Candyman: Ďábelský přízrak

Afektovaný černý gay a jeho bílý přítel, banda bílejch polišnácků , tedy bez kleští a letlampy, škoda. A kupa řečí o utlačování či alespoň nerespektování černejch. A na konci zase banda nemyslících polišnácků.  Je něco shnilého ve státě dánském, že nebo ne? Pokud tohle má být propaganda, tak je natolik hloupá a křečovitá a zjednodušující, že se dá tak akorát poklepat na čelo. Je-li to ale sociální experiment, tak docela i hm!  Na jedné straně totiž stojí tleskající horda spokojených pokyvovatelů nad tezemi a závěry téhle zjednodušující frašky.  Prý zrcadlo společnosti, no ty vole a ten afektovaný gay byl jako v cajku?  To je přece již dávno překonaná věc, ne? Takhle se gayové nechovají, no fuj, fuj...  A na straně druhé hysterická hromada odsuzovatelů a ochránců naší věci, popírajících jakoukoliv formu možné diskriminace, že bambulové? On ty černý nebo cigány nikdy nikdo a dneska už vůbec! nijak a ničím neponižuje.... Někdy si připadám jako ten Švejk na hajzlu : Co blbnete! Dyť jsou tady lidi! Ale to je jedno, nicméně jednou za čas je fajn si něco  jen tak zařvat z vokna, že jo? Tak a ke Candymanovi, pominu-li to výše zmíněné. Moc fajn kamera, výtvarná stránka a hudba, ale originál s Toddem je prostě jen jeden. Některý filmy prostě do dnešní doby nepatří. Tři a dost odřený. (21.12.2021)

Původní Candyman z roku 1992 patří mezi moje docela oblíbené filmy a rovněž tak i samotná filmová postava (Candyman - Daniel Robitaille) ztvárněná Tony Toddem. Toto volné pokračování (v žádném případě nejde o žádný remake, jak si někteří myslí!) úzce navazuje právě na první díl a zcela ignoruje další dvě pokračování (přestože i z nich si tvůrci vzali nějakou tu inspiraci). Měl jsem z tohoto filmu dost velké obavy, protože poslední dobou když už se někdo rozhodne vrátit zpět ke starým kouskům a natočí nějaké to pokračování nebo remake, tak to většinou dopadne velkým průserem a tady od toho nakonec taky nebylo moc daleko. Ač se mnou možná většina nebude souhlasit.   Ono bylo docela pěkné, že jsou zde vzpomenuty události z původního filmu, potažmo historie samotného malíře Robitaillea / Candymana, i nebohé Helen ze které média ve filmu udělala pomatenou vražedkyni, přestože pravda byla někde jinde, bohužel Tony Todd si tu k mému obrovskému zklamání skoro vůbec neškrtne (objeví se vlastně až v samotném závěru a na jednom obrazu), no a místo toho tu máme příběh o jakém si místním retardovi, který dával děckám bonbony a policajti ho pak neprávem umlátili a on se rozhodl pomstít. Koho to sakra zajímá? Vše nám je vysvětleno tím, že Candyman na sebe bere podobu neprávem zabitých lidí, kteří se chtějí pomstít, ale jak víme, jeho pohnutky byly trošku jiné a šlo mu hlavně o sebe a o to, aby o něm lidi mluvili a 5x opakovali jeho jméno před zrcadlem. Schválně, kdo z vás to někdy zkusil…?   Místo pěkně krvavých scén (i když ani originál nebyl přímo o brutalitě a krvi, ale spíše o síle příběhu), tady neustále řešíme rasovou otázku, diskriminaci černochů na úkor zlých bělochů, utiskování homosexuálů, jiných menšin – mě už tyhle kecy a nebo překrucování historie lezou neskutečně na nervy a to nejen v reálném životě ale i ve filmu. Co ale taky čekat, když většina tvůrců, včetně režisérky a herců jsou černoši. Už jen kvůli tomu si film prostě nedokážu naplno užít, i kdyby měl bůhvíjakou kvalitu.   Abych ale film jenom nehanil. Chtěl bych pochválit práci kameramana, který se v některých scénách neskutečně vyhrál a nabídl nám zajímavou podívanou. Především pak v těch, ve kterých figurovala zrcadla. Zrcadlové hrátky nám nejednou připraví vcelku zajímavou podívanou, bohužel co se týká gore, tady si zřejmě moc nevěřili a tak ve valné většině buď ucukla kamera do dálky, nebo se vše podstatné odehrálo mimo záběr kamer. Což zásadně ovlivňovalo i samotnou atmosféru.40% (29.01.2022)

Nečekal jsem moc, ale teda tak generický horor aby člověk pohledal. Finále mě vlastně bavilo dost a nabídlo přesně to, co by mělo mít každé finále slesheru. Ovšem do té doby jsem se po rozkoukání vlastně dost nudil a rozhodně jsem kvitoval 90ti minutovou stopáž, která však i tak byla velmi zdlouhavá. Původní filmy jsem neviděl a rozhodně na tom nemám vůli cokoliv měnit, až přijde sequel tohoto Candymana (a že tu vzhledem k tržbám bude brzy), tak to asi ještě jednou zkusím, ovšem hodně doufám, že jsme si nudný origin už odbyli a bude to nářez od začátku. (03.10.2021)

Má to atmo Mitchellova It Follows, což je vždycky dobrá věc, ale zároveň i něco unikátně svého, což se u mě projevuje hlavně v pasážích v galerii nebo s kritičkou, které přemítají o tom, jak se témata menšinového útlaku v umění často komodifikují, nebo se označují jako didaktická. V hororu, který má ale zároveň silný i zakrvavený pravý hák, dost nečekané. (26.09.2021)

Domýšlivý blábol. Původní Candyman výborně fungoval sám o sobě jako horor, tenhle reboot nefunguje jako zhola nic a o nějaké atmosféře a strachu o postavy si můžete nechat jen zdát. Jediné scény, které stojí za zmínku, jsou onen všemi velebený oddalovaný záběr na probíhající vraždu a podobné vizuální nápady. Celé se to však rozpadá jak v pokusech navázat na mytologii původního filmu (včetně naprosto náhodného a matoucího camea Tonyho Todda), tak i v šíleně doslovných pokusech o nějakou sociálně-kritickou výpověď. (25.12.2021)