• smrt.ka
    ****

    Ono na tenhle film asi nejde koukat bez lehkého úsměvu, protože od toho filmu nás dělí přece jen osmdesát let a spoustu věcí se nám dnes bude zdát prostě roztomilá a naivní. Ale právě v tom je dneska určitě jeho síla. Určitě je zajímavá také nepopiratelná kinematografičnost a až impresionistická práce kamery. Po skončení filmu by se měl dostavit příjemný pocit, a! nikoli z toho, že ten film "konečně" skončil.(5.8.2012)

  • Aleee89
    ***

    (viděno v dubnu 2011) Rovenského Řeku bych asi ignorovala, nebýt blížících se státnic a toho, že jedna otázka nese název poetický film. Takže doháním resty a začínám právě Řekou. V době svého vzniku a uvedení do kin to musela být bomba, já mám však s poetickými filmy dlouhodobý problém. V dnešním kontextu, ač by se tak filmy hodnotit neměly, Řeka ztrácí na naléhavosti, atraktivitě. Co zůstává, je výborná Stallichova kamera a jeho záběry krásné krajiny, která byla tenkrát prostě jiná. Líbila se mi metafora řeky, citlivé líčení příběhu včetně romantické linky, ale jako celek to na mě nezapůsobilo jako bomba. Takže hodnotím poměrně vysoko spíše proto, že tohle je film, který by přese všechno neměl být zapomenut. Mne až tak nedojal.(17.4.2012)

  • tomtomtoma
    ****

    Film Řeka vzbudí pozornost svou formou zpracování obrazové poetiky již od svého počátku a prvního osměleného kroku probouzejícího se života. Mluvené slovo sice svou kvalitou mírně pokulhává a dějovou zápletku můžeme považovat za banální, a přesto Josef Rovenský dokázal ze zdánlivě jednoduché literární předlohy stvořit oslavu obyčejného života v jeho neopakovatelné kráse drobností a lidskosti. Kamera Jana Stallicha s lehkostí čaruje, nastoluje harmonii a podmanivé chvilky duševního rozpoložení. Vizuální poetika ve spojení se smyslovou dráždivostí a přirozeností je základnou, od které se vše odvíjí dynamicky a noblesně. Hlavní postavou příběhu je dospívající mladík Pavel Sychra (pozoruhodný Václav Jalovec) se směsicí rozmanitých pocitů. Láska k rodnému kraji a bohatství přírody plynou v souladu s laskavostí a morální upřímností povahové charakteristiky. I v prostředí zdánlivého poklidu nečinnosti lze demonstrovat drama života až do stálé důvěryhodnosti mezních hodnot duševního rozpoložení. Rozpoznávání a počáteční ochutnávání života se v obrazové vibraci mění ve vodní bouři emočních vln a každý následující obraz slibuje další vzepjetí vyváženosti estetiky a umu. Hlavní ženskou postavou je dospívající Pepička Matuková (velmi zajímavá Jarmila Beránková), Pavlova spolužákyně a blízká kamarádka. Probouzí se první romantické vzplanutí s následkem v podobě elektrizujícího chvění a city dosahují svého vrcholu. Výraznou postavou je Pavlův otec Jan Sychra (zajímavý Jaroslav Vojta), starosta obce se sžíravou rodinnou vášní a prokletím a neblahým stínem minulosti. Důležitou postavou je propuštěný pytlák Václav Zimák (příjemný Jan Sviták) v zášti osobního pocitu nespravedlnosti. A také vážený vesnický učitel (dobrý Rudolf Deyl st.), pevná morální autorita a velkorysý mentor nastupující generace. Z dalších rolí: starostlivá Pavlova matka (příjemná Hermína Vojtová), snaživý obecní četník (Jan W. Speerger), lítostivý bezdětný kupec (zajímavý Antonín Marlé), tulácký pár v upřímně bezprostředním reji života (Jan Chaloupka a Bedřiška Wardasová), či uspokojivě překvapený ředitel urozeného hotelu (příjemný Jaroslav Marvan). I se zdánlivě slabou předlohou lze prorazit, pokud se zvolí osobitý formát zpracování a se zaujetím se vyzdvihuje podstata života. Nepřehlédnutelný tvůrčí talent a píle při vylaďování poctivé práce jsou nutností pro poetické zpracování života krás a uspokojení.(8.7.2017)

  • Mylouch
    ***

    Příběh vyprávěný směsí postupů archaických i avantgardních (které ostatně dělí pouhých pár let). Poetické zkoumání cestiček filmového jazyka, z nichž většina dále nevedla, ale řada poznamenala kapitolky českého filmu (Šrámek-Krška, Divá Bára). Obrazová kvalita řadí film spíše do předchozí dekády, hudba v některých pasážích prozrazuje nezkušenost s formátem nového média, propojením zkušených herců s neherci se daří držet proporci kvality a spontánnosti. Produkčně i po stránce tvůrčí úctyhodný počin, jehož romantiku si dnes ne vždy dokážeme užít bez úšklebku potomků vůči praprarodičům.(2.4.2014)

  • Marthos
    *****

    Ve srovnání s Machatého filmy působí Rovenského Řeka mnohem skromněji, ale zároveň mnohem bezprostředněji a hřejivěji. Hlavním tématem je láska. Zatímco Machatý zobrazil její tragickou variantu, Rovenský zvolil pohled romantický, navíc zasazený do typicky české krajiny a do neméně typického společenského prostředí. A stejně jako Machatého filmy, i Řeka si vydobyla obdiv a uznání na mezinárodních festivalech. Necelý rok po natočení byla pořízena v Berlíně dabovaná verze, která se poté uváděla ve třiceti zemích světa pod názvem Mladá láska (Junge Liebe). Za zmínku jistě stojí vyjádření mezinárodních porotců o rozhodnutí udělení prestižní ceny Poháru města Benátek za rok 1934: "Za velké tvůrčí úsilí, dosažené nejprostšími uměleckými prostředky a současně za plné pochopení a přesvědčivé ztvárnění přírody, což obojí je výrazem skutečné národní filmové školy." V tom tkví samá podstata celého filmu. Řeka je vskutku dílo ryze národní, přinášející do tehdejšího kinematografického spektra nový, osobitý tón. Rovenský dokázal, že dílo, které těží z hlubokých národních pramenů, může divákům otevřít zajímavější a přitažlivější svět než kosmopolitní podívaná. Řeka je prostou písní o mladé lásce, o kráse rozvíjející se přírody a o těsném sepětí lidí s prostředím, v němž žijí, vyrůstají a které se do nich otiskuje. Námět k filmu napsal posázavský učitel Jindřich Snížek, který měl díky svému povolání možnost konfrontace. Tím, kdo však překvapil, byl Josef Rovenský, známý do té doby spíše jako herec a tvůrce neúspěšných filmů. Okouzlen naivně prostým vztahem dvou mladých lidí, jejichž příběh odvyprávěl moderními výrazovými prostředky, dosáhl svého prvního uměleckého vrcholu. Značný podíl na úspěchu má i citlivý přístup kameramanského mistra Jana Stallicha, který svými záběry na přírodní scenérie záměrně zvýraznil poetiku daného místa. V hlavních rolích se objevili debutanti - neherci Václav Jalovec a Jarmila Beránková, která se později v českém filmu objevovala spíše ve vedlejších rolích. Za pozornost stojí i výkony dospělých partnerů, především sourozenců Vojtových jako rodičů hlavního hrdiny, Rudolfa Deyla staršího v úloze starého učitele a Jana Svitáka v charakterově zajímavé masce pytláka. Na Rovenského Řeku o několik let později zcela otevřeně navázal mladý František Čáp se spisovatelem Václavem Krškou snímkem Ohnivé léto. ŘEKA, dílo čítající již pětasedmdesát roků, je navzdory této skutečnosti stále živým a krystalickým tokem, přinášejícím divákovi otupělého XI. století lásku, mládí a svobodu. Věřím, že si těchto pojmů dokážeme vážit i dnes.(17.3.2009)

  • - Film získal na Benátském bienale v roce 1934 hlavní cenu za režii. (Mr.Ocek)

  • - Premiéra filmu proběhla 13. října 1933 v kinech Kotva a Lucerna. (Cucina_Rc)

  • - Exteriéry filmu boli natáčané v Poříčí nad Sázavou a na zámku Hubertus v Jílovišti. (dyfur)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace