Pán a sluha

Je v podstatě jedno, kdo je v tomto filmu momentálně pánem a kdo sluhou a kolikrát se tyto role vymění, protože všemu suverénně dominuje Jindřich Plachta. Velmi vydařená je figurka Václava Trégla a sympatický je i výkon Františka Krištofa-Veselého, slovenského tenoristy, který si zahrál, zazpíval a příležitostně i zastepoval v několika českých filmech. Zde na "nucený" zpěv nedošlo a celkové atmosféře i jeho výkonu to prospělo. Je zvláštní, jak lze několika záběry přírody a příjemnými hereckými výkony evokovat mládí, lásku a optimismus. Ale abych znovu vypíchl Plachtův výkon, který ční vysoko nad zbytkem filmu: "To byl strýček úplný abstinent?" - "Tříčtvrteční. Tři whisky, jednu sodu." Asi tak nějak vypadá dokonalý "sluha-gentleman". (11.01.2004)

Jindřich Plachta byl okouzlující jako Vlastimil Chytráček, ale už jsem s ním viděla mnohem lepší filmy. No, nemůže být každý den posvícení. Kdyby tady Jindřich Plachta nehrál, tak se možná ani o tomhle filmu nedozvím a nebudu chtít vědět o co vlastně jde. Škoda, že to nebylo bláznivé nebo nějak jinak potrhlé. Takhle jsem se chvílemi i nudila. (28.10.2011)

Pranic jsem od této komedie nečekal, ale byl jsem více než mile překvapený. Je to sice již stá variace na téma dědictví, která se snad točí kolem každého prvorepublikového (a vlastně i protektorátního) filmu, ale v tomto případě je velmi úspěšně zvládnuta. Hlavní doménou je perfektní Plachta (jeho vtípky byly k popukání) a humornou notu držel jako obvykle i Trégl. Gérová pak oslňovala příjemným a nenuceným herectví a Krištof-Veselý se k ní perfektně hodil. I přes to, že režisér Schorsch natočil pouze dva filmy, se může pyšnit prvorepublikovým nadprůměrem. Z filmu čiší pozitivní nálada, kdyby jen diváci věděli, že v den premiéry se o nás rozhodovalo v Mnichově... (26.03.2014)

„Odpusť múzo, že tě klamu, budu básnit pro reklamu!“ Prvních 15 minut slabota. Naštěstí se film pak sice těžkopádně, ale přece jen rozjede, když „Čajtrsek“ dorazí do Tůmova bytu. Potom už dojde i na nějakou tu vtipnou dialogovou výměnu, a hlavně herectví pánů Plachty a Trégla, kteří tu opravdu září. Když se dá totiž dohromady gentlemanský sluh….komorník (!) Chytráček (takový druhý Saturnin) a zanícený básník Mourek (dokonale vyparáděný, nesnášející houpání, pošilhávající po gazelách a trousící rýmy na požádání), je to parádní zábava. Bohužel jsou v tom docela osamoceni, protože ostatní postavy jsou poměrně mdlé (ani představitel hlavního hrdiny příliš nebaví). Ale díky tomuto filmu už znám tu správnou odpověď, když se mě někdo zeptá, jak se mám, vím, co to znamená „tříčtvrteční abstinent“, a zapamatuju si, že na neodbytné domácí je vhodné narukovat s otráveným oštěpem. Za mě to budou slabší 4*. „Třeba nějakou básničku, že byste mu řek?“ - „Von má rád?“ - „Strašně.“ - „Tady vo tom jezeru.“ - „Není dlouhá?“ - „Né, dvacet stránek.“ (17.11.2019)

Co všechno může způsobit jedno dědictví, které má ovšem jeden malý háček, jednu malou podmínku? Jindřich Plachta zde exceluje v roli komorníka, neboli sluhy gentlemana, Chytráčka, který se po dlouhé době vrací do vlasti z Jižní Afriky. A svým vytříbeným a uhlazeným chováním způsobí nejednu radost i starost – obsazení Plachty do této role bylo opravdu trefou do černého! Navíc ho skvěle doplňuje Václav Trégl, takže je o zábavu postaráno a já mohu tuto povedenou komedii jen a jen doporučit! (08.04.2014)