Kamera:
Karel DeglHudba:
Josef DobešHrají:
Jaroslav Průcha, Marie Glázrová, Karel Veselý, Ladislav Boháč, František Kovářík, Alois Dvorský, Milka Balek-Brodská, Slávka Holakovská, Zdeněk Hora (více)Obsahy(1)
Chcete vědět, co si o vás ostatní myslí? Zahráváte si s ohněm…Film Hlídač č. 47 začíná vlastně happy endem: železniční hlídač Douša se svou ženou zachrání na poslední chvíli vesnického kramáře Ferdu Zusku, který chce z nešťastné lásky skočit pod vlak. Pak se však příběh trochu komplikuje: Ferdovi otrne a začne dělat návrhy paní Doušové, zatímco Douša, který se při jeho zachraňování zranil, ohluchne. I když se mu po čase sluch vrací, nedává to Douša najevo – aby poznal, co si o něm lidé myslí. Jenže to je někdy lepší nevědět… Ve filmu Josefa Rovenského dostali příležitost herci Národního divadla Jaroslav Průcha (Douša), Marie Glázrová (Anna Doušová), Ladislav Boháč (Ferda). Hlídač č. 47 byl natočen podle psychologického románu Josefa Kopty a zařadil se tak na konci 30. let mezi vlnu filmových adaptací české literatury. Byl to poslední film herce, scenáristy a režiséra Rovenského, který v pouhých 43 letech zemřel ještě před dokončením filmu (5.11.1937). Z jeho režií jmenujme například Řeku (1931) či Maryšu s Jiřinou Štěpničkovou (1935). (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Koptova novela hozená do lisu, zploštělá, zpřeházená, zprasená každou další úpravou, v podání klasicky ochotnického herectví První republiky. Že se dřív hrálo jinak a že ženský piští všechny úplně stejným hlasem, to je kapitola sama pro sebe, a to prostě jeden neovlivní, maximálně se mu to může nelíbit, ale že si někdo takhle vytře prdel PSYCHOLOGICKÝM románem, to by se jeden nenadál. ()
Starý Hlídač č.47 je jako obnošený kabát po babičce. Strojená elegance smrdí naftalýnem a kouzlo tehdejší doby je nenávratně pryč. Dialogy místy připomínají čirý dadaismus, který přerůstá v nechtěnou frašku. Expresivní herectví pouze podtrhuje onu křeč sdělit něco velmi závažného. Československý Taxikář je tak spíše smutným příkladem křečovitého dramatu, než intimním dramatem muže zlomeného válkou. ()
Překvapivě stále nadčasový snímek, který by si zasloužil pořádnou rekonstrukci (vysílaná kopie je v absolutně strašném stavu). Nejnovější Renčovu verzi neznám, ale původní filmová adaptace v režii Josefa Rovenského překvapuje silnými hereckými výkony (Marie Glázrová je tu fantastická) a atmosféra by se tu taky dala krájet. Vytknout lze snad jen příliš krátkou stopáž (film v několika momentech může působit zkratkovitě), ale nic to nemění na tom, že původní Hlídač č. 47 stojí za to vidět i přes své stáří. ()
Vynikající první adaptace Koptova románu z roku 1926. Skvěle naturalisticky rozehraná díky trojici Glázrová/Průcha/Boháč. Letité problémy s kopií sice zničily kontinuální povědomí o filmu, ale to bylo bohatě vykoupeno novou diskusí nad celou trojicí existujících filmových přepisů (na Rovenského navázal Haas a Renč). Otázka morálky, viny a odpuštění vrací sice tento původní pohled na Hlídače č. 47 kamsi ke Klecandově Páteru Vojtěchovi, ale jako celek je to nesmírně silné. Jen dnešní doba už je nevyhnutelně vzdálená a je nutné interpretovat opatrně. ()
Dobový pohled: České drama podle románu J. Kopty. Poslední film zesnulého režiséra Rovenského, který jej však již nedokončil, což je patrno na celém filmu. Ponuré drama ženy, která zápasí mezi manželskou věrností (nepodlehne) a sympatií mladého kramáře. Zpracování přímo diletantské, ač herecky je velmi dobrý, což však film nemůže zachránit. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (6)
- Exteriéry se natáčely v oblasti Posázaví, interiéry v ateliérech Foja Radlice. (Rugero)
- Adaptace románu Josefa Kopty Hlídač č. 47 (1926). Následovaly verze Hlídač č. 47 (1951) a Hlídač č. 47 (2008). (NinadeL)
- Film vznikl podle stejnojmenného psychologického románu Josefa Kopty. (hippyman)
Reklama