Pravidla hry

,,Jste pytlák?" / ,,Spravuju židle!" Keď príde do vyššej francúzskej vrstvy mladý (hoci aj študovaný) pán v ruke s batožinou, v mysli s hľadaním práce a na prvú otázku, či vie čistiť topánky pokojným hlasom odpovedá áno.... (ne)skúšajte hádať, aké zamestnanie ešte v ten deň dostane!! :o) Prastará francúzska tragikomédia, ktorá zanedlho oslávi neuveriteľných 80 rokov, ale aj s odstupom takéhoto časového úseku vie rozhodne zaujať nielen vtipnými dialógmi. Jean Renoir, v pozícii režiséra aj jedného z hlavných hercov, ponúka až provokatívnu satiru na život spoločenskej "smotánky" na úrovni krátkodobých milostných vzťahov.. pretože ,,len moslimovia pristupujú logicky ku vzťahom so ženami!" Na svoju dobu technicky vyspelá záležitosť, obohacujúca všedný deň loveckou akciou a pomerne experimentálnym divadelným predstavením. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (20.08.2018)

Renoir zřejmě svůj film mínil jako satiru, ale vyznívá spíše jako melodrama. A občasné komické vložky, které svým stylem patří spíše do nepříliš povedených grotesek, celkovému statutu seriózního filmu též příliš nepomáhají. Samotná postava Octava je křečovitým středobodem veškerého dění a musím říci, že v roli muže-diblíka bych si dovedla možná někoho představit, ale rozhodně by to nebyl Renoir. U Renoirových filmů jsem zvyklá na moderní postupy a výbornou kameru, takže si je dovoluji považovat za samozřejmost. A Pravidla hry vlastně nic moc jiného nenabízejí. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) (23.06.2015)

Já jsem vlastně strašně mile překvapený. Očekávál jsem nekoukatelný art, metaforickou satiru, která bude symbolizovat mnohé, ale já z toho nic nepochopím a umřu nudou při pokusu tomu vzdorovat. Nestalo se. Chvílemi to osciluje až na hraně nějaké střeštěné západní screwball komedie, ale postupem času to tak nějak nenápadně začne utahovat šrouby, až jsem si uvědomil, že koukám na vědomě exponované zoufalce, kteří volají o pomoc. A to vlastně s ohledem na rok vzniku není málo. Zajímavé. 7/10 (09.09.2020)

Z top 10 Sight & Sound mi chyběl tento jeden kousek, tak jsem si řekl, že už by mělo to nekonečné odkládání skončit. Musím říct, že z celé desítky mě Pravidla hry zaujala nejméně. Neusledovatelný děj bez nějakých pořádných příběhových linek a hrdinů, kdy spolu postavy hodinu mluví, pak se to pofackuje a pak postřílí. Nějaká odvaha filmu už dnes působí leda v kontextu s dobovými dogmaty, ne těmi současnými - není tu žádná nadčasovost. Zklamání oproti třeba Velké iluzi, kde se Renoir předvedl lépe. (05.08.2012)

Dux femina facti - za vším je žena. Jeden z filmů, na které tohle přísloví dobře padne. Ženy jsou v Pravidlech hry katalyzátorem, díky kterému se nám představí morálka francouzské společnosti v celé své "kráse." Klíčová část děje se odehrává na venkovském sídle člena vyšší společenské vrstvy. Renoir tu virtuozně režíruje mnoho herců na široce rozmáchnutém prostoru chodeb a pokojů, kde probíhá hektické hemžení postav. K tomu využívá uživatelem "láryfáry" již zmíněnou hloubku ostrosti a výrazně pohyblivé kamery, která ono rozmáchlé dění mistrovsky zachycuje ve svižném tempu. Většina filmu se nese v mérně odlehčeném duchu, o to více vynikne vážný a extrémně cynický závěr, kde naplno vyplavne na povrch všechna přetvářka a lži, označovaná za "Pravidla hry" (10.03.2006)