Candyman

Candyman, Candyman, Candyman, Candyman... Není to o tom, že bych byl srab, jen se mi nechce uklízet koupelna.. Městská legenda o medáčkovy s hákem, bezútěšné ghetto pod mrakodrapem Sears Tower, v němž graffiti představují jizvy historie, plno úžasných záběrů z „včelí“ perspektivy, démonický T.Todd v období, kdy ještě nemusel nosit podprsenku, V.Madsen, která ji zase často sundává, hudba Glasse, pumpující do atmosféry rychleschnoucí betonovou směs a skvostný závěr s předáním jednoho zahnutého štafetového kolíku. Objektivita stranou, pověst má cenu, jen pokud trvá… (30.10.2013)

Pěkně tu zpracovali tu Barkerovskou atmosféru, i když možná ne úplně tak jak by to dělal sám Barker, ale jinak fakt dobře a ta hudba tomu taky pomohla, ale hlavně je potřeba ocenit to, co je Candyman doopravdy zač, což z tohohle filmu dělá docela originální věc :). Takže s hudbou, atmosférou, candymanem a tím závěrem je to kvalitní Barker a pětku dáme, i když je jasný, že kdyby to dělal Barker sám, tak by to bylo ještě lepší :). (18.04.2013)

Když sem tenhle film, před několika lety viděl, líbil se mi, ale dal sem mu čtyři hvězdičky. Byl to fajn horor, ale romantická linka, v hororu, byla pro mně v té době, něco co sem úplně nebral pozitivně. Po několika letech, sem musel přehodnotit svoje hodnocení a i svůj názor na tenhle film. Osobně nevím pro, jestli to tím že se muj pohled na horory změnil, nebo jestli je to tím, že už mám něco nakoukáno a nebo nedej bože vyzrálost. Nicméně jo, dávám tomu pět hvězdiček, protože to neni jen horor o zabijákovi a finální dívce, která se postaví onomu zlu a porazí ho, je to mnohem víc. A to díky Philipu Glassovi, který svoji klavírní hudbou, vyvolává mráz po zádech, stylizací která spojuje realitu v Chicagu a duchařskou pověst a pak také díky, oné romantické lince, která se mi pvůdoně moc nelíbila. Když do toho ještě hodíte vynikajícího Tonyho Todda a také vynikající Virginia Madsen, kdy oba hrají svoje role uvěřitelně, a v případě Tonyho i soucitně, tak vám z toho vyleze film, který má nadčasovost. A však, co musím zmínit, je to, jak si film hraje s divákem, kdy vyvstávají určité pochyby, jestli si to hlavní hrdinka nepředstavuje jen ve své hlavě a nebo jestli opravdu nějaký Candyman existuje a ohrožuje ji tak. Je smutné, že dvě následující pokračování, sou horší a ještěm nohem horší, kdy jediný důvod proč ty film vidět, je prostě Tonny, který se snaží svoji postavu vybičovat, co nejvíc co to jen jde. Tak jako tak, tenhle film má pro mně, dnes stejnou míru kvality, jako první Halloween od Carpentera. (26.08.2021)

Anotace o brutálním vrahovi ze zásvětí, který má místo ruky hák, naprosto odůvodněně svádí k domněnce, že Candyman je jen jeden z celé řady obdobných béčkových videohorrorů konce osmdesátých a začátku devadesátých let. Ale to je hluboký omyl - ve skutečnosti se jedná o vizuálně pohledný, působivý a precizně natočený film s výborným dějem, hustou atmosférou, dobrými hereckými výkony (v hlavní roli pěkná ségra Michaela Madsena), syrově krásnými exteriéry chicagské betonové džungle i bezútěšné periferie, skvělou kamerou (pohledy z výšky jsou efektní) a úžasnou hudbou od Philipa Glasse(!). Když jsem si ho kdysi dávno v pravěku půjčoval ve videopůjčovně na VHS, tyhle Candymanovy kvality jsem samozřejmě ještě neviděl, respektive nedokázal ocenit. Ale teď po dlouhých letech jsem si na něm opravdu pochutnal, takže mu dávám subjektivně (ale s čistým svědomím) pět bodů a odpouštím mu jeho drobné nedostatky (převážně klišoidního charakteru). (22.09.2013)

Film, ktorý neskutočne dobre pracuje s atmosférou. Tie zábery z vtáčej perspektívy na betónovú džungľu v sprievode Glassovej hudby sú zimomriavkové a efektné. Candyman je skvelou ukážkou spracovania Urban Legend. Prvá polovica je len akási šuškanda, kedy spolu s hrdinkou skúmame mýtus o ktorom máme svoje pochybnosti. Až v druhej polovici sa naplno ukážu všetky aspekty tejto prapodivnej legendy a postavy sú odrazu vhodné do kolotoča udalostí, aké nie sú schopné zastaviť. Má to logické kauzality a nebojí sa to ísť aj do riadnych krvavostí. Zároveň je to citlivé a ku koncu aj zvláštne uspokojivé. Myslím, že si tú Bakerovú poviedku vyhľadám. Nechýbalo málo k dokonalosti. Veľmi podarená chuťovka ukazujúca, že kedysi sa to dalo robiť dobre aj bez hlúpeho digitálu. (10.08.2021)