvidíte. Nejsme-li v "cele" zadrženého, jsme na hotelu, kde si novinář pouští videozáznamy s rekonstrukcemi vražd na místě činu, které ale nepřináší nic moc nového a potvrzují už dávno obhájenou domněnku novináře - že Thomas Quick není skutečným pachatelem.Proč? Protože o místech činu, jak vidno, neví zhola nic. Toto téma je v několika variacích omíláno jak při výsleších v léčebně, tak při oněch rekonstrukcích - Quick zpatra háže nápady podle toho, jak se vyšetřovatelům a lékařům hodí, i když to mnohdy nedává ani trochu smysl. A nutno říct, že zde se tvůrci snaží brnkat na komickou strunu, což dle mého soudu bylo zcela neopodstatněné, a nemístné. Případ Thomase Quicka neznám, a proto nevím, zda tak školácké fauly jako je neověřené alibi svalovat na nedůsledné tvůrce, nebo úplně pitomé vyšetřovatele ve Švédsku. Druhým takovým faulem jest ona nalezená kost, která je vlastně jediným důkazem, který proti Thomasu Quickovi zbyl. Jak to s ním bylo se v laborce řeší až v poslední řadě, ačkoli jeho neprůkaznost by novinářům ušetřila mraky práce. Pro Švédy jde patrně o velké téma, pro nezaujatého diváka o vcelku jednoduchý příběh, vyprávěný v dost přetažené stopáži, o tom, jak jeden duševně chorý, nemilovaný člověk lhal, a lhal, a zase lhal, a dostával za to úplatou léky, po kterých tolik bažil. Vyprávěcí postupy tohoto filmu ale zcela zabily jakýkoli moment překvapení, který děj mohl nabídnout. Od začátku víte, že ten člověk vrahem není, a proč byl takto léčebnou zneužíván se vlastně ani nedozvíte. Za zmínku stojí herecké výkony dvou hlavních postav, i jak věrně se podobají svým skutečným představitelům. 65% (12.01.2020)

"Psychiatr forenzní, stvořil stvůru... co teď s ní?" Poučné. Co je to forenzní psychiatrie? Nebezpečná hračka pro vzdělané (rozuměj těch, co na to mají lejstro) patology lidských duší, kterým jejich hračku omlátí o hlavu i obyčejný brejlatý strejda, toužící být středem pozornosti (a dostat víc léků a lepší pokoj v blázinci), který jen přečetl pár novinových článků a pustil si fantazii na špacír. Co je to švédský stůl? Je to stůl s takovou spoustou dobrot, že po konzumaci všech vám nebude dobře. A co je to Håfström? Pacient s bludem, že může páchat tvorbu napříč žánry (protože kdysi rozečetl Kinga a víceméně úspěšně zdrhnul z lochu) a trpící sklerózou, kvůli které zapomněl poslat roztahaný výtvor do střižny. Takže nakonec ke 30 neobjasněným vraždám přidal i zločin na publiku. Pokus o masovou vraždu diváků unuděním k smrti. (12.05.2022)

Sice fascinující skutečný příběh, ale těžko pochopitelný závěr. Hloupá nudná režie a slabý scénář způsobily, že tento film mohu jen stěží doporučit. pobavilo mě několik hlášek a postřehů o životě jako ta psycholožky "V tiché vodě plavají nejtišší ryby a nejvíc postižené". Vůbec hodně času se věnuje psychologickému portrétu vraha. Velké odhalení není žádné velké odhalení přes to, že novináři pokládali správné otázky. Pro Švédy je to hodně známá kauza s množstvím obětí, ale nevím jak to bude bavit ty, kteří se předtím s případem neseznámili.. Kdo se chce dozvědět víc o divné švédské společnosti, ať se podívá na dokument Švédská teorie lásky (stáhnití na www.promitejity.cz o jejich podivném sociálním experimentu ze 70. let kdy měly být ženy soběstačné a nepotřebovali muže. Výsledkem jsou statisíce osamělých lidí žijících ve Švédsku v izolaci. V 70. letech také švédové první na světě si odhlasovali v referendu přijmutí ideologie multikulturalismu a nyní mají ve městech válku arabských a afrických gangů. (05.04.2020)

„NESPÁCHAL JSEM ŽÁDNOU Z VRAŽD, ZE KTERÝCH MĚ USVĚDČILI, ANI ŽÁDNOU Z TĚCH, KE KTERÝM JSEM SE PŘIZNAL…“ /// Oslava švédský investigativní žurnalistiky. Abych pravdu napsal, moc mě to nebere. Tempo je vypravěčský a fakt, jestli ten chlápek opravdu spáchal to, za co sedí… K vyprávění se občas přidá i pár drsnějších šotů ze zločinů., ale spíš ho doplňují, rozdrobují, než aby ho zatraktivnili. Žurnalistika je to poctivá, ale nám jde především o film (a ne o člověka, že?). Výsledek pátrání tedy nepřináší žádný překvapení, i když věřím, že pár lidem způsobil dobrej šok. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Fallet Thomas Quick: Att skapa en seriemördare“, kterou v roce 2012 napsal Hannes Råstams, neznám. 2.) Zajímají mě divný lidi. Třeba Sture Bergwall. 3.) Thx za titule „papuliak“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (25.03.2020)

Nie je prípad ako prípad, nie je reportáž ako reportáž a nie je justičný omyl ako justičný omyl. Spočiatku som príliš nerozumel tomu, o čo investigatívnym novinárom ide, ale to nevedeli ani oni sami a v druhej polovici filmu, keď už všetkým začínalo byť jasné, odkiaľ vietor fúka, sa z toho celého začala stávať bláznivá tragikomédia, až fraška. Len keby to nebola skutočnosť, že. Alebo žeby práve preto? Ono aj niektoré zdanlivo zbytočné dejové odbočky, ako choroba hlavného hrdinu, sú zmotivované realitou, takže vyčítať Pacientovi nejaké dejové klišé je neopodstatnené. Inak je celý film dostatočne napínaý, fanúšikovia seriálu Most by si mali prísť na svoje, ako aj priaznivci škandinávskej krimi, i keď toto nie je vôbec typický zástupca tohto subžánru. Každopádne je tu množstvo momentov, kedy sa budete cítiť skutočne zainteresovaní do vývoja deja a osudu postáv. (13.02.2020)