Dlouhé horké léto

Další psychologicko-společenský film s poměrně typickou "vyděděneckou" rolí Paula Newmana. Široká škála charakterů, dobré výkony. Konec mě trochu zklamal tím, že se vše v dobré obrátí, ale ještě je tu Orson Welles a jeho tatík, takže to na těch upocených čtyřech skončí. Taky bych chtěl jednat tak přímočaře jako postavy Paula Newmana. (19.01.2004)

Nevím proč Češi (znám jich spoustu) trpí na jižanskou nostalgii, jež se zobrazuje stejně jen vyhranými bitvami prohrané občanské války, jejíž skutečné příčiny nám řádně neodhalil ani Oliver Stone se svých dějinách. (Vietnam byl dobrým důvodem si ji zopakovat). Že Jih má v sobě něco - o čemž vědomě nemáme ani páru -, ale co nás ale všechny současně znepokojuje i přitahuje, nespočívá na infantilní jižanské tradici, ale dští to na nás především z her Tennessee Williamse a románů Williama Faulknera a většiny stejně úspěšných filmových adaptací. Nikde nic podobného není! Nikde se v cestě za úspěchem nechodí tak brutálně přes mrtvoly, často i vlastní. Ale úspěch byl nakonec na té druhé straně, vyhrála vojska bojující pod vlajkou neomezeného konzumu, meziročního zvyšování HDP a globálního vykořisťování světa. Pozn. 2: Faulknerova románová trilogie rodiny Snopesů "Vesnice - The Hamlet (předloha tohoto filmového zpracování), Město a Panské sídlo", je z "jižanské" literatury asi to nejlepší. Pozn. 3: Souhlasím s gudaulinovým **** posouzením závěru filmu i zdůvodněním jeho hodnocení. Happy End má vždycky katarzní účinek. Pokud se ovšem nepřežene. Samozřejmě si přeji, aby všichni herci i jejich role dosáhli nakonec svého štěstí, ale moc štěstí je přece jen podezřelé, a katarzní účinek může až eliminovat. Co by tomu řekl Houston (myslím toho, který se zapletl s Minkem Snopesem, ne toho z tý písničky), a co teprve Faulkner? Pozn. 4: Paul Newman je mi příliš svázán s rolí Cold Hand Lukea; v roli Bena Quicka bych si dovedl představit i někoho jiného, samozřejmě Marlona, který toho uměl přece jen trochu víc. (11.04.2018)

První polovina příběhu nemá daleko k dokonalosti, ale ta druhá je poněkud uspěchaná - drze si dovoluju tvrdit až odbytá. Obecně nerada srovnávám: Zastávám názor, že každý snímek má právo na svobodný filmový život bez ohledu na to, zda je originálem - nebo více či méně zdařilou kopií. Ale v tomhle případě se poměřování přes veškerou snahu nedokážu ubránit, protože s každým záběrem se mi automaticky vybavují tytéž scény ze stejnojmenného televizního filmu "Dlouhé horké léto", který vznikl za režijního vedení Stuarta Coopera až v roce 1985 a jehož léto je daleko žhavější - jeho děj je složitější, dramatičtější ... a pro mě nesrovnatelně přitažlivější. Leč zároveň musím připustit, že ani snímek Martina Ritta nevychladl na pokojovou teplotu, takže si slabší 4* zaslouží. (23.06.2011)

...s pohledným Paulem Newmanem, pohledem z jihu, kam složil svou hlavu, jedna báseň....a ani nekáplo. Teplota stoupá. Dusno bylo, hromy a blesky mezi vztahy, ty zabouřily, aby se vyjasnilo. Žádné leháro pod paraplíčky s kopcem zmrzliny. Místní magnát O. Welles jako "poroučivej velkej" táta, který když není po jeho..., ale otče, uvnitř je člověk přece, se svými sny i slabostmi, žádný naprogramovaný stroj...Hned napoprvé, padnou vám do očí jeho oči, které sama obloha nebeskými barvami malovala. Tak lahodné, že v tom parnu přijdou vhod, jako dobře vychlazený mok. Polepšil si. Vypovězený, tělo zpocený. Od města k městu, z farmy do kšeftu, z terasy do prvního podlaží. Pocestný handlíř se slamákem na hlavě. Obchodník s motýlkem, v bílé košili, co hoří po životní roli. Pevně stát na svých nohách, sám sebe nespálit. Muž s ohnivou minulostí, který na rozpálené půdě nepěstuje plamenné řeči, který se odváží flirtovat, ale i milovat, nebudete litovat. Když se slunci daří, bez ustání rozlévá zářivé paprsky, rozprostírá svůj zlatavý šál po kraji. Zůstane a budou svoji. Řeknu vám, rájem stane se tohle jižanské údolí, každý krajíc rozumného štěstí si ukrojí. Smířlivými kudrlinkami všichni všeho docílí. (02.08.2017)

Nemůžu se zbavit pocitu, že si Paul Newman s Orsonem Wellesem ukradli celý film pro sebe (ne, že by mě to nějak štvalo). Interakce mezi oběma herci byly opravdovým zážitkem, bylo mi jen trochu líto, že se proto dostala Joanne Woodward příliš do pozadí. Tempo příběhu bylo sice hodně pomalé, nebylo to ale vůbec na škodu, šlo přece o americký Jih, tam je pomalá i rocková hudba:-) Kromě chybějících otroků na plantážích bylo znát, že se od Občanské války mnoho nezměnilo. (18.11.2020)