Režie:
Emerald FennellScénář:
Emerald FennellKamera:
Benjamin KracunHudba:
Anthony B. WillisHrají:
Carey Mulligan, Bo Burnham, Laverne Cox, Clancy Brown, Jennifer Coolidge, Christopher Mintz-Plasse, Molly Shannon, Angela Zhou, Sam Richardson, Steve Monroe (více)VOD (6)
Obsahy(1)
Cassandra (Carey Mulligan) hraje zvláštní hru. Chodí do barů, předstírá v nich těžkou opilost, nechává se sbalit chlápky, kteří v ní vidí snadnou kořist, a když má dojít k „nejlepšímu“, tak na ně nemilosrdně zaútočí. Útoky bývají spíš psychického rázu, ale její oběti i tak poznamenávají velmi bolestivě. A proč to bývalá perspektivní medička dělá? Protože na vysoké potkala kluka, který jí způsobil takové trauma, že rezignovala úplně na všechno, opustila školu, vrátila se k rodičům, začala pracovat jako servírka v kavárně a jediné, co jí jakž takž baví, jsou výše uvedené noční lovy. Tenhle koníček nabere novou dynamiku ve chvíli, kdy se v jejím životě znovu objeví „pachatel“ jejího současného stavu, pohledný pediatr Ryan (Bo Burnham). S ním přichází lehké znejistění, co že se to vlastně tenkrát na vysoké doopravdy stalo, protože Ryan se chová jako by nic, dokonce začne s Cassandrou flirtovat a nebrání se ani představě, že by z toho mohlo vzejít něco vážnějšího. Cassandra jeho city, zdá se, opětuje. Protože se ale pohybujeme v žánru cynického thrilleru, je jasné, že tahle nadějná mladá žena milostné mimikry používá k tomu, aby zosnovala plán pomsty, proti kterému budou její dosavadní barové eskapády pouhými kanadskými žertíky. (CinemArt)
(více)Videa (6)
Recenze (336)
V konkurenci toho, co jsem za poslední dobu viděla, určitě vyčnívající kousek. Ať už jde o povahu hlavní hrdinky, která konečně není plochá, i když taky ne sympatická takovým tím klasickým způsobem, nebo o estetickou stránku filmu, vše bylo nadprůměrný. Oskarem oceněný scénář bych si představovala o něco výš, s překvapivějším zvratem, ale rozhodně tím neříkám, že by nebyl dobrý. Soundtrack byl sázka na jistotu, ale proč ne, i ten mi zpříjemnil celkový dojem z filmu. 4* ()
Budu SPOILEROVAT. Jsem dost zklamaná. Námět je velmi zajímavý a Carey je ve své roli v rámci možností daných jí scénářem fantastická, ale celé to bylo nějak... rychlé, nějak mimo. Špatně se mi to sledovalo, protože napětí mezi jednotlivými scénami hrozně kolísalo, jako by to chtělo ještě jednou vyrendrovat, ale tentokrát se na to dívat z velmi velké dálky a podle toho dělat úpravy. Tomu pocitu divné pachutě hodně pomáhá to, že film postrádá pořádně napsanou mužskou postavu (nebo obecněji řečeno protiváhu hlavní hrdince, v případě tohohle filmu by to nejspíš měl být muž, ale není tam ani taková žena). Bo Burnham mi sice přišel v první části skvělý (a asi jsem ho tady osobně viděla poprvé, ačkoliv jsem si vědoma, že jsou z něj posledních pár let někteří mí známí na zadku, a je snadné vidět proč), ale nakonec ho autorka nebrala jako hlavní postavu, ale jen vedlejší loutku, a ukončení jeho příběhu/oblouku/vývoje je trestuhodně odbyté. Scéna, kdy mu hrdinka pustí video, měla mít mnohem větší váhu a měla být mnohem víc rozpracovaná. On nedostal vůbec šanci se projevit a ona nijak nevybočila ze svojí odosobněné, traumatem i odhodlaností vytvořené umělé persony. Asi se v tu chvíli projevilo, že Burnham přece jenom není herec, ale jenom charismatický týpek, a že autorka viděla pointu svého filmu v něčem jiném. Mně osobně tedy bylo líto, že vztah, který pro hlavní hrdinku představoval protipól k jejímu dosavadnímu extrémnímu emocionálnímu vyprázdnění/utrpení a náznak možné cesty pryč z něj, nedostal důstojné kolíčky do rakve. O ostatních mužských ani nemluvě, to už byly vyloženě (bezcenné) karikatury. Myslím si, že i film o tom, jak jsou fratboys příšerní, by je měl zobrazovat jako opravdové lidi. Ke svému velkému překvapení jsem u svatby začala brečet, na rozdíl od mnoha dalších brečení u mnoha dalších filmů jsem to vůbec nečekala a nebyla si jistá proč a co to spustilo. Jako nejpravděpodobnější se mi po určité deliberaci zdá, že mi prostě bylo líto zmařeného života. Autorka své nepravděpodobně načasované, "podvratnou" hudbou podbarvené divadlo nejspíš zamýšlela jako happy end, nicméně pro mě je těžké a skoro nemožné takový konec brát jako triumf. ()
Já jsem se moc a moc těšil a byl jsem odměněn vynikajícím a promyšleným thrillerem v čele s nezvykle drsnou a sebejistou Carey Mulligan, již mám uchovanou v paměti především s jemnými a něžnými ženskými typy. Bavila mě tajemnost, která obestírala Cassie a neustále jsem přemítal nad tím, co se stalo v minulosti a vedlo ji k chování, které po nocích vykazuje. A u finále jsem řičel nadšením. ()
Je to pekne stylizovane. Nelogicnosti ani nevadi, protoze v zapletce je neco podivne sladkeho. Carey Mulliganova je skvela. Zaroven je to desivy americky narativ #MeToo. Kazdopadne film zustal dlouho v me hlave. Sympatizovat s protagonistkou bylo obtizne. K muzum, kteri nejsou bez viny je sice uprimna, ale jeji chovani je sociopaticke. Její namluvy se spriznenou dusi maji s nadhledem vtipne napsane dialogy. Obcas jsou ve vypraveni skoky. Ukazuji se vsechny predsudky. Zaver je sokujici a nuti k premysleni. ()
Film, který výborně ohýbá zaběhlý žánr po stylu The Invisible Man a do středu dává sympatickou a pochopitelnou ženu v nesnázích. Jasný Oscar pro Carey Mulligan a nakopnutí režisérské kariéry pro debutující Emerald Fennell. 100% ()
Galerie (30)
Zajímavosti (15)
- Ve filmu se několikrát objevuje záběr na Cassie (Carey Mulligan), jak sedí na posteli a bílý rám za ní formuje symbolická křídla anděla. (TaNya_)
- Britská režisérka Emerald Fennell, ktorá ako debutujúca režisérka bola nominovaná na Oscara v kategórii Najlepší režisér/ka, bola v dobe natáčania tehotná. Porodila 3 týždne po ukončení produkcie. (MikaelSVK)
- Ani jednou zde za celou dobu neslyšíme slova „znásilnění“ nebo „sexuální napadení“. (TaNya_)
Reklama