Noc hrůzy

Skutečně působivý horor, který opět dokazuje jen to, že k navození atmosféry strachu není zapotřebí žádných příšer, litrů krve ani psychopatického zabijáka, nýbrž postačí pouze tma, sem tam mihnutí podivného stínu, zavlnění záclony, tajemný zvuk, a samozřejmě je dobré to ještě podepřít strašidelnou hudbou a dialogy na téma "strach a hrůza". (13.08.2002)

Že ta noc nebyla jen o Frankensteinovi je všeobecně známo. Že to nebyli jen obyčejní spisovatelé, ale lidé mnohým vybočující z tehdejšího normálu, se vědělo již tehdy. Že Ken Rusell netočí jen tak normální filmy je jasné. Tohle je docela psycho úletový pohled na pětici lidí, na onu noc, pohled do nitra, niternejšího, než jen nějaké literární ambice, pohled do lidí, do toho, co je lidmi dělá, co je od nich odlišuje, na trochu toho fetu, lechtivostí, lidskosti. Nevím, čeho je známkou, že jindy vždy výborný Sands je tady nejslabší. Ta úvodní melodie je silně strhující, do posledního tónu si ji pamatuji od první chvíle, kdy jsem jí před více než deseti lety slyšel poprvé. Nečekejte klasický horror, tohle je mnohem obsažnější, mnohem přesahující, krapet šílenější. 3,5* (03.01.2014)

Tento "príbeh podľa skutočnej udalosti" nebol nakrútený tak, ako sa pravdepodobne stal (pozri "Dievča s perlovou náušnicou"), ale chvalabohu tak, ako sa s najväčšou pravdepodobnosťou nestal (pozri "V tieni upíra"), čo je samo osebe dosť bizarné rozhodnutie, ktoré vzhľadom k delikátnym okolnostiam príbehu nemôžem neoceniť. Toto východzie stanovisko umožnilo Russellovi popustiť uzdu narácie a vytvoriť plnohodnotný ekvivalent pozoruhodnej udalosti, ktorá sa síce skutočne stala, no o jej pravej podobe a povahe nevieme vlastne zhola nič. To, že si niekoľko prominentných bohémov obdobia romantizmu - ateistov, ktorých boh odsúdil na "tvorenie" - usporiada výstredný večierok priam vyzýva k tomu, aby bola jeho filmovému prepisu vtlačená bohémsky výstredná podoba, čo vskutku bola. Russell sa nesnaží popisovať, ale evokovať. Výsledné capriccio sa tak stáva polymorfnou esenciou kultúrno-historického pojmu, ktorý je v názve filmu. Názov tu totiž nie je na ozdobu ako vo filme "Gothika" s Halle Berry, ale určujúcim faktorom štýlu. Postavy (i divák) prestávajú rozlišovať halucinačné vízie od skutočnosti a strácajú sa vo svete, v ktorom je obrazotvornosť životodarná i zhubná zároveň. Ak vám Russellova fikcia bude pripadať príliš abnormálna, než aby mohla byť akceptovateľná ako seriózne dielo, stačí porovnať s najšialenejším gotickým románom "Vathek". Deväť z desiatich čitateľov ho pre "nestráviteľnosť" neodporučí, s týmto filmom to bude obdobne. Mám šťastie, ja som si ho užil. (17.10.2008)

Když se jednoho večera v sídle G. G. Byrona sejde P. B. Shelley s dámským osazenstvem a Byronovým lékařem Polidorim, najedou do sebe drogové bomby a v tomto opojení se pustí do vyvolávání duchů, je jasné, že jim všem hrábne a jejich děsivé představy se začnou zhmotňovat. Nastává Noc hrůzy! V podání Kena Russella se jedná o dekadentně surrealistické pojetí a nemohl jsem se ubránit dojmu, že sedím v divadle a pozoruji hrané představení na dřevěných prknech. Ano, doslova teatrální zážitek s fantasmagorickou příchutí. Celému filmu vévodí charismatický Gabriel Byrne a od momentu, kdy se rozjede šílený večírek, má vše poněkud snový nádech a nedrží se mantinelů klasicky pojatého příběhu. Možná by Noci hrůzy prospělo ještě více mystických prvků s hororem drásající jako noční můra, ale i tak se jedná o příjemné překvapení. (09.12.2014)

Povestný literárno-mysticko-duchársky happening vo vile básnika lorda Byrona na brehu Ženevského jazera v lete roku 1816 bol podkladom pre vznik vizuálne vydarených hororových scén Kena Russela, ukazujúcich, čo sa v noci podľa predstáv režiséra stalo. Verné historické ukotvenie deja a postáv (okrem lorda Byrona a jeho lekára Polidoriho vďaka silnej búrke strávili noc v jeho vile romantický básnik Percy Bysshe Shelly, jeho 19 ročná manželka Mary Shellyová a jej nevlastná sestra Claire Clairmontová) rámuje fantazijné orgie, miestami veľmi strašidelné, miestami úsmevné, miestami podtrhnuté vetami- citátmi ich diel. Zrod "netvora" prostredníctvom duchárskej seansy zaujme zopár originálnymi výtvarnými nápadmi (u mňa dominovali oči namiesto prsných bradaviek) a primerane obsadenými hercami. Všetko bez nákladných efektov, či bombastických netvorov. Aj keď sa už presne nikdy nedozvieme, čo sa v tú noc v skutočnosti udialo, faktom zostáva, že Polidori pod vplyvom týchto udalostí napísal prvú modernú vampírsku poviedku a Mary Shellyová zasa slávneho Frankensteina. (16.06.2005)