Gunda

Zajímavý dokument, v něčem asi drsný jako příroda sama. Sledování geneze prasečí rodinky, občas se do toho připlete slípka nebo krafka. Tam se nemohu zbavit dojmu, že tam jsou jen tak a aby se neřeklo. Do počtu v rámci délky. Záběry jsou famózní, podobně s atmosférou. Jen je to jako kdyby o ničem. Jasně, chápu tu myšlenku, ale nic moc víc si z toho člověk vzít nemůže než hezké záběry a to jak to chodí u prasátek. (10.08.2022)

Když se lidé dívají na přírodopisné dokumenty o, já nevím, ledních medvědech, nudím se, ale chápu to, protože se jim v reálném životě asi nenaskytne jen tak příležitost honit se za ledním medvědem. Když ale koukám na to jak žijí domácí zvířata v jejich podnebném pásu, pravděpodobně nejvíce 5 kilometrů od nejbližšího žijícího prasete, připadám si trochu šosácky. Jakoby mi někdo připomínal, že bych měl mít vegan, aniž bych se u toho nutně musel umazat a usmradit blízkostí skutečného prasečího chlívku. Nekonečné scény ze selátky mi připomínaly momenty, kdy vám někdo začne ukazovat fotky svých dětí.  Umělecky tam toho totiž jinak moc není, jen slušná kamera s obrovským rozlišením, přizpůsobující se sympatické fauně. Každopádně chválím dlouhý temný konec a rozhodnutí ponechat film bez hudby i jakéhokoli doprovodného slova. (15.08.2021)

Gunda je občerstvující časosběr, protože protilehle k tomu à la Helena Třeštíková není jeho ústředníkem hominidní disharmonik (i když i ten se na plátno vlomí), ale matka chrochtalka se selečí suitou (plus dvě intermezza, kvokavé a bučivé, zpestřující a prohlubující témata filmu). Pozorovat prasečí selanku – obě slova jsme si prosířili, takže… - pozorovat harmonii inteligentního savce znamená přijmout lekci z jednoduchosti, z života napájeného tím, co je přirozeně k mání, z nekomplikovanosti, byť ani ta nezamezí všem karambolům. Gunda je masterclass pro druh, který si touhou po sebestředně sebeuspokojivém životě vytvořil z nejen svého životního prostoru výrobní linku na škály složitostí, omezení, újem, srážek…; teď se somnambulně mátoží mezi zašmodrchanými motouzy, a místo aby restauroval moudrou elementární jednoduchost, kvaziuniká z labyrintů, které si sám zbudoval, tím nejnebezpečnějším přemostěním - jednoduchou zkratkou. // Z obsahu multioborových skript psaných jinými živočišnými druhy se měl homo sapiens začít učit už dávno. (23.08.2021)

Hodinu a půl dlouhý film beze slov a bez scénáře. Odvážně testuje hranici, co ještě divák snese. Sledujeme prasata, sledujeme slepice, sledujeme krávy. Děje pravda není mnoho, a úvahy na téma "ležící novorozená selátka připomínají morčata" člověka na dlouho nezabaví. Režisér nešel zážitku naproti, takže se nedají čekat líbivé scény známé z přírodopisných dokumentů. Záběry ležící krávy dynamicky střídají záběry zvedající se krávy a poté záběry stojící krávy. Kamera je excelentní, zvuky výborné, ale zbytek prakticky neexistuje. Kdyby šlo o debut neznámého nadšence toužícího prorazit, byl bych smířlivější. Renomovaný režisér měl přijít s obsažnějším a především rafinovanějším snímkem. (23.06.2021)

Film "Gunda" velice dobře vyvolává všemožné superlativy, jakými je vyskládaná oficiální anotace, i žertovné slogany typu "Prasátko Babe ve stylu Bély Tarra" či "behind the scenes k Svatební váze". Vychází to z jeho největší přednosti, která ale nesouvisí tolik s tím, o čem film pojednává, nýbrž s jeho konceptem a zpracováním. To vpravdě v kontextu dnešní kinematografie může působit jako zjevení, neboť paralely najdeme spíše ve formátech YouTube či moderní televize. Ambientní zvuková složka působí jako ASMR videa a dění na plátně zase připomíná slow TV, jen tedy s evidentnějším dramaturgicko-scenáristickým zásahem. Ten sice do popředí vynáší témata ekologie, bio farem a nevyhnutelně i samotného mnohoznačného vztahu civilizace a člověka vůči živočišné výrobě a její etice. Ale současně nechává ohromný prostor pro myšlenky diváků, které zde podobně jako zvířena na plátně dostávají relativně volný výběh. Nerušena hudbou, hektickým střihem a tradičním dojením emocí či významů, ale současně stimulována pohyblivým a skvostně snímaným wallpaperem na plátně si mysl sama začne dosazovat příběhy tam, kde vlastně možná žádné nejsou, a rozbíhat se roztodivnými směry. Několikrát zmíněné plátno je při tom stěžejní, neboť právě jen v přítmí a se zřeknutím se vlády nad filmem, kterou nám skýtají dálkové ovladače či klávesnice, se teprve může dostavit kýžené zklidnění smyslů umožňující nejen kontemplaci, ale také prostě relaxační spuštění otěží mysli. (22.04.2021)