Režie:
Walter SchorschScénář:
A. Jaroslav UrbanKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
František Krištof-Veselý, Jindřich Plachta, Václav Trégl, Eva Gerová, Rudolf Deyl st., Vítězslav Boček, Raoul Schránil, František Roland, Bedřich Veverka (více)Obsahy(1)
Jindřich Plachta v úsměvném příběhu o neobvyklém dědictví. Mladý muž Láďa Tůma získá s dědictvím po bohatém strýci i strýčkova oblíbeného komorníka Vlastimila Chytráčka, se kterým musí mít po dobu jednoho roku uzavřenou pracovní smlouvu. Ta je podmínkou k získání dědictví. Chytráček se o nového pána stará stejně oddaně, jako se staral o jeho strýce. To však přináší mladíkovi mnoho komplikací - v zaměstnání i v lásce... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (46)
Předválečná pohodovka plná zvratů a optimismu, kde nic není problém, řešení je vždy po ruce a padouch nemá nejmenší šanci. Ani po téměř osmdesáti letech a minimálně patnácti reprízách pro mě neztratila kouzlo. Plachta nemá chybu a sympaťák Veselý stále působí jako nevyčerpatelná nabíječka pozitivní energie. ()
„Odpusť múzo, že tě klamu, budu básnit pro reklamu!“ Prvních 15 minut slabota. Naštěstí se film pak sice těžkopádně, ale přece jen rozjede, když „Čajtrsek“ dorazí do Tůmova bytu. Potom už dojde i na nějakou tu vtipnou dialogovou výměnu, a hlavně herectví pánů Plachty a Trégla, kteří tu opravdu září. Když se dá totiž dohromady gentlemanský sluh….komorník (!) Chytráček (takový druhý Saturnin) a zanícený básník Mourek (dokonale vyparáděný, nesnášející houpání, pošilhávající po gazelách a trousící rýmy na požádání), je to parádní zábava. Bohužel jsou v tom docela osamoceni, protože ostatní postavy jsou poměrně mdlé (ani představitel hlavního hrdiny příliš nebaví). Ale díky tomuto filmu už znám tu správnou odpověď, když se mě někdo zeptá, jak se mám, vím, co to znamená „tříčtvrteční abstinent“, a zapamatuju si, že na neodbytné domácí je vhodné narukovat s otráveným oštěpem. Za mě to budou slabší 4*. „Třeba nějakou básničku, že byste mu řek?“ - „Von má rád?“ - „Strašně.“ - „Tady vo tom jezeru.“ - „Není dlouhá?“ - „Né, dvacet stránek.“ ()
Zápletka je v základu velmi jednoduchá, ale aby byla funkční, musely se postavy zachovat poněkud nepravděpodobně. To je ovšem u předválečných komedií běžné. Tou přidanou hodnotou, kvůli které jim to divák odpustí, jsou opět herci. Trio Veselý, Plachta, Gerova jsem v poslední době viděl třikrát, ale jejich energie i verbální projev, se mi jen tak neomrzí. Na mé hodnocení má velký vliv nostalgie a sympatie, které vůči předválečným hvězdám chovám. ()
Pranic jsem od této komedie nečekal, ale byl jsem více než mile překvapený. Je to sice již stá variace na téma dědictví, která se snad točí kolem každého prvorepublikového (a vlastně i protektorátního) filmu, ale v tomto případě je velmi úspěšně zvládnuta. Hlavní doménou je perfektní Plachta (jeho vtípky byly k popukání) a humornou notu držel jako obvykle i Trégl. Gérová pak oslňovala příjemným a nenuceným herectví a Krištof-Veselý se k ní perfektně hodil. I přes to, že režisér Schorsch natočil pouze dva filmy, se může pyšnit prvorepublikovým nadprůměrem. Z filmu čiší pozitivní nálada, kdyby jen diváci věděli, že v den premiéry se o nás rozhodovalo v Mnichově... ()
príjemná a sympatická feéria postavená na hereckom majstrovstve slovenskej legendy Františka Krištofa Veselého, ktorý vytvoril symbiotickú dvojicu s charizmatickým komikom J. Plachtom. Ostatní herci s výnimkou V. Trégla výrazne zaostávajú za ich výkonmi. Ešte že to istí vtipný, dobre napísaný scenár. ()
Reklama